Sociální sítě, miliardáři i Zeman. Co stojí za poklesem prestiže novinářské profese?

„Vpusťe hyeny,” ozvalo se z úst prezidenta Miloše Zemana před tím, než měl oficiálně jmenovat nového ministra zdravotnictví. Jako hyeny označuje novináře, kteří čekají za dveřmi, jelikož nesměli sledovat, jak Zeman vcházel do místnosti. Právě postoj Zemana k novinářům a médiím obecně je však jen odrazem toho, jak novináře vnímá česká společnost. 

Prestiž novinářského povolání rok od roku klesá. Zatímco před lety patřila žurnalistika k jedné z ceněných profesí, dnes se nachází mnohem níž. Podle průzkumu Centra výzkumu veřejného mínění prestiž novinářské profese strmě klesá. zatímco v roce 2004, kdy centrum s průzkumem začalo, se novinář umístil na dvanáctém místě, v roce 2016 obsadil až příčku jednadvacátou. Největší propad pak nastal mezi lety 2007 a 2011, kdy se novináři v žebříčku propadli o 8 míst. V roce 2019 pak novináři obsadili až příčku s číslem 22. 

Na vrchních příčkách se pravidelně drží lékaři, vědci, učitelé, zdravotní sestry a soudci. I spodní místa zůstávají povětšinou beze změny. Novinářské profese však v očích veřejnosti viditelně upadá. Důvodů k tomu, proč se to děje může být však hned několik.

Právě v době, kdy se novinářská prestiž nejvíce propadla nastávalo období, kdy plno médií přešlo do vlastnictví českých miliardářů. To ale v mnohých občanech vzbudilo nedůvěru ke svobodné žurnalistice a na nezávislé novináře se začalo pohlížet jako na pochlebovače toho či onoho boháče. Z novinářů, kteří nezávisle hájí pravdu a demokracii se tak v očích veřejnosti stali pouze zaměstnanci v korporátech jednotlivých majitelů. 

K názoru, že novinářská profese není potřebná a užitečná přispěl i internet a sociální sítě. Zatímco v době, kdy většina lidí informace a zprávy konzumovala z rozhlasu, televize či tisku, nebylo příliš prostoru k debatám či zpochybňování. V době, kdy ale většina lidí konzumuje zprávy na internetu a to ať na sociálních sítích nebo prostřednictvím online médií, je prostor se vyjádřit a případně se navzájem s ostatními utvrzovat v  názorech. Internet tak dává možnost projevu i lidem, kteří šíří nepodložená fakta či dezinformace, na základě kterých mohou někteří získat pocit, že klasičtí novináři lžou, či určitá témata zcela záměrně vypouští. Navíc s možností veřejného sdílení jakýchkoliv zpráv a názorů pak pro skupinu populace mohou být klasická média přežitkem, jelikož se podle některých skrz sociální sítě dovedou lidí informovat i bez médií. 

Třetím faktorem je pak to, co zosobňuje sám Miloš Zeman- nevhodné vyjadřování o novinářích od politiků a vládních představitelů. Urážení novinářů autoritami se v České republice stalo už poměrně tradiční záležitostí. Je naprosto běžné, že prezident, premiér či jiní členové vlády mají určitá média, se kterými výhradně komunikují a jiná výslovně odmítají. Je standardem, že během konání prezidentských debat si kandidát vybírá, v jaké televizi se debata bude vysílat, či kterému médiu poskytne první rozhovor po důležité události. A právě vyjadřování autorit o novinářích může měnit to, jak na ně nahlíží i veřejnost.

Bylo by nefér Zemanovi vyčítat, že je prvním prezidentem, který si vybírá, s kým bude komunikovat. Vždyť éru nechození do České televize a především do Otázek Václava Moravce odstartoval už jeho předchůdce Václav Klaus. Zeman je však nesporně nejhlasitější hlavou státu, co se kritizování médií a novinářů týče. Navíc díky tomu, že se nebojí používat ani ostrá slova se často jedná o velmi nevybíravou kritiku. Třeba, že novinářů je moc a měli by se likvidovat.

A právě od nástupu Zemana do prezidentské funkce důvěra v novináře čím dál tím klesá. Zda je mezi tím jasná korelace nejde s jistotou říct, ale nejde ani vyvrátit to, že část svých voličů možná Zeman svým postojem k médiím ovlivnil. 

Možná i kvůli tomu mnoho rodičů není nadšených z toho, když si jejich potomek dá přihlášku na žurnalistiku. Klesající důvěra v prestiž novinářské profese není patrná jen ve výzkumech, ale i v běžném životě, kdy si nejste jisti, zda se máte náhodnému člověku, kterého potkáte pochlubit s tím, jaké povolání jste si zvolili. Covidová krize k tomuto faktoru ještě více přispívá, jelikož strach a nejistota vytváří skvělé podhoubí dezinformacím a podkopává pozici klasických médií. Pokud ale budeme jen trošku optimističtí, jednou skončí éra covidu, ale i éra Miloše Zemana a jemu podobných. A možná pak se ani před těmi nejvíc nevyzpytatelnými lidmi nebude muset nikdo obávat říct: „Já jsem novinář!”

Foto: Forum24

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.