Vynášení Morany – oslava příchodu jara způsobem našich předků

Markéta Svobodová –

Vynášení Morany patří k důležitým folklorním tradicím na českém venkově. Její upálení, či zakopáním pod zem, symbolizuje konec vlády slovanské bohyně Morany, které je též personifikací smrti. Její upálení je spojeno s jarní rovnodenností, tedy s příchodem teplejší poloviny roku. Dříve významné tradice jsou dnes jen pouhým kulturním přežitkem, který se na českých vesnicích připomíná jen díky iniciativě místních. Jednou z těchto vesnic jsou i středočeské Toušice, kde Moranu vynesli v sobotu 25. března.

Morana má podobu slaměné panny v ženských šatech, ve staroslovanské mytologii je smrt zobrazována především v ženské podobě. Je ozdobena vyfouklými vajíčky, někdy bývá i šnečími ulitami – symboly smrti, hladu a bídy. Prapůvod této tradice pravděpodobně sahá až do předkřesťanských dob na území střední a východní Evropy. Význam tohoto rituálu ale spočívá také v ukončení půstu, který se zahájil oslavami masopustu.

Průvod z místní hasičské stanice k potoku doprovázely tradiční pokřiky dětí „Byla zima mezi námi, ale už je za horami, jaro už je tu!“. Většinu průvodu tvořily právě místní děti, oblečené do krojů a jiných tradičních kostýmů. Vystoupení secvičovaly na místním obecním úřadě. U potoka na malém paloučku děti vytvořily kruh, Morana je uprostřed. Děti tancují a zpívají, loučí se se zimou. Poté je Morana zapálena a shozena z mostu do potoka. Děti ji následují po proudu a kamenují.

 „Smrt plave po vodě, nové léto k nám jde“.

Průvod se vrací k hasičské stanici s barevně ozdobenými větývkami – vládu přebírá bohyně Vesna, bohyně jara. Na rozdíl od Morany není Vesnin původ tak snadno dohledatelný. Některé prameny mluví o slově „vesna“ jako o staroslovanském pojmenování jara, její zlidštění do bohyně tohoto období je známé spíš z pozdního folklóru. Podoba osoby, která sebou přináší jaro, se v zemích se slovanskými kořeny navíc liší. Jiné prameny Vesnu zobrazují jako „velikonočku“, která se o Velikonocích umývá u studny. O tom se ostatně zpívá i při vynášení Morany.

„Leto, leto, kdes tak dlouho bylo?“

„U studánky, u studánky, ruce nohy mylo.“¨

V průběhu staletích se pohanské a křesťanské tradice mísily. Není navíc vyloučeno, že význam Vesny byl zkreslen ve vlasteneckých dobách národního obrození, kdy se vyznával panslavismus (idea jednotného slovanského národa) a kdy byl považován za klíčovou teorii, která oddělovala naši národní identitu od dominující germánské.

Dnes není toto antropologické pozadí pro praktikování tohoto rituálu nutnou znalostí. Větývky s barevnými krepáky se zabodnou do keře, aby připomínaly, které období bude vládnout. V Toušicích přivítali jaro.

Fotografie: Markéta Svobodová

Text vznikl pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.