Životem trabantem

Psát kulturní zprávu v této situaci není vůbec lehké. Kina i divadla jsou zavřená, žádné hromadné akce se nekonají a veletrhy a slavností shromáždění jsou zrušeny. Život utichl a kultura s ním. Nyní se snad začíná situace zlepšovat, jakoby snad s probouzejícím jarem vir naopak usínal, ovšem vše je stále nejisté a nepředvídatelné. Kina i divadla se pomalu otevírají, nezbývá tedy doufat, že se situace zase nezvrátí.

Nicméně co se týče kulturních zážitků v době karanténní, divadla i kina neváhala a přešla na online streamování svých představení a třeba i takové kapely odehrají koncert někde v garáži před kamerou. Kultura se zkrátka zcela přesunula do virtuálního světa.

Rozhodl jsem se tedy využít konceptu Moje kino LIVE, za kterým stojí spřátelená kina jako například pražské Kino Aero, Bio Oko, brněnské Univerzitní kino Scala či královéhradecké Bio Central. Vysílaný program je pro všechna kina stejný, záleží jen na divákovi, přes jaké kino si lístek koupí a jaké tak finančně podpoří. Nevysílají se pouze filmy, nýbrž i například filmová debata s režisérem filmu či cestovatelská přednáška – v těchto případech může divák přispívat do online chatu a přednášející na jeho otázky reaguje.

Z důvodu zachování duševní příčetnosti jsem využil tohoto promítání několikrát, nejvíce mě však zaujala cestovatelská přednáška Dana Přibáně Deset let v trabantu. Dan Přibáň je poměrně známá postavička, která se už od neuvěřitelného roku 2007 vydává skrz kontinenty, jako např. Austrálie či Jižní Amerika vybaven pouze žlutými trabanty a vším, co se do nich vejde. Celý projekt je pojmenován Transtrabant. Nemusím ho tedy zcela jistě dlouho představovat, ovšem musím se přiznat, že ačkoliv o těchto projektech vím, nikdy jsem ho příliš nesledoval, vždy jsem ho pouze vnímal tak jakoby na pozadí. A po zhlédnutíonline přednášky mě zamrzelo, že jsem to nedělal.

Přednáška se skládala jednak z reakcí samotného Dana Přibáně, který četl otázky, jež mu diváci kladli do chatu a jednak z postupného promítání ukázek z 5 seriálů a filmů z cest trabantů, které se promítaly v televizi. Jednalo se tak o průřez cest s tímto legendárním autem. A bylo to něco neuvěřitelného. Trabanty cestují Jižní Amerikou, Austrálií, Asií, Afrikou, sotva funí, lidé jedoucí v nich také sotva funí, neustále se porouchávají – trabanty mechanicky, lidé lehce duševně, setkávají se s místními obyvateli, řeší ztracené pasy a přechody hranic. V projektu cest kromě Dana Přibáně cestuje každou výpravu jiný tým. Tým je tak někdy složen například i z Poláků anebo dokonce dvou vozíčkářů.

Bylo fascinující vidět, kolik práce za takovým obrovským projektem stojí. Kolik starostí a frustrace. Kolik dobrodružství. A nad tím vším stojí Dan Přibáň, občas se rozohní, když se trabant na deseti metrech po dvacáté porouchá, ale jinak celé dobrodružství přijímá s čistou hlavou, bere vše takové, jaké je a nehledá v cestách smysl života. Ostatně jak sám při přednášce v reakci na jednu otázku říká, nebere se jako cestovatel. Není to totiž povolání. Je to novinář, který se prostě rozhodl zrealizovat šílený nápad. Stal se legendou, jenže on to tak nevidí. To mě na tomto člověku také fascinovalo. Většina novodobých cestovatelů totiž bere cestování jako poslání. Hledají sebe sama. Myslí si, možná, že je cesta změní. Dan ne. Prodírá se v rozhekaném trabantu bahnem uprostřed australské buše, a prostě to tak je.

Přednáška trvala i s ukázkami téměř dvě a půl hodiny, ale i tak mi bylo líto, že končí. Projekt je vskutku neuvěřitelný. A, jak sám Dan říkal, v roce 2021 se chystá nový projekt, nová cesta. Tentokrát však ne s trabanty, ale s jiným vozem. Jaké to bude je však překvapení a malou nápovědou má být kolo, které lze na okamžik zahlédnout v poslední ukázce, která byla na přednášce pouštěna. Já si bohužel kola nevšiml, ale v chatu lidé debatovali, že to určitě bude Wartburg či dokonce Velorex. Nezbývá tedy než čekat, kdy bude projekt odtajněn a mně do té doby zbývá zhlédnout všechny cesty žlutých trabantů, které Dan podnikl.

Text vznikl v rámci semináři Jiné žánry. Literární a kulturní seminář pod vedením Jany Čeňkové.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *