Rozjezd fotbalových hvězd

Kdo z českých fanoušků nežehral na výkony fotbalové reprezentace na loňském mistrovství Evropy? Jeden získaný bod a příliš opatrnou taktiku kritizovali i televizní experti a často dodávali: „Česká republika v současnosti nemá hráče typu Poborského nebo Nedvěda.“ Co s tím? Pomoci mají krajské Regionální fotbalové akademie. První vychovává talenty v Plzni už od září 2015, postupně se otevřely i další, naposledy v Pardubicích. Ve výběrových třídách se dbá na sportovní průpravu i na vzdělávání včetně výuky jazyků či na zdravou výživu.

Ač všechny profesionální kluby v zemi disponují mládežnickými týmy, akademie mají nabídnout co nejúplnější servis. Kategorie kopírují věkové skupiny starších žáků, věnují se v nich čtrnáctiletým (U-14) a patnáctiletým (U-15) nadějím. Do každé z tříd přitom může chodit maximálně 25 fotbalistů, kteří od pondělí do pátku střídají školní rozvrh a rozpis tréninků. Pro chlapce, již bydlí dál, jsou k dispozici internáty. „Základem je dohoda fotbalové asociace s krajem a městem na spolufinancování akademie, pak se může přistoupit k přípravě praktických věcí, jako je škola, internát či tréninkové prostory,“ uvádí Václav Mrázek, šéftrenér akademie v Plzni, jež zaštiťuje Plzeňský i Karlovarský kraj.

Roční provoz zařízení v obou krajích stojí přibližně devět milionů korun, pevná spolupráce mezi Fotbalovou asociací České republiky, krajským a městským zastupitelstvem a klubem je tedy nutná. V Plzni FAČR financuje personál, zatímco stravování, internát a infrastrukturu hradí kraj a město. V Pardubicích přispívá asociace polovinou celkové částky a na financování se podílí též FK Pardubice. Na obou místech platí rodiče za členství tisíc korun měsíčně, zatímco náklady na jednoho mladého fotbalistu činí například na východě Čech patnáctinásobek.

„Chceme, aby si akademii mohl dovolit každý, záleží nám skutečně na rozvoji hráčů. Nechtěli jsme však, aby to bylo úplně zadarmo, aby akademie nefungovala jako odkladiště dětí pro rodiče. Na příklad obědy každého žáka ve škole vyjdou na 700 až 1000 korun měsíčně,“ přibližuje Mrázek. „Peníze z příspěvků se klukům zase vrátí, například se z nich platí doučování na internátu nebo zájezdy do zahraničí.“

Mrázek i jeho kolega z východních Čech, šéftrenér pardubické akademie Ladislav Matras, přiznávají, že o smyslu projektu, který navrhl před dvěma lety tehdejší trenér národního týmu Pavel Vrba, museli veřejnost i kluby v regionech předvědčovat. „Je třeba vytvářet vazby na místní kluby, abychom se dostali v práci mládeže všichni na jednu loď,“ říká Mrázek. „Musíte veřejnost kvalitní prací přesvědčit, že to funguje, protože ne každý tomu ze začátku fandí,“ dodává Matras.

Vzdělání a sport na děleném prvním místě

Slovní spojení „fotbalová akademie“ totiž mimo jiné řadu lidí svádí k úsudku, že sport dominuje a vzdělávání se zanedbává. Realita je přitom opačná. Každé středisko povinně spolupracuje se základní školou, v Pardubicích se ZŠ Ohrazenice, v Plzni se 33. ZŠ v městské části Skvrňany. „Kluci docházejí do konkrétní školy, kde akademie působí, aktivity probíhají v rámci, před a po školní výuce. Je tedy třeba najít zařízení, které má přijatelné kapacitní i infrastrukturní podmínky,“ poznamenává Mrázek.

A tak mají mladí fotbalisté perný program. Na trénink docházejí i v sedm ráno a po vyučování je čeká další. Přitom ve škole nemají žádné úlevy, ani v předmětech nebo v počtech hodin. „I pro školu je přínosem, že jsou děti ze sportu zvyklé na určitá pravidla a režim,“ dodává plzeňský šéftrenér. A kdo tápe nebo nestíhá, musí po večerech na doučování.

„Při vstupu do akademie nebereme ohled jen na sportovní výkony. Při náborovém kempu psali chlapci testy z anglického i českého jazyka a matematiky a museli přinést tři poslední vysvědčení. Přihlédli jsme tedy i k tomu, jak se učí,“ vysvětluje Matras. Kritéria ale nejsou až tak striktní a pokud realizační tým cítí sportovní nadání, může někomu dát šanci i přes slabší prospěch „Udělal jsem výjimku a vzal klučinu, který měl dvojku z chování. Bylo vidět, že je to výborný fotbalista. Musím zaťukat, zatím docela funguje. Přes fotbal, který miluje, ho můžeme trochu vychovat,“ dodává šéftrenér z Pardubic. Kromě večerního doučování se plánuje i ranní. „Pokud jsou kluci schopni vstát na trénink, tak podle mě můžou i do školy,“ tvrdí Matras, pro kterého jsou důležité zejména cizí jazyky.

Chlapci se do akademií libovolně zapojit nemohou, vstupu předchází dvouleté sledování v kategorii mladších žáků (12 až 13 let). Trenéři v každém regionu s kouči z jednotlivých klubů pravidelně sledují a vybírají adepty: například v Plzeňském kraji se z původních 200 až 250 hráčů pracovalo s nejlepšími 70 v jejich týmech i prostorách akademie, až se výběr zúžil na konečných 25. Kritéria ovšem nejsou jen sportovní, mladíci už při náboru navíc absolvují psychologické testy, aby třeba ustáli první delší pobyt bez rodičů.

Spolupráci s externí psycholožkou si Matras pochvaluje: „I když paní Boučková kluky nikdy neviděla a nikdy s nimi nemluvila, podle testu je otipovala takřka tak, jak je vidíme my, kteří s nimi denně pracujeme.“ Akademie s odborníky nespolupracují jen při vstupních testech, nýbrž nepřetržitě. „Pokud cítíme, že někdo změnil chování, už není veselý a má nějaké problémy, jsme schopni psycholožku zapojit,“ přidává plzeňský lídr Mrázek.

Všestranný trénink je základ

Tréninkové metody obou akademií se liší pouze nepatrně. Po návratu z víkendu jsou na programu uvolňovací, protahovací či zpevňovací cvičení nebo plavání, odpoledne se mladým hráčům věnují fyzioterapeuti. Fotbal přichází na řadu od úterý do čtvrtka převážně v odpoledních hodinách, dopolední disciplíny jsou spíše gymnastické, atletické či rychlostní. V Pardubicích nacvičují nově střelbu, práci s míčem či poziční role. Jeden den v týdnu se dostává i na další míčové sporty: basketbal, volejbal nebo florbal.

A jednou týdně zaznívají také přednášky, vedl je například jeden z trenérů a bývalý člen kádru ligového Jablonce Jakub Adam nebo Ondřej Herzán, který v kariéře prošel Jabloncem, Spartou a italskými týmy Lecce, Spezia nebo Hellas Verona. V budoucnu by se žáci mohli něco přiučit i o správném stravování, zdravovědě nebo fyzioterapii.

Aby mladíci mohli co nejpilněji trénovat a vyvíjet se, potřebují k tomu také odpovídající zázemí. Ač je pardubické centrum zatím nejmladší, disponuje velmi kvalitním sportovištěm, kde mají kluci v jednom areálu k dispozici až šest travnatých tréninkových ploch s přírodním i umělým povrchem, posilovnu, vířivku, gymnastické sály či velkou tělocvičnu. Dojíždět autobusem musí pouze do bazénu.

Tím disponují ve skvrňanské škole, stejně jako dvěma tělocvičnami či osvětleným trávníkem s umělým povrchem. Jen jednou týdně musí mladí fotbalisté cestovat na stadion s atletickým tunelem, kde se mohou připravovat na stometrové dráze bez ohledu na počasí. Nachází se tam také tělocvična uzpůsobená pro úponové sporty a gymnastiku. Za příznivých povětrnostních podmínek dojíždí hráči na fotbalová hřiště s přírodním trávníkem do nedalekých Křimic.

I když Plzeňští využívají externích míst mnohem více než v Pardubicích, všechna jsou vzdálena několik minut od školy a akademie navíc zajišťuje autobusovou dopravu. Přesto i šéftrenér Mrázek uznává, že větší počet tréninkových ploch a případně jedna větší hala v objektu chybí, v rámci plánovaných investic by si ale areál mohl přilepšit. Naopak absence posilovny mu nevadí, v tomto věku je podle něj daleko efektivnější přirozené cvičení s využitím váhy vlastního těla.

Akademie disponují širším realizačním týmem, než jaký bývá u standardních mládežnických klubů. V obou kategoriích ho tvoří jak členové dominantního krajského klubu (v těchto případech FC Viktoria Plzeň a FK Pardubice), tak kouči dosazení Fotbalovou asociací České republiky. Dále do něj patří fyzioterapeuti, vychovatelé, výživový poradce, externí psycholožka nebo manažer, jenž má na starosti administrativní záležitosti. Podle podmínek asociace musí být v realizačním týmu i někdo s ligovou minulostí, což v případě Pardubic splňuje již zmíněný Jakub Adam, v Plzni pak Vojtěch Mareček, který působil ve Slovanu Liberec. Vše zaštiťují například technický ředitel FAČR Michal Prokeš nebo Günter Bittengel mladší, syn bývalého reprezentanta a kouče. Šéftrenérem všech regionálních akademií je Antonín Barák, jenž vybudoval pevný mládežnický systém v Příbrami.

Hlavní cíl ve stravování: naučit děti jíst

Aby malí fotbalisté měli dost energie pro náročný program, je nutný pravidelný přísun správných potravin. Oba šéftrenéři se shodli, že museli chlapce přimět k pravidelnému stravování. „Ukázalo se, že jsou v podstatě podvyživení a objem stravy absolutně nedostačuje, aby pokryl výdej. Tělo si pak přirozeně hledá někde v těle energii a nejvíc jí najde ve svalech a vyžírá nejdůležitější složky pro rozvoj,“ přibližuje Mrázek. „Režim je nyní takový, že mají společnou snídani, svačinu a oběd. Poté mají svačinu po tréninku a pak první a druhou večeři. Kluci na internátu to mají pevně nastavené, ostatním večeře dělají rodiče. Ti, co jsou na intru, mají pak mnohem lepší výsledky. Rodiče nemají v dnešní době tolik času dítě pohlídat, ale zase musím říci, že většina z nich se snaží,“ uvádí Matras. V Plzni proto také podrobně informovali rodiče.

Správný vývoj fotbalových nadějí se pravidelně ověřuje, podle doporučení alespoň třikrát nebo čtyřikrát do roka. Testuje se kondice, rychlost, vytrvalost, poměr tuku a svalstva vůči váze i další zdravotní kritéria.

Zatímco ve většině aspektů se koncepty obou akademií zdají být velmi podobné, v otázce budoucnosti mladíků po jejich absolvování se názory šéftrenérů liší. Podle Mrázka je téměř nutné, aby hráči přešli v další fázi plynule do klubu, který se nachází v daném regionu. Viktoria Plzeň disponuje vlastní klubovou akademií, která takovou návaznost zajišťuje. Klub už v posledním půlroce účinkování hráče v regionální akademii dostává obrovský objem dat o fotbalistech, které následně obě strany vzájemně konzultují. Trenéři Viktorie docházejí do střediska, aby hráče osobně poznali.

