Sametová výstava aneb cesta za svobodou

Národní muzeum v Praze je impozantní novorenesanční budova, která už z dálky vítá každého, kdo do Prahy přijíždí, ať už je to zahraniční turista nebo tuzemský. Tuzemských turistů dovnitř nikdy moc nezavítalo, nejinak jsem na tom byla i já. Ovšem 10. března 2020 jsem zničehonic zcela spontánně přesvědčila spolužačku, která také nikdy v Národním muzeu nebyla, abychom se tam hned ze školy vydaly. A tak jsme i učinily.

Jít někam na výstavu, aniž byste se přesvědčili o tom, co v dané instituci zrovna uvidíte, nemusí vždy dopadnout úplně nejlépe. K našemu štěstí Národní muzeum ještě stále mělo pro návštěvníky otevřenou expozici Říká se jí sametová. Což je expozice, která mapuje československou cestu za svobodou v roce 1989.

Troufám si odhadnout, že tato výstava vnitřně nezasáhla málokterého vlastence. Nevím, jestli to souviselo s momentální situací ohledně hrozící karantény nebo nás jen příliš dojala videa, která běžela stále dokola na velkých i malých obrazovkách a přehrávala projevy našeho demokratického prezidenta Václava Havla a záběry z demonstrací předcházejících obnovení demokracie. Nakonec jsme strávily na výstavě asi hodinu a u prohlížení většiny předmětů nám naskakovala husí kůže.

V nevelké místnosti najdete téměř všechno, co se Sametovou revolucí souviselo. Informační tabule s historickými fakty zahrnující dobu od druhé poloviny 80. let, fotografie, oblečení různých politických představitelů, dopisy, které si lidé v té době psali, knihy i hudební desky. Nejdojemnějším detailem jsou však pověšené svazky klíčů na provázcích připevněných ke stropu a transparenty, které zřejmě nejsou původní, ale zachycují hesla, jež se v tehdejších demonstracích objevovala.

Autorské trio Libor Vodička, Tomáš Kavka a Marek Junek měli nesnadný úkol a náročné téma, kterého se podle mě zhostili se ctí a citem. Výstava je spíše takovou sbírkou věcí souvisejících se Sametovou revolucí než nějaké hlubší vysvětlování souvislostí, ale i tak obsahuje plno informací a návštěvník si zaručeně z výstavy něco užitečného zapamatuje.

Když jsme z výstavy dojaté odcházely my, vláda právě rozhodla o uzavření všech kulturních památek, příspěvkových organizací, divadel a všech dalších podobných institucí. Naše první návštěva Národního muzea proběhla tedy, jak se říká, za pět minut dvanáct.

Foto: Aneta Daněčková