Zátopek: krásné historické drama, ale nic víc
Dlouho očekávaný český film vyprávějící osudy legendárního českého vytrvalce Emila Zátopka otevřel MFF v Karlových Varech. Režisér David Ondříček natočil přesvědčivý, autentický a řemeslně precizně zpracovaný historický film, který naplno čerpá z potenciálu tohoto žánru i ze svojí předlohy. Opřel ho o zkušené a talentované herce, kterým navíc scénář, z rukou Ondříčka, Nellis a Muchowa, velice dobře sedí. Stačí ale tohle všechno, aby Zátopek dosáhl úrovně, se kterou by si zasloužil zahajovat festival v Karlových Varech?
Příběh našeho nejslavnějšího atleta a čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka asi není nutné dalekosáhle připomínat. Beze sporu jde o fascinující a nezapomenutelný životní běh, který se ale neobešel bez zaškobrtnutí, konfliktů hodnot a rozčarování. A na tom Ondříček ve dvou dějových linkách filmu obratně staví. Příletem australského vytrvalce Rona Clarka do Prahy začíná první z nich. Se svým kamarádem ale i sportovním vzorem Zátopkem se společně snaží znovu nakopnout jeho slibnou kariéru, při čemž proniká do Zátopkova života po konci kariéry v normalizačním Československu. V druhé sledujeme, jak se z valašského šohaje, dělníka zlínských obuvnických závodů stává voják, atlet, a nakonec i olympijský šampion. Jak je pro podobné kompozice typické, obě linky se na konci snímku protínají a cyklus se uzavírá opět v letadle, když Clarke odlétá.
![](https://media.fsv.cuni.cz/wp-content/uploads/2021/08/IMG-20210827-WA0000-768x1024.jpg)
Hercům v hlavních rolích Emila a Dany Zátopkových Václavu Neužilovi a Martě Issové v zásadě není co vytknout. Za oběma rolemi je vidět obrovský objem poctivé herecké práce, a to včetně osvojování si osobitého běžeckého stylu nebo charakteristické mimiky. V některých momentech se ale nejde ubránit pocitu, že jim scénář připravil i několik scén, které do jinak povedeného celku úplně nezapadly. V nich pak nemohou než působit neautenticky nebo až divadelně přehrávat. Poznat je to například u Zátopkovy někdy až hyperbolizované přímočarosti nebo dokonce přitroublosti, ale i u jeho nápadného přízvuku v angličtině. Kdo naopak zářil bez výhrad je podle mě James Frecheville v roli australského atleta Clarka, který se úlohy jediného nečeského herce v obsazení a role cizince navštěvujícího tehdejší Československo zhostil perfektně.
Zátopek je historické drama, tak, jak má být. Přebíhající mráz po zádech při sledování olympijských závodů, dilema u kontroverzní Zátopkovy spolupráce se stranou, vcítění se do postav, vykreslení doby ale i vyprávění o sportu a sportovním duchu. To všechno film přináší, sebejistě a věrně. Mohl by to ale dělat trochu přímočařeji a stihnout to v kratší stopáži, aniž by se utápěl v patosu a zdržoval se postmoderními odbočkami v podobě snů nebo halucinací a nadbytečnými scénami, jako byl předlouhý proslov k mladým sportovcům nebo následující konfrontace s Jaroslavem Pleslem, která působila jako výkřik do tmy.
![](https://media.fsv.cuni.cz/wp-content/uploads/2021/08/herec-vaclav-neuzil-1024x683.jpeg)
Kdyby byl Zátopek televizním filmem, důstojně by připomněl významnou osobnost, zkoukli byste si ho během klidného rodinného večera, příjemně by vás překvapil, možná i nadchl. Na otvírák prestižního filmového festivalu a dlouho očekávaný film renomovaného režiséra je to ale trochu málo. Nijak žalostně, ale přece.
Poslechněte si také rozhlasovou recenzi:
Foto: KVIFF.com, studenti IKSŽ