„Pokud někdo vybere do akademie hráče, ti splní kritéria, dva roky funguje nějaký mechanismus, do hráče se investuje spousta práce a financí a hráč vše zvládne, je to určité potvrzení předpokladů a kvality žáka. Ten by měl pokračovat v nejlepších podmínkách a zároveň mít nadále nastavená ta nejpřísnější kritéria. A myslím, že můžeme říci, že tyto podmínky není schopen zajistit každý klub v republice,“ konstatuje Mrázek, podle něhož je nezbytné, aby fotbalisté pokračovali i v dorostenecké kategorii v určité filozofii nastolené v předchozích letech. Všechny kluby podle něj negarantují návaznost na vzdělávací proces, kvalitní ubytování či stravování tak, jako příslušné klubové akademie.

V Pardubicích mají na situaci jiný náhled. Funguje zde též intenzivní komunikace mezi dorosteneckými a akademickými trenéry a otevření klubového zařízení, jež by ještě zlepšilo podmínky východočeského týmu, je v plánu na září letošního roku. I zde vidí logickou návaznost a pokud si kluci zvyknou v Pardubicích a vyberou si zde i střední školu, velmi pravděpodobně budou pokračovat v tamním klubu. Tak striktní názor jako Mrázek ale v tomto ohledu Matras nemá a umí si představit situaci, že kluci přejdou do jiného klubu.

„Vzhledem k tomu, že akademie je z institutu fotbalové asociace, je nám tak nějak jedno, v jakém klubu kluci hrají, nám jde o jejich kvalitu a práci. Pokud tu bude takový hráč, kterého si vybere třeba Sparta nebo Slavia, je to naše dobrá vizitka a dobrá práce skautingu, který vybral šikovného mladíka, o kterého mají zájem nejlepší kluby. Takže i za to bych byl rád a tomu by klukovi by samozřejmě nikdo nebránil. Není podmínkou, že musejí za každou cenu zůstat v Pardubicích,“ vysvětluje.

Prvotní šok nahrazuje spokojenost

Akademie se snaží být také co nejvíce v kontaktu s rodiči žáků a pravidelně je informovat. V Plzni se s rodiči scházejí čtyřikrát v roce, zároveň probíhá intenzivní elektronická komunikace a plný informační servis je k dispozici na webových stránkách. Na východě Čech vypracovali i anonymní dotazník, v němž rodiče obdrželi téměř tři desítky otázek. Kromě dotazů na připomínky k fungování akademie či viditelnost změn ve stravování, školních i sportovních dovednostech potomka se realizační tým zajímal i například o to, zda děti doma dobrovolně pomáhají s úklidem či jestli je u nich viditelný nárůst zodpovědnosti. Většina rodičů vyjádřila spokojenost, výtky se týkaly například velikosti přiděleného oblečení či občasných pozdních večerních příjezdů domů. Také v Plzni zaznamenávají spíše kladné reakce. Zpočátku rodiče i děti zaskočil náročný program a tvrdý režim, při němž žáci nemají tolik volného času.

Pardubický šéftrenér Matras si také první lednový týden, kdy akademie v rámci povánočního režimu plnila pouze dopolední program, naplánoval pohovory s hráči a ptal se jich na vztah k fotbalu, akademii a na to, co by na jejím fungování případně změnili.

A některým i domlouval, třeba mladíkovi, kterého trápily vleklé zdravotní potíže: „Pokud budeš dělat to, co ti chlapi řeknou, dostaneš se z toho. Tihle si poradili už s mnoha případy.“

„Budu. Pro mě je fotbal vším,“ uslyšel.

Možná tohle je ta cesta k novým Poborským či Nedvědům. Ale potvrdí se nejdřív za pár let.

Text vznikl v rámci kurzu Specifika sportovní žurnalistiky pod vedením Mgr. Ondřeje Trunečky.

foto: terren in Virginia / Flickr CC

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.