Life Ball aneb menšina je sexy

Hlasitá hudba dunivých rytmů nás přitáhla natolik, že jsme nenastoupili do tramvaje číslo 31, která jede ke studentským kolejím, kde dočasně ve Vídni bydlíme. Místo toho pokračujeme od centra směrem k univerzitě, dvornímu divadlu a radnici. Nejdříve potkáváme policisty postávající na ulici – v sobotu po sedmé hodině večer uprostřed města docela nezvyklá podívaná. Koncentrace lidí se úměrně hlasitosti tanečního housu zvyšuje. Na chodníku stojí vedle sebe muži v černém obleku a starší manželský pár ve vídeňském vycházkovém kroji.

Dva muži ve stříbrném kabátu, kanadách a s kohoutem na hlavě objímají obtloustlejší ženu ve stříbrných šatech se stejně barevnými vlasy. Trojka gotiků spojená řetízkem, zdravotní sestřička v červeném latexu a bílé krajkové podprsence lascivně pózuje pro fotografy. Stříbrná a černá barva dominují, spolu se silnou vrstvou líčidel patří ke kostýmu třetiny lidí na ulici. Ostatní je pozorují, fotí je i sebe s nimi, povídají si a smějí se. Vídeň vyšla do ulic – civilní i varietní. Černočervená dvojice se od sebe nehne ani na krok.

On v černém upnutém tílku, tangách a vysokých botách, on v černém upnutém tričku bez rukávů s výstřihem na pupík, v minislipech a moonbootech. Skrz rudé líčení prosvítá úsměv, občas se políbí. O kus dál na trávníku se v bocích pohupuje dáma plnějších tvarů – v černém korzetu, jež na její poprsí nestačí, v krátké sukni a punčocháčích. Zpoza zad jí vykukují průhledná křídla s černou lebkou a růží, ve vlasech má rohy z nafouknutých kondomů. Pije džus z kelímku a rozdává letáčky. Sekunduje jí o něco mladší víla v bílém s modrostříbrným motýlem na obličeji. „Love is infinite. Life is universal, Life Ball 2008, Wien,“ stojí růžovým písmem na černých letáčcích.

O travesti párty se tedy nejedná, přehodnotím situaci. Na karneval to také nevypadá, a na sraz gayů a leseb je zde moc heterosexuálních párů, přemýšlím dál. A tolik diváků, kteří se nijak nepohoršují, neštítí ani nedávají najevo své opovržení. Naopak obdivují kostýmy, dle své nátury se s převlečenými baví, nebo se s nimi fotí. Kolem pobíhají děti, batolata se vyklání z kočárků a chtějí dosáhnout na ty lesklé lidi okolo sebe. Mezitím se začíná uzavřená ulice mezi divadlem a radnicí plnit lidmi.

Nové masky nestíháme sledovat, přibývají rychle a proudí ze všech stran – pěšky, v autech, v tolik oblíbených drožkách tažených koňmi a přesně v půl osmé i speciální Life Ball tramvají. Dokážeme registrovat pouze lidi blízko nás. Trojice mužů s jednou ženou celí ve stříbrném a s modrými vlasy míří na ostatní stříbrnými plastovými pistolkami. Muž s masivně nalíčenýma očima v uniformě zdravotní sestřičky a s kolárkem s červeným křížem se snaží políbit o hlavu menšího chlapíka v černém, s maskou lebky přes vrchní část obličeje a černou klecí přes spodní. Kvůli rozdílné výšce a kostýmům to jde těžko, přesto se jim podaří své jazyky na okamžik spojit.

Fotoaparáty nepřetržitě cvakají. Ulice je podélně přehrazena, směrem od centra je postaveno kontrolní stanoviště. Checkpointem musí projít každý, kdo chce vstoupit vysokou bránou v maketě radničního vchodu po červeném koberci na prostranství před radnici. Rudý koberec vede nejen do centra dění a do hlediště, ale i kolem poroty, která hodnotí nejpovedenější kostýmové kreace a na závěr udělí titul Královna Life Ball 2008. Dobrovolníci v kostýmech i stejnokroji dbají na pořádek v okolí, prodávají nápoje i připínáčky se symbolem Life Ball – stejné přehnuté stužky jako má Avon, akorát v červené barvě, rozdávají informační letáčky a miničasopis Seiten Blicke, kde najdete vše o minulých ročnících a módní kodex pro ten letošní.

Šaty ve formě červené překřížené stužky zvolila hnědovlasá dívka se dvěma chlapci oblečenými do červených latexových vestiček a modrých latexových slipů s velkými vodními pistolemi. Vodní pistolky jsou tu oblíbené, ať už v obligátní šedé či stříbrné barvě, malé i velké, nebo zcela jedinečné ve tvaru růžového penisu, kterým stříkají na diváky vodu čtyři silnější chlápci v drožce. V bláznivých parukách, slunečních brýlích, s nezbytnou Life Ball šerpou a zapálenou cigaretou v ruce si povídají a pozorují kameramany pod sebou.

V sobotu 17. května 2008 ve 21 hodin byl slavnostně zahájen 16. ročník největší evropské charitativní akce na pomoc nemocným AIDS a nositelům viru HIV. Pořadatelem je vídeňský spolek Aids Life v čele s Gerym Keszlerem, který ho v roce 1992 založil. Podporuje ho více než stovka společností. Jako jediná akce svého druhu se koná v budově určené politikům, od roku 1993 ve vídeňské radnici a od roku 2000 i před ní. Skládá se ze dvou částí – velkolepého slavnostního zahájení na náměstí před radnicí a party v budově. Venkovní část je veřejná, do hlediště se dostane každý, kdo má masku (zhruba 45 tisíc míst). Hraje tu techno a house, po počátečních představeních následuje očekávaná módní přehlídka známého a něčím originálního módního návrháře.

Tento rok patřilo molo Agentu Provokatérovi alias britskému kultovnímu tvůrci spodního prádla Josephu Corrému (Agent Provocateur), známému spíše díky jeho slavným rodičům – Vivienne Westwoodové a Malcolmu McLarenovi, zakladateli Sex Pistols – než díky sexy kolekcím včetně všech doplňků. Své modely zde představili John Galliano, Paco Rabanne, Donatella Versace, Jean Paul Gaultier, Vivienne Westwood, Roberto Cavalli, Gianfranco Ferré, Diesel a jiní. Předváděly je světoznámé modelky i celebrity. My venku jsme o „vzrušující směs frivolní hry, bezbožný šik fetišismu a dekadentní look budoáru“, jak je popisována Agentova tvorba, přišly.

Erotika skrz klíčovou dírku, ušlechtile zabalený voyerismus a dráždivá provokace je synonymem kolekce spodního prádla a odkazuje na sex a témata s ním spojená. Joseph Corré k tomu říká: „Lidé by měli více uvažovat o své sexualitě.“ Pod to by se podepsal i Gery Keszler: „Svobodná možnost sebeurčení a svobodná sexualita potřebuje jistotu a ochranu, a o to se Life Ball od svého založení snaží.“

Vedle podpory nemocných je cílem této akce i zvýšit povědomí o nebezpečí AIDS u veřejnosti a poučit ji tak, aby nemocné neodsuzovala a umožnila jim normální existenci ve společnosti. „Na veřejnosti se o sexuálních tématech moc nemluví. Tato vzájemná intimita však v sobě skrývá rizika – například v podobě AIDS. Life Ball je pokusem zbořit sociální tabu a podnítit diskusi – skrze umění a ideologii,“ vysvětluje cíle akce Gery Keszler.

Od roku 2006 začíná Life Ball fanfárou Bely Fischera, kterou hrají žestě a bicí Vídeňského symfonického orchestru. Vídeňský chlapecký sbor zpívá skladbu Georga Friedricha Händela. Oficiálně je prvním tancem valčík, vždy od jiného skladatele. Budova radnice je otevřená pouze pro zvané či pro ty, kteří mají platnou vstupenku.

Jedná se o charitativní akci s plejádou celebrit a omezeným počtem míst (kolem 4000) a cena lístku tomu odpovídá – 75 € pro návštěvníky v maskách splňujících dresscode: spektakulární, opuletní, vystylované, provokující a exhibicionistické oblečení plné fantazie, včetně make-upu a účesu. Dvojnásobnou sumu zaplatí návštěvníci ve večerních šatech, kteří navíc vcházejí postranním vchodem.

Velkolepý večírek v sálech i na arkádách zaštiťuje starosta Vídně – Michael Häupl. Letos zde nechyběla herečka Sexu ve městě Kim Cattrallová, Sharon Stone, která zároveň předsedá AMFAR (American Foundation for Aids Research) nebo modelka Linda Evangelista, Kate Mossová a zpěvačka Kylie Minogue.

V minulých letech se zúčastnili Sir Elton John, Catherine Deneuveová, Liza Minnelliová, Heidi Klumová, Naomi Campbellová, Dita von Teese, The Scissor Sisters či Anastacia. Na 16. ročníku se vybralo celkem 1,4 milionu eur, jako vždy jde polovina na národní projekty na pomoc HIV pozitivním a nemocným AIDS a polovina na různé mezinárodní projekty, které vybírá americká nadace pro výzkum nemoci AIDS AMFAR.

