Cílem není sejmout vlivné, ale informovat společnost, shodli se novináři

Na každoročním setkání s držiteli Cen Ferdinanda Peroutky vystoupili letošní laureáti Jaroslav Kmenta a Ondřej Kundra. Spolu s dalšími novináři Jaroslavem Spurným a Ondřejem Neumannem debatovali v úterý 26. března v Knihovně Václava Havla o investigativní žurnalistice v Česku. Řeč byla o jejím významu, získávání a ochraně zdrojů nebo o skrytém nahrávání.

„Celou dobu, co tuhle práci dělám, mám pocit, že má smysl. Výsledky nejsou hned viditelné, komplikovanější věci trvají měsíce i roky. Mohl bych ale jmenovat desítky článků, které měly nějaký dopad, a o tom to je,“ uvedl Spurný. To potvrdil Kundra, když připomněl článek v týdeníku Respekt. S kolegyní Andreou Procházkovou v něm přišel s informací, že se prezident Miloš Zeman snažil prostřednictvím kancléře Vratislava Mynáře ovlivňovat rozhodování významných soudců.

„Nečekal jsem, že článek vzbudí tak velkou pozornost. Vyústilo to až v jednání justičního podvýboru v Poslanecké sněmovně, kam přišli dotyční soudci, a vedle toho byla podána tři trestní oznámení,“ řekl Kundra. Kmenta poté doplnil, že investigace nemá někoho poslat do vězení, ale může tomu napomoct, s čímž ostatní souhlasili. „Naším cílem není vlivné sejmout, ale informovat společnost,“ řekl Spurný.

Diskuse se záhy zaměřila na práci s tajnými zdroji. „Klíčové je, že jim zajistíte bezpečnost a v citlivých případech těm, co nemohou být jmenováni, i anonymitu. Je nutné ochránit osoby, které by mohly zajímat kohokoli z mocenských pater,“ uvedl Kundra. Na otázku, jestli si novináři navzájem zdroje závidí, Kmenta odpověděl, že ty vzácné si všichni chrání uvnitř redakce, ale zároveň si umí mezi sebou pomoct. Rychlou reakcí rozesmál publikum Spurný: „Česká republika je relativně malá země, investigativních novinářů tu moc není a to platí i pro velké případy, o kterých se píše. To znamená, že se mnohdy dá vyčíst, jaký zdroj kolega používá.“

V závěru debaty se mluvilo o citlivém tématu skrytého nahrávání, které je s investigativní žurnalistikou spjato. Přítomní novináři se shodli, že ho využívají jen v krajních případech, jedná se totiž o velký zásah do soukromí. Kmenta podotkl, že využil skrytou kameru maximálně desetkrát. „Nahrávky mohou sloužit jako pojistka, když politici začnou zpochybňovat a napadat redakci. Vždy je to ale složité zvažování, zda jde o veřejný zájem, nebo ne,“ řekl.

 

Text vznikl v rámci kurzu Žurnalistická tvorba I pod vedením Mgr. Ondřeje Trunečky a publikován byl v CAROLINĚ.

 

Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *