Součástí bulvarizace je i tzv. apolitizace deníků. Lze to nějak dokumentovat, potvrdit nebo vyvrátit?

Politické a bulvární obsahy vedle sebe v historii médií koexistují už dlouhá léta. V 16. století na letácích Newe Zeytung nalézali čtenáři čerstvé informace o bitvách a obchodu, ale i o údajných zázracích, neštěstích, a dokonce i příšerách.

Následný vývoj poté prohluboval především politickou a kulturní funkci periodického tisku, který sehrával významnou roli například při ustavování parlamentarismu ve Velké Británii, při americké Válce o nezávislost, v tuzemském kontextu třeba při formování české identity během národního obrození.

S bulvárem to je trochu jinak. Ten se poprvé výrazněji dostal ke slovu koncem 19. století, především  v USA a Velké Británii, tedy v zemích, které tou dobou zažívaly velký mocenský i ekonomický rozmach a současně se těšily poklidnější vnitropolitické situaci. Zatímco dřívější vývoj médií předznamenal jejich stěžejní politickou a mocenskou úlohu, závěr 19. století zvýraznil zase komerční a populární rozměr. Od té doby se tak pohybování mezi společensko-politickou odpovědností a komerční výnosností bulvární zábavy stalo jakýmsi trvalým mediálním schizmatem.

Nedá se však říct, že by se politické a bulvární obsahy vždy striktně vylučovaly a oddělovaly. Právě díky výše zmíněnému dilematu se jedná o spojené nádoby. Těžko tedy hledat nějaká pravidla a zákonitosti, když se navíc média v každé zemi vyvíjela odlišným způsobem. Při hledání souvislostí mezi bulvarizací a apolitizací tak může být přínosné porovnat situaci bulvárních deníků ve dvou odlišných mediálních kontextech – v britském a českém.

Politická žurnalistika zažila velký rozvoj právě ve Velké Británii, poté, co se zde začátkem 18. století poměrně brzy ustavil stabilní parlamentní systém vládnoucí a opoziční strany. Tato dichotomie se odrážela i v tehdejší mediální produkci, některé listy tíhly k toryům, některé k whigům, některé byly stranami přímo podporované. Posléze zde probíhal boj o možnost parlamentního zpravodajství i rozvoj nezávislé, vůči vládě kritické žurnalistiky v podání The Times – výkladní skříně britské žurnalistiky. Odklon od čistě politických obsahů a jakéhosi předchůdce bulváru představovaly až tzv. moralistické týdeníky, které se zaměřovaly více na společenské trendy, etiketu, módu a didakticky propagovaly životní styl mravného a důstojného gentlemana (Prokop, 2005, s. 114–115).

V Británii nástup bulvárních novin umožnilo až zrušení daně na tiskoviny. Velmi rychle následoval úspěch deníků The Daily Telegraph a Pall Mall Gazette, které okamžitě přešly na bulvární obsahy a přinášely články plné senzačních příběhů, černé kroniky, apod.

Nejznámějším britským mediálním magnátem byl však Alfred Harmsworth známý jako Lord Northcliffe, v čele jeho rozsáhlého mediálního koncernu byl bulvární plátek Daily Mail. Northcliffe se nezajímal pouze o tabloidní žurnalistiku, ačkoliv mu nejlépe vynášela, jeho noviny byly specifické právě silným politickým dosahem. Northcliffe byl označován za válečného štváče, když podněcoval účast Británie v Búrské válce a během první světové války měl dokonce na starosti státní válečnou propagandu, za což ostatně dostal šlechtický titul.

O provázanosti politiky s (nejen) bulvárními médii ve Velké Británii se můžeme přesvědčit i v současnosti, kdy se hovoří o politické afiliaci médií a vyhodnocuje se, které médium dalo které straně během voleb tzv. endorsment (otevřené vyjádření podpory), bulvární plátky nevyjímaje (Black and White and Read All Over: A Guide to British Newspapers).

