Novináři na podpoře. Zatím pouze ti z literárních časopisů

Kulturní a literární časopisy měly v naší zemi vždy význačné postavení. Vzpomínáno na ně je zvláště v souvislosti s Pražským jarem, které ukončil až vpád sovětských vojsk. „Jen si představte, byly zrušeny všechny kulturní a literární časopisy a revue. Všechny bez výjimky!,“ líčil později jeden z následků normalizace Milan Kundera. Setkal se však s nepochopením u svých francouzských přátel. V jejich kruzích takové magazíny mnoho neznamenaly.

Nejspíš právě s ohledem na naši tradici kulturně-literárních časopisů se těm současným český stát snaží finančně pomáhat. Koná tak prostřednictvím ministerstva kultury, pod nějž žurnalistika spadá, které každý rok uděluje vcelku štědré granty vybraným periodikům i magazínům čistě webovým. Jenže snad nikdy ke spokojenosti všech.

Odborná komise posuzuje kvalitu uchazečů o granty, úměrnost výše jejich finančního požadavku i to, jestli umějí peníze řádně využít pro svou prezentaci a propagaci. Nezřídkakdy ale někdo odejde s prázdnou. To když porota vyhodnotí, že magazín toho svou produkcí není hoden, nespatřuje v jeho podpoře kulturní význam, nebo když usoudí, že se redaktoři od literatury a kultury vydali až příliš k politice.

Své o tom vědí redaktoři Literárních novin. Komise již před dvěma lety označila jejich název za zavádějící, neboť nepracuje primárně s literaturou, nýbrž s politikou. Literární noviny od ministerstva žádaly o částku přes 4,3 milionu korun, vůbec největší ze všech tehdejších aspirantů na dotaci, ale jakožto politický měsíčník odešly s prázdnou. Následující rok si sice polepšily alespoň o symbolickou částku, v letošním řízení ale znovu spadly na nulu.

A nejsou v tom samy, žádné finanční podpory od ministerstva se letos nedočká ani revue Babylon s redakčním okruhem kolem bývalého disidenta Petra Placáka. Komise jasně formuluje, že úroveň tohoto média je značně kolísavá, literatury a její reflexe mnoho nepřináší, věnuje se spíše kultuře v celé její šíři, a hlavně, že u něj převažují témata společensko-politická, ve kterých Babylon navíc propaguje vcelku jednostranně svůj ideový náhled. Podobně jako u veřejnoprávních médií i zde u státní podpory tak byl akcentován požadavek na pluralitu, která by však v jisté míře měla být samozřejmá pro všechna média.

Kromě Literárních novin a revue Babylon o příspěvek žádalo ještě třetí médium, které se vyjma literatury a obecně kultury profiluje zvláště politicky. Na rozdíl od nich však čtrnáctideník A2 obdržel dotaci ve výši dvou a tři čtvrtě milionu korun, o kterou žádal. Komise dokonce uvádí, že jde o časopis spíše povšechně kulturní, literatura u něj nemá dominantnější roli a že jeho zaměření je rok od roku čím dál více politické.

Najednou převaha různě kulturních témat nad samotnou literaturou nevadí. Ani vcelku jasně levicová politická orientace, mohl by si rýpnout Petr Placák. K argumentu se mu rovněž nabízí, že členem komise je Jan Bělíček působící jako redaktor serveru A2larm, který funguje jako online komentářový deník kulturního čtrnáctideníku A2. Jestli komise podnikla kroky k předejití střetu zájmů, bohužel neuvádí.

Rozdílné výsledky udělení dotace přitom nebudou skvět v tom, že by ministerstvo chtělo podpořit mnohdy radikálně levicový čtrnáctideník A2 a bylo zaujaté vůči mnohdy pravicově antikomunistické revue Babylon a chtělo ji zničit, jak se v online verzi Babylonu snaží líčit Petr Placák. Soudě dle výsledků a znalosti obou médií je mnohem důležitější složkou celkové hodnocení aspiranta o grant. A podíváme-li se do tabulky, které ministerstvo zveřejnilo, v celkovém součtu pěti různých kvalit zůstává Babylon na o polovinu slabším výsledku. Svést to jen na politiku by nebylo fér.

Co z celé situace nejvíce vyplývá, je bohužel to, že ministerstvo pracuje s udělováním dotací pro literárně-kulturní časopisy značně nekoncepčně. Zdá se, že komise si neví rady s tím, jestli má peníze rozdělovat jen mezi literární časopisy, nebo je smí udělit i těm, které se ve větší šíři věnují kultuře. Nakolik takový časopis může obsahovat i politická témata s celkem zřejmým politickým náhledem, v tom jako by také tápala. Zatímco celková procentuální hodnocení žadatelů o grant vypadají smysluplně, slovní hodnocení, které ministerstvo letos poprvé k žádostem připojilo, jako by si žilo vlastním životem.

Místo tápání se nabízí radikální řešení. Ministerstvo by mělo do budoucna připravit jednoznačnou koncepci podpory nezávislé žurnalistiky, ve které by bylo místo jak pro literární časopisy, tak i pro krachující hudební publicistiku, pro divadelní kritiku a dokonce i pro média, která se zabývají převážně politikou a politickou situací. Mluvíme-li o negativních následcích oligarchizace českých médií, takovéto opatření by mohlo být na tuto situaci ráznou odpovědí. Konečně bychom si upřímně přiznali, že jsme se dostali do stavu, kdy to nemají vůbec lehké nejen literárně-kulturní časopisy, ale i další média, která za sebou nemají štědrého vlastníka, který ovšem může svůj mediální vliv dle potřeby potenciálně celkem snadno zneužít. Doufejme, že otevřenější udělování grantů už bude méně zmatečné.

 

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

 

Foto: Pixabay.com/kconcha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *