Esej: Vliv bulvárních médií na politiku

V Česku neexistuje politický bulvár. Nebo takový, jehož dopad by byl na rozhodování veřejných činitelů znatelný. Jediný významný a také nejčtenější deník Blesk se daleko více zajímá o soukromí, než o politiku jako takovou. Na rozdíl třeba od britských bulvárních médií. Tamní trh ovládá pětice tištěných tabloidů Daily Express, Daily Mirror, Daily Star, Daily Mail, a The Sun. Ačkoliv je jejich obsah zaměřený na zábavu podobně jako Blesk, a nikoliv striktně na pokrývání politických témat, udržují si obrovský vliv na tvorbu veřejného mínění.

To se potvrdilo před referendem o členství v Evropské unii. Britští voliči hlasovali 23. června 2016 téměř 52% většinou pro odchod z EU. Zatímco čtenáři seriózních tiskovin si Brexit nedokázali představit, pohledem do bulvárního tisku bylo patrné, že alternativa odchodu existuje, což se také k překvapení politiků i většiny společnosti vyplnilo.

Kampaň Stay podporovala především seriózní média: The Guardian, Financial Times nebo The Times. Z bulvárních médií byl ale pro zachování členství v Evropské unii jen Daily Mirror. Zatímco poměr médií pro a proti Brexitu tak byl 60:40, z hlediska čtenosti se váhy pro odchod z EU vychýlily až na 80:20. V kampani Leave se totiž angažovala většina bulvárních plátků s největším množstvím čtenářů: Daily Express, Daily Star, Daily Mail a The Sun.[1]

Bulvární deníky v kampani často používaly sporné a někdy i zcela vymyšlené informace. The Sun přirovnával přistěhovalce třeba k švábům nebo viru. Šéfredaktoři bulvárů se ale hájili tím, že pouze reflektují obavy svých čtenářů. Jejich kritici jim však vyčítali, že veřejnou debatu otrávili sázkou na ty nejhorší lidské instinkty a předsudky, kterými překroutili fakta. V důsledku toho se tak nesnášenlivost stala mainstreamem, který ovlivnil politiku.[2]

Je tak očividné, že bulvární média v Británii hrála zásadní roli v konečném uvažování voličů v referendu. Jejich čtenáři – povětšinou pracující třída starší 50 let a žijící mimo Londýn – byli patrně stěžejní silou, která rozhodla o Brexitu. A bulvár to dobře ví. Týden a půl před referendem vyšel The Sun s titulkem BeLEAVE in Britain (přesmyčka věty: Věřte v Británii a volte odchod). Když už bylo jasné, že britští voliči odsouhlasili Brexit, napsal šéfredaktor The Sun Tony Gallagher v odpovědi Guardianu: „Tolik k upadající síle tištěných médií.“[3]

I v Česku mají ale média obecně na rozhodování politiků značný vliv. Myslí si to také veřejnost. V každoročním průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění se podle občanů těšila třetímu největšímu vlivu na rozhodování politiků právě média.[4] Hned po korupci a lobbingu zájmových skupin. Daleko v závěsu byly v dubnu 2018 podle názoru občanů třeba osobní vztahy politiků, voliči vlastní strany, stávky a demonstrace nebo sociální sítě. Zatímco vliv úplatků meziročně klesl, média rostla.

Blesk ale není tím hlavním médiem, které určuje politická témata. V poslední době se zaměřil třeba na kritiku inkluze na základních školách. Podle novely školského zákona, která vstoupila v platnost v září 2016, se mohou v jedné třídě společně vzdělávat dětí zdravé a zdravotně postižené či jinak znevýhodněné. Blesk k novince zaujal výrazně negativní postoj. Studie Newton Media ukázala, že na rozdíl od ostatních tištěných deníků, se v drtivé většině příspěvků proti změně přístupu ke vzdělávání Blesk vyhraňoval.[5]

Nejprodávanější český deník tak rozebírá především obecná společenská témata. V minulosti se věnoval podobně třeba praktikám pochybných přímých prodejců nebo novému občanskému zákoníku. Šéfredaktor Blesku Radek Lain v rozhovoru pro iDnes.cz sám přiznal, že právě v zaměření na politická témata vidí rozdíl mezi nejprodávanějším českým deníkem a německým Bildem.[6]

Politická (ne)mohoucnost Blesku se ukázala před druhým kolem prezidentských voleb 2013. Nebyl to článek z Blesku, který stočil předvolební debatu, ale celostránkový inzerát, který vyšel v den druhého kola voleb na straně devět. Velký titulek hlásil „Nevolte Karla Schwarzenberga“. Tehdejší prezidentský kandidát by podle inzerátu soudil bývalého prezidenta Edvarda Beneš a navracel zabavený majetek sudetským Němcům. Komentátoři se shodovali, že lživý inzerát mohl ovlivnit volby. Paradoxně tak v pátek 25. ledna jinak v podstatě apolitický Blesk nechtěně, avšak o to hlasitěji, promluvil do dění na nejvyšších místech.