Ukázkovým příkladem může být deník vlastněný mediálním magnátem Rupertem Murdochem The Sun. Ten má za sebou od svého vzniku v roce 1964 poměrně bohatou historii politické afiliace, když se přikláněl na různé strany a jeho křiklavé titulky otištěné v den voleb otevřeně nabádaly, koho volit (In pictures: How the Sun has switched political sides under Rupert Murdoch). Studie z vědeckého  časopisu  Social  Science  Research  například  zkoumá  reálné  politické  dopady v rozhodování voličů/čtenářů toho, jak deník The Sun měnil svoji podporu britských politických stran (Reeves, McKee, Stuckler, 2016).

Britská bulvární média tedy mají poměrně nezpochybnitelnou tradici politické angažovanosti a tíhnutí k apolitickým obsahům by zde šlo snadno rozporovat. Ačkoliv mohou být jejich politické výstupy sporadické a nekonzistentní, rozhodně mají vzhledem k čtenosti značný dopad a nelze je ignorovat na úkor převažujících nepolitických textů.

Český kontext je odlišný. První výraznější stopu bulvárního tisku v našem mediálním vývoji lze hledat až v období první republiky u osoby Jiřího Stříbrného, který vedl tiskový koncern Tempo vydávající několik bulvárních listů. Období první republiky je u nás obdobím silného stranického tisku a tuto funkci prosazování politických ambicí měly i Stříbrného listy poté, co se v polovině 20. let dostal do sporu s Edvardem Benešem a měl být vyloučen z politického života. Podle Končelíka a spol. prvky bulvarizace v tomto období zasahovaly i do seriozních médií, především do pražských večerníků (Končelík, Večeřa, Orság, 2010, s. 52–53). Stříbrného bulvární tažení však výrazněji mediální vývoj nepřekreslilo, tak jak se to dělo o pár desítek let dříve v západních zemích.

K rozsáhlejší bulvarizaci a zásadnější proměně mediální mapy začalo docházet teprve v 90. letech 20. století, což je zhruba o sto let později než v USA, Británii i v dalších západních zemích jako Francie či Německo.

Předcházela tomu dlouhá léta komunistického režimu, v němž byla média silně politizovaná a ideologie prosakovala do všech možných témat a rubrik, prosakovala ostatně do všech možných sfér běžného života.

U veřejnosti přesycené dokola omílanými politismy tedy panovala přirozená touha po apolitizaci a „odpočinku“, který mohla nejlépe nabídnout právě bulvární a komerční média orientovaná více na záměr pobavit  konzumenta  než ho zodpovědně informovat o tom podstatném, co se v zemi děje. I v tom tkví jejich nezpochybnitelný porevoluční úspěch.

Podobně jako v Británii je nejčtenější The Sun, v Česku je to bulvární deník Blesk – za třicet let svobodného režimu nejúspěšnější tištěné periodikum. Jedním z hlavních důvodů, proč lidé Blesk čtou, je: „oddech od pravidelných povinností, ale také od přísunu informací o politice, protože v něm přeci jen najdou více zpráv ze světa celebrit.“ (Pecáková, 2014, s. 67) Podle výzkumu v rámci diplomové práce, z něhož tato citace pochází, to však neznamená, že by se dotazování čtenáři o aktuální dění vůbec nezajímali, pouze informace o něm vyhledávají v jiných médiích.

Na základě toho lze usuzovat, že u ryze bulvárních deníků čtenáři politický obsah primárně nevyžadují. Podle Karla Hvížďaly však tuzemský bulvár obecně na politickou agendu nerezignuje, ale podává ji přiměřeně ve zjednodušené formě. Naopak redakčně velmi propracovanou mívají bulvární noviny sportovní agendu (Hvížďala, 2007).

Na druhou stranu i Blesk zanechal několik nesmazatelných stop v tuzemské politice. Vzpomenout můžeme například otištěný inzerát namířený proti Karlu Schwarzenbergovi během prezidentských voleb v roce 2013, poměrně nedávná kauza je pak s fotografií Romana Prymuly na vyšehradské schůzce, která způsobila jeho odchod z čela ministerstva zdravotnictví. A zmínit je potřeba i pravidelné rozhovory prezidenta Miloše Zemana, které Blesku poskytuje.