Pravidelně sponzorovanou nadací je i Elton John AIDS Foundation, jehož zakladatel Life Ball nikdy nevynechá. Každým rokem se vybraná částka zvyšuje – z v přepočtu 79 940 € v roce 1993 přes jeden milion € v roce 2005 až po 1,4 milionu € letos. Od 5. do 15. června bude navíc na ebay.at dražen Life Ball Mini Cooper.

Mimo hlavní tepnu vedle dvorního divadla stojí malé pódium – tzv. Mini Bühne, kde hledáčkům fotoaparátů lidé předvádějí své výtvory. Automobilka vyrábějící vozy Mini Cooper je totiž hlavním sponzorem. V momentě kdy do světla ramp vstoupí čtyři modelky a dva modelové pouze v kozačkách a kalhotkách, potření zlatou barvou se stříbrným ornamentem na prsou a zádech, se na konci mola vytvoří chumel dvaceti fotografů, kteří nestíhají mačkat spoušť. Aktéři si jsou toho vědomi a neúnavně pózují, stojíce nazí před celou Vídní.

Přímý přenos přinesla televizním divákům stanice ORF 1, této akci věnuje prime time již od loňského roku. Silné pokrytí médii (přes 500 subjektů) je pro Life Ball typické, organizátoři se snaží přitáhnout zájem médií o problematiku AIDS i mimo květnový večírek. Mnoho žurnalistů se na party speciálně oblékne a nalíčí, splynou tak s návštěvníky a nejen, že pracují, ale užívají si i večírku. Muž v muších brýlích, červeném vybledlém tričku, černých tangách a podvazkách se objevuje se svou velkou kamerou na různých místech. Teď točí u vchodu a za pár minut ho vidíme nahnutého do kočáru benátského páru, který se podepisuje do tlusté pamětní knihy.

V momentě, kdy se uvolní Mini Bühne, vystupuje na schodech a točí diváky z výšky. Toho využívá můj přítel Maxim a fotí ho. Kameraman začíná pózovat, zastrkává cigaretu do kou úst a kroutí se s kamerou na pódiu jako hvězda.

U prvního kontrolního stanoviště se vytvořila fronta. Drožky a auta stojí spořádaně za sebou. Zato pasažéři chvíli neposedí. Jedna odhadem čtyřicetiletá dáma v bílém korzetu a baletní sukni se protahuje střešním okénkem a mává ven. Blonďaté bobky se jí míhají na temeni hlavy sem a tam, červené srdíčko v dekoltu bliká. Po chvíli se do střešního otvoru vtěsnají její dvě přítelkyně podobně oblečené. Dáma se snaží vylézt výše, bosou špičkou hladí řidiče po rameni a krku, pravou se opírá o okno. Stačí jeden pohyb a palčivá otázka, zda-li má či nemá, bude zodpovězena. Než to stačíme odhalit, přijíždí za velkého troubení klaksonu starodávný kočár, ve kterém sedí pár mužů jako z benátského karnevalu. Jednomu skrývá obličej obrovská maska z červeného peří, druhému zdobí hlavu zatočené renesanční rohy. Z rudé a zlaté záplavy až bolí oči. Začíná se stmívat a příchod masek neutuchá.

Rozsvícení pouličních lamp je signálem pro slunečného muže. Ve zlatých minišatech s prsy jako od Jean-Paul Gaultiera cupitá na vysokých podpatcích k checkpointu. Užívá si pozornosti, kterou vzbuzují jeho zlaté a stříbrné paprsky umně spleteny do kruhu. „Dobrá tedy, zastavím se na minipódiu,“ koketně se usmívá. Výrazné kostýmy, přehnané líčení a silná vrstva make upu nejen na obličeji je nedílnou součástí každého účastníka. Stejně jako malá taštička na fotoaparát, peníze a … kdo ví co ještě.

Life Ball není záležitostí jen mladých, jen homosexuálů či jen transvestitů. „Pocházím z Vídně, nemůžu tu tudíž chybět. Čtyřikrát jsem musel pracovat, ale letos to vyšlo, tak musím provětrat svůj kostým,“ vysvětluje důvod návštěvy zhruba padesátiletý muž v obrovské stříbrné čepici, dlouhém plášti a okovaných botách. Jen stříbrná barva zvýrazňující vrásky kolem očí dává tušit jeho věk.

Life Ball je charitativní akcí pro lidi smrtelně nemocné, peníze však sbírá oslavou života, radosti a sexuality.„Rozpustile, nápaditě, opulentně a bez ohledu na věk, sociální zázemí nebo sexuální orientaci návštěvníků,“jak píše oficiální stránka www.lifeball.org. Po dvou hodinách mi celé tělo vibruje technem a zimou. Sem tam spadne kapka, setmělo se natolik, že se nedá fotit bez stativu. Odcházíme domů. Večírek ale teprve začíná. Life Ball – oslava života, oslava sexu.

 

Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2009).

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.