Nabízí se tak otázka, proč se v Česku nikdy neusadil politický bulvár ražení britských nebo německých předobrazů? Rozdíl mezi tuzemskou scénou a Británii je hlavně v čase. Zatímco Československo na začátku 20. století ani neexistovalo, v Británii už byl díky rychlé industrializaci, nacionalizaci a centralizaci trh segmentován a jednotliví vlastníci využívali své listy k obchodnímu i politickému boji. Přispěl k tomu rozhodně i bleskurychlý rozvoj ostrovní železnice, díky níž se obrovsky rozšířilo čtenářstvo novin, ale také bipartijní politický systém v Británii. „Od Jonathana Swifta k The Sun, jsme si rychle vytvořili tradici sprostého a zaujatého tisku,“ všímá si zakladatel think-tanku Polis na London School of Economics Charlie Beckett.[7]

Rozvoj bulvárního tisku v Česku přerušila druhá světová válka a po ní už pro něj v komunistické společnosti nebylo místo. Po sametové revoluci tak nebylo na co navazovat. Skromnými pokusy o politický bulvár byly deník Špígl nebo Super, který byl od počátku spojen s Občanskou demokratickou stranou. Ani jeden se ale na trhu neudržel.

K zaměření českého bulváru na politická témata nepřispívá ani nynější vlastnická struktura mediálního trhu. Zatímco do roku 2008 byla nejprodávanější seriózní i bulvární média ve vlastnictví zahraničního kapitálu, dnes je ovládají čeští a slovenští finančníci. Ti jejich koupi nechápou jen jako byznys, ale také jako obranný val, kterým se chrání a z něhož v případě nutnosti mohou přejít do protiútoku. Lapidárně to pojmenoval Marek Dospiva – spolumajitel investiční skupiny Penta, která v roce 2015 koupila vydavatelství Vltava-Labe-Press, pod nějž spadají regionální mutace Deníku: „Nebudu chodit kolem horké kaše. To, že média vlastníme, nám dává jistotu, že pro kohokoli bude horší nás iracionálně napadat. To iracionálně bych podtrhl.“[8]

Taková situace tak rozhodně nepřispívá k tomu, aby bulvární média v Česku výraznějším způsobem promluvila do rozhodování politiků, a připodobnila se tak k britským nebo německým vzorům. Politický bulvár je totiž slovy Becketta životně důležitou součástí svobody tisku. „Žurnalistika musí vést kampaň, vyšetřovat a debatovat, ale především musí bavit, jinak ztratí naší pozornost.“[9]

Zdroj:

[1] Media coverage of the EU Referendum (report 5). Centre for Research in Communication and Culture [online]. 2016 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://blog.lboro.ac.uk/crcc/eu-referendum/uk-news-coverage-2016-eu-referendum-report-5-6-may-22-june-2016/

[2] BENNHOLD, Katrin. To Understand ‘Brexit,’ Look to Britain’s Tabloids. In: The New York Times [online]. New York: The New York Times Company, 2017 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.nytimes.com/2017/05/02/world/europe/london-tabloids-brexit.html

[3] MARTINSON, Jane. Did the Mail and Sun help swing the UK towards Brexit?. In: The Guardian [online]. Londýn: Guardian News & Media Limited, 2016 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/media/2016/jun/24/mail-sun-uk-brexit-newspapers

[4] HANZLOVÁ, Radka. ZÁJEM O POLITIKU A NÁZORY NA PODÍLENÍ SE OBČANŮ NA ROZHODOVÁNÍ – ÚNOR 2018. In: Centrum pro výzkum veřejného mínění [online]. Praha: Centrum pro výzkum veřejného mínění, Sociologický ústav AV ČR, 2018 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://cvvm.soc.cas.cz/cz/tiskove-zpravy/politicke/demokracie-obcanska-spolecnost/4554-zajem-o-politiku-a-nazory-na-podileni-se-obcanu-na-rozhodovani-unor-2018

[5] DISKUSE O INKLUZI JAKO UKÁZKA MOŽNÝCH NOVINÁŘSKÝCH PŘÍSTUPŮ. In: Newton Media [online]. Praha: NEWTON Media, 2016 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.newtonmedia.cz/cs/mediainfo-cz/analyzy-studie/diskuse-o-inkluzi-jako-ukazka-moznych-novinarskych-pristupu/detail?ProjAr-ticlesItem_page=2

[6] KYŠA, Leoš. Šéfredaktor Blesku Radek Lain: Téma inkluze je pro nás důležitý obsahový projekt. In: IDnes.cz [online]. Praha: MAFRA, 2016 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.idnes.cz/zpravy/mediahub/sefredaktor-blesku-radek-lain-tema-inkluze-je-pro-nas-dulezity-obsahovy-projekt.A160401_902460_mediahub_imp

[7] BECKETT, Charlie. The tabloids – a particularly British beast. In: The Guardian [online]. Londýn: Guardian News & Media Limited, 2011 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/commentisfree/2011/jul/30/tabloids-british-phone-hacking

[8] MIKULKA, Milan. Spolumajitel Penty Dospiva: Chceme mediální štít proti iracionálním útokům. In: IHNED.cz [online]. Praha: Economia, 2015 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://archiv.ihned.cz/c1-63893810-spolumajitel-penty-dospiva-chceme-medialni-stit-proti-iracionalnim-utokum

[9] BECKETT, Charlie. The tabloids – a particularly British beast. In: The Guardian [online]. Londýn: Guardian News & Media Limited, 2011 [cit. 2019-05-04]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/commentisfree/2011/jul/30/tabloids-british-phone-hacking

Text vznikl v rámci předmětu Bulvární média a jejich společenský význam pod vedením Doc. PhDr. Barbory Osvaldové.

Foto: Pixabay