V českém kontextu se sice nedá hovořit o tom, že by bulvární tisk otevřeně projevoval politickou podporu a zviklával voliče, ale politickým tématům a tématům s širší než showbyznysovou a popkulturní perspektivou se zdaleka nevyhýbá. Dáno je to i situací na mediálním trhu. Co se týče jiných bulvárních titulů, Blesk nečelí takové konkurenci jako například The Sun ve Velké Británii, proto nemusí sahat k extrémním výkřikům typu „The Sun Backs Blair“ a místo toho spíš postupně rozšiřuje svoji agendu i na témata obvykle pokrývaná seriózními médii, aby mohl konkurovat i jim. Dokladem toho můžou být slova šéfredaktora Blesku Radka Laina po zveřejnění fotografie Romana Prymuly: „Co se stalo, je ale také potvrzení toho, jak silnou a dominantní pozici má Blesk v rámci českého mediálního prostředí. Hlas Blesku teď bude ještě mnohem silnější, všichni ho musejí brát vážně.“ (Vojtěchovská, 2020)

Ať už se podíváme na rozmach bulvárního tisku ve Velké Británii koncem 19. století nebo v České republice o sto let později, v počátcích je zde vždy patrný výrazný odklon od politických témat či politiky obecně. Apolitizace tedy bulvarizaci doprovází, nejedná se však o nějaký status quo, že by se bulvarizovaná média stávala nutně apolitickými. Situace v obou porovnávaných mediálních prostředích naopak ukazuje, že bulvár si čas od času cestu k významnějšímu pokrývání politické agendy nalézá, byť pokaždé v jiné míře a vždy spíše nepředvídatelně.

Závěrem je  potřeba  zmínit,  že  diskuze  o  politickém  či  nepolitickém  se  vztahovala  vždy  hlavně k obsahu jednotlivých mediálních výstupů, k tomu, jaké konkrétní obsahy konzumenti přijímají. Úplně jiným směrem by se ubírala úvaha o statusu bulvárních médií jako takových. Už ze své podstaty se jakékoliv masové médium, kterým bulvár obvykle je, vytvářením libovolného obsahu zapojuje do veřejného dění a veřejného diskurzu, má vliv na společnost, na formování hodnot a postojů, a i kdyby koneckonců odvádělo pozornost čtenářů od politické situace, nepřímo by jí tak ovlivňovalo.

Ne nadarmo tak nazval irský politik Edmund Burke média tzv. čtvrtým stavem (mocí). Ve stínu těchto slov jsou jakékoliv úvahy o apolitičnosti dosti svízelné.

Použité zdroje

  • HVÍŽĎALA, Karel. Bulvár, to není nadávka: Dějiny bulváru v Česku po roce 1989. Neviditelný Pes [online]. [cit. 2021-5-3]. Dostupné z: https://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost/media-bulvar-to-neni-nadavka.A071031_205744_p_spolecnost_wag
  • KONČELÍK, Jakub, Pavel VEČEŘA a Petr ORSÁG. Dějiny českých médií 20. století. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-698-8.
  • PECÁKOVÁ, Andrea. Proč lidé čtou bulvární periodika (se zaměřením na deník Blesk). Praha: Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií, 2014. 76 s. Vedoucí bakalářské práce Ing. Petr Pavlík, Ph.D.
  • PROKOP, Dieter. Boj o média: dějiny nového kritického myšlení o médiích. Praha: Karolinum, 2005. Mediální studia. ISBN 80-246-0618-6.
  • REEVES, Aaron, Martin MCKEE a David STUCKLER. ‘It’s The Sun Wot Won It’: Evidence of media influence on political attitudes and voting from a UK quasi-natural experiment. In: Social Science Research. 2016. ISSN 0049-089X.
  • Black and White and Read All Over: A Guide to British Newspapers. Oxford Royale Academy [online]. [cit. 2021-5-3]. Dostupné z: https://www.oxford-royale.com/articles/a-guide-to-british-newspapers/
  • In pictures: How the Sun has switched political sides under Rupert Murdoch. The Guardian [online]. [cit. 2021-5-3]. Dostupné z: https://www.theguardian.com/media/gallery/2009/sep/30/the-sun-labour-conservatives-front-pages

Foto: Wikipedia

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.