LAN party: Virtuální bojiště na béčku
Neděle třináctého prosince, horní část Václavského náměstí. Kolem šesté hodiny večer se zde schází skupina mladíků, kteří mají něco společného – v rukách, brašnách či batozích si nesou notebooky. Po chvíli se společně přesouvají do stanice metra Můstek. Na peroně všichni vytahují síťové kabely a když přijíždí souprava ve směru na Zličín, všichni rychle nastupují do posledního vozu. Někteří z nich si sedají na volná místa, jeden dokonce na skládací stoličku, kterou si nese s sebou, a vytahují notebooky. Ta pravá akce ale přichází až poté, co na konečné přestupují do nové prázdné soupravy. Usazují se naproti sobě, mezi týmy pokládají switch se zdrojem slepené papírovou páskou, propojují své počítače a spouští hru. Za chvíli se proti sobě postaví teroristé a protiteroristická jednotka ve virtuálním boji na trase B.
Zkrátka, pražské metro zažilo v neděli večer neobvyklé zpestření. Konala se v něm totiž LAN párty, na které se sešlo celkem jedenáct hráčů, aby se utkali ve hře Counter Strike. Za akcí stálo uskupení Děsír (což je zkratka pro Děti sídlištní recese), které podobné události pořádá každý třináctý den v měsíci. Jde o různé recesistické happeningy, městské hry nebo performance. Děsír proklamuje, že se snaží využít veřejný prostor hlavního města jinak a svými netradičními aktivitami jej oživit. A neděje se tak nutně jen každého třináctého – například o poslední sobotu před Vánoci plánuje Děsír vyrazit do ulic a rozdávat vlastnoručně vytvořené dárky neznámým lidem. „Největší problém je přinutit je, aby ten dárek přijali,“ říká po nedělní lance její organizátor Vítek Ježek, když vypráví o budoucích akcích. V neděli zase budou slavit Vánoce – ve veřejném městském prostoru, jak jinak. Hraní dětské hry „Rybičky, rybičky, rybáři jedou„ na Václavském náměstí je pro Děsír už tradiční záležitost.
Ale zpět do metra. Veřejné dopravní prostředky jsou častým místem aktivit Děsíru. Proč? „Metro je vděčný prostor, protože když chceme zapojit lidi, nemají nám kam utéct. A taky jezdí často a je v něm teplo, takže na zimní akce je ideální,“ vysvětluje Vítek (který, mimochodem, stojí za sdílenými růžovými koly v ulicích měst – systém ReKola je jeho práce). Děsír tak v metru už několikrát pořádal schovávanou, dělal piknik, jednou dokonce ve vozech provozoval restauraci nebo plánoval ukradení Národního divadla. I LAN párty už je ozkoušená – poprvé se Counter Strike v metru hrál v roce 2012.
Cestu od Můstku až na Zličín tentokrát zabírá konfigurace sítě. Na konečné je třeba si přestoupit do nové soupravy, ale díky tomu je možné ukořistit dvě řady sedadel postavených proti sobě. Hra se rozjíždí. Hráči si samozřejmě získávají velkou pozornost ostatních cestujících – vždy alespoň na chvilku. Jak přistupuje víc a víc lidí, zvyšuje se i počet mobilních telefonů, kterými si hráče fotí. Ti jsou ale plně zabraní do střílečky. Povzbuzují se, radují se, chválí se, někdy i docela nahlas. Někteří spolucestující se podiví a pak skupinku ignorují, někteří se usmívají, někteří se zájmem sledují hru. Nikdo si ale nestěžuje; párkrát je dokonce uvolněno místo pro někoho, kdo si chce sednout. „Proti přepravnímu řádu to není,“ vysvětluje Vítek už na srazu pod svatým Václavem. „Revizory ale určitě poslechneme.“ Nakonec se ale žádný problém nevyskytne. Až na vybíjející se baterky notebooků, kvůli čemuž hráči mezi Zličínem a Můstkem postupně odpadají. Celou trasu z konečné do konečné ale zvládli projet dvakrát. Notebooky jsou vypnuty a síť je rozpojena. Účastníci po necelých dvou hodinách vycházejí na čerstvý vzduch a někteří míří na večeři a pivo, kde proberou, co se bude dít třináctého ledna.
[wonderplugin_gridgallery id=13]
