Zátopek: krásné historické drama, ale nic víc

Dlouho očekávaný český film vyprávějící osudy legendárního českého vytrvalce Emila Zátopka otevřel MFF v Karlových Varech. Režisér David Ondříček natočil přesvědčivý, autentický a řemeslně precizně zpracovaný historický film, který naplno čerpá z potenciálu tohoto žánru i ze svojí předlohy. Opřel ho o zkušené a talentované herce, kterým navíc scénář, z rukou Ondříčka, Nellis a Muchowa, velice dobře sedí. Stačí ale tohle všechno, aby Zátopek dosáhl úrovně, se kterou by si zasloužil zahajovat festival v Karlových Varech?

Příběh našeho nejslavnějšího atleta a čtyřnásobného olympijského vítěze Emila Zátopka asi není nutné dalekosáhle připomínat. Beze sporu jde o fascinující a nezapomenutelný životní běh, který se ale neobešel bez zaškobrtnutí, konfliktů hodnot a rozčarování. A na tom Ondříček ve dvou dějových linkách filmu obratně staví. Příletem australského vytrvalce Rona Clarka do Prahy začíná první z nich. Se svým kamarádem ale i sportovním vzorem Zátopkem se společně snaží znovu nakopnout jeho slibnou kariéru, při čemž proniká do Zátopkova života po konci kariéry v normalizačním Československu. V druhé sledujeme, jak se z valašského šohaje, dělníka zlínských obuvnických závodů stává voják, atlet, a nakonec i olympijský šampion. Jak je pro podobné kompozice typické, obě linky se na konci snímku protínají a cyklus se uzavírá opět v letadle, když Clarke odlétá.

Hercům v hlavních rolích Emila a Dany Zátopkových Václavu Neužilovi a Martě Issové v zásadě není co vytknout. Za oběma rolemi je vidět obrovský objem poctivé herecké práce, a to včetně osvojování si osobitého běžeckého stylu nebo charakteristické mimiky. V některých momentech se ale nejde ubránit pocitu, že jim scénář připravil i několik scén, které do jinak povedeného celku úplně nezapadly. V nich pak nemohou než působit neautenticky nebo až divadelně přehrávat. Poznat je to například u Zátopkovy někdy až hyperbolizované přímočarosti nebo dokonce přitroublosti, ale i u jeho nápadného přízvuku v angličtině. Kdo naopak zářil bez výhrad je podle mě James Frecheville v roli australského atleta Clarka, který se úlohy jediného nečeského herce v obsazení a role cizince navštěvujícího tehdejší Československo zhostil perfektně.

Zátopek je historické drama, tak, jak má být. Přebíhající mráz po zádech při sledování olympijských závodů, dilema u kontroverzní Zátopkovy spolupráce se stranou, vcítění se do postav, vykreslení doby ale i vyprávění o sportu a sportovním duchu. To všechno film přináší, sebejistě a věrně. Mohl by to ale dělat trochu přímočařeji a stihnout to v kratší stopáži, aniž by se utápěl v patosu a zdržoval se postmoderními odbočkami v podobě snů nebo halucinací a nadbytečnými scénami, jako byl předlouhý proslov k mladým sportovcům nebo následující konfrontace s Jaroslavem Pleslem, která působila jako výkřik do tmy.

Kdyby byl Zátopek televizním filmem, důstojně by připomněl významnou osobnost, zkoukli byste si ho během klidného rodinného večera, příjemně by vás překvapil, možná i nadchl. Na otvírák prestižního filmového festivalu a dlouho očekávaný film renomovaného režiséra je to ale trochu málo. Nijak žalostně, ale přece.

Poslechněte si také rozhlasovou recenzi:

Foto: KVIFF.com, studenti IKSŽ

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.