Zblízka a ještě blíž: Thom Artway maže hranice mezi pódiem a lidmi

Z pouličního hráče se Thom Artway stal profesionálem a nyní v rámci druhé části svého turné Zblízka zamířil do DON klubu v Táboře. Komorní akustický koncert v pátek 10. dubna nabídl jedinečný zážitek díky propojení jeho buskerských zkušeností, písničkářství a otevřené komunikace s publikem.

Thom Artway se v rámci svého turné Zblízka k nové desce Někdy to tak mám představil v DON klubu v Divadle Oskara Nedbala v Táboře, který nabídl intimní atmosféru s kapacitou zhruba padesáti míst na sezení. 

Zpěvák a kytarista se tímto turné vrací k autentickému akustickému zvuku a zároveň dokončuje svůj přechod z anglické na českou tvorbu.

„Turné Zblízka je takové, že si budeme blízko a ještě blíž. A kdykoliv si můžete skočit na vínko. Já se třeba vždycky ostýchám si odskočit, ale vy nemusíte. Klidně běžte, v pohodě. Jako doma, na bar, na cigárko, na baru pak zaplatit,“ uvedl Thom Artway svůj koncert v 19 hodin po první písničce Nebedálky z předchozího prvního českého alba Trhám mraky (2024). Celý koncert provázela uvolněná atmosféra.

Programprovedl posluchače napříč posledními dvěma alby. Zazněly i dva covery – Time After Time od Cyndi Lauper a Panenka od Poutníků. Nechyběl ani hit I Have No Inspiration, s kterým se Thom před deseti lety prosadil nejen na tuzemské hudební scéně a který dodnes hraje v rádiích.

Na pódiu zpěvák vystoupil sám bez kapely a po celou dobu se střídavě doprovázel na dvě kytary, akustickou a semiakustickou ze 60. let minulého století. Využil i možností looperu, moderní pop kytarové efekty nebo pedál s perkusními efekty.

Název turné Zblízka nebylo pouze odkaz na pohodové komorní koncerty. Zpěvák sám se přiblížil divákům. Přirozeně a unplugged, tedy bez kytary zapojené do zesilovače a bez mikrofonu několikrát vyrazil mezi publikum a vybízel ke zpěvu.

Většina posluchačů nepřijela z daleka a koncert si pochvalovali. „Bydlíme kousek odsud a máme Thoma rádi. Chtěla jsem svoji dceru poprvé vzít na nějaký koncert a tenhle mi přišel ideální.“  „Moc se nám líbilo, i jsem plakala. Bylo to hezký a dojemný.“ „Jsme místní, Thoma už jsme viděli dříve a líbí se nám jeho písničky, je takový svůj.“ „Z turné Zblízka jsme byli už na šesti, sedmi koncertech. Máme rádi jeho písničky i jaký je člověk, už ho docela známe i osobně. Koncert se nám moc líbil, každý má jinou atmosféru a vždycky je to nádherné.“

„Já jsem si dnešní koncert užil moc, už jsem 10 dní nehrál, tak jsem se na to třepal. Hlavně ještě k tomu do Tábora, do tohohle prostoru, protože jsem tady naposled hrál pět, šest let nazpět na divadelní noci. I dnes byli lidi skvělí, takže mi to udělalo krásný večer,“ pochvaloval si i sám Thom Artway, který se po samotném koncertu pobavil s diváky osobně.

Thoma Artwaye (vlastním jménem Tomáš Macek) jsem dříve vnímala především v pozadí české hudební scény. Věděla jsem o jeho nejznámější písni I Have No Inspiration, ale poté jsem jeho hudební vývoj nesledovala. Tento koncert byl pro mě prvním setkáním s tímto talentovaným hudebníkem a velmi mě překvapil. Osobně více oceňuji jeho bezprostřednost a přirozenost na pódiu než umělou stylizaci jiných umělců. Celé vystoupení, ač působilo jako „u táboráku“, rozhodně nebylo amatérské a pohladilo moji muzikantskou duši.

Autorka: Natálie Procházková

Foto: Divadlo Oskara Nedbala Tábor

Text vznikl v předmětu Současná literatura a kulturní publicistika pod vedením PhDr. Jany Čeňková, Ph.D.