Proč by Slováci neměli mít radost z výsledku voleb

Nedávné parlamentní volby na Slovensku jsou právem interpretovány jako konec jedné éry. Robert Fico odchází do opozice, jelikož poprvé od roku 1993 vyhrál někdo jiný než on nebo Vladimír Mečiar. Na Slovensku však konec jedné éry může znamenat, že se zanedlouho vše vrátí do starých kolejí. Anebo to skončí ještě hůř.

Pravděpodobný příští slovenský premiér Igor Matovič si ve středu odnesl z Prezidentského paláce pověření k sestavení vlády. Společně se stranami Sme rodina, SaS a Za ľudí, chce dát dohromady ústavní většinu.

Milionář samorost, z nějž se podle slovenského Denníku N stal kandidát na premiéra během tří měsíců, nebyl v Česku až do voleb příliš známý. Nelze se proto ubránit dojmu, že představuje změnu.

V politice je však už od roku 2010, kdy se díky preferenčním hlasům posunul na kandidátce ze 150. místa na čtvrté a dostal se tak do parlamentu. Nicméně jeho politické působení posledních osm let omezovala vládnoucí strana Smer, příští slovenský premiér v této době pouze soupeřil v rámci rozdrobené slovenské opozice o pozornost.

Nelze mu upřít, že se snažil. Byl to Matovič, kdo přišel v roce 2017 sám protestovat před byt Roberta Fica, který si pronajímal od Ladislava Bašternáka. O dva roky později byl Bašternák odsouzen za daňové podvody. A byl to Matovič, kdo v lednu vycestoval do Cannes, kde oblepil vilu bývalého slovenského ministra financí plakáty se slovy “majetek Slovenské republiky”. Nikdo jiný nepoukazoval na korupci ve slovenské politice tak nekonvenčně jako on.

A ten samý Matovič měl v posledním průzkumu před letošními volbami 15 procent, nejvíc v historii. Vzhledem k nesmyslně dlouhému předvolebnímu moratoriu na Slovensku vyšel tento průzkum dva týdny před hlasováním. V sobotu pak Igor Matovič vyhrál s 25 procenty.

Dva roky po vraždě Martiny Kušnírové a Jána Kuciaka tak bude Slovensko vést nepředvídatelný protikorupční bojovník, jehož hlavní zbraní je populismus. Aspoň dle obav potenciálních koaličních partnerů jeho strany Oľano.

Mafie na úřadu vlády

Po vraždě, která Slovenskem otřásla a vyvolala největší protesty od sametové revoluce, média zaplavila lavina zjištění o prorůstání organizovaného zločinu do nejvyšších pater slovenské politiky. V tuzemských zprávách je informování o posledních dvou letech na Slovensku spjato s všudypřítomnou snahou o zjednodušení situace, jelikož i průměrný český news junkie se ve slovenském korupčním spletenci ztratil už v roce 2018. 

Odpovědnost za vysušení této bažiny má nyní bývalý podnikatel, zakladatel nakladatelství regionPRESS Igor Matovič, kterého do premiérského křesla vynesla vlna vybičovaných emocí slovenské veřejnosti. A aby se mu to podařilo, musí svou vládu udržet pohromadě.

Matovič je člověk, který neváhá v parlamentu komentovat změny jednacího řádu slovy “je to jako kdyby se v koncentračním táboře řeklo, ať si zahrají fotbal Židé s dozorci”. V protikorupčním křiku z opozičních lavic však nelze jako předseda vlády pokračovat příliš dlouho a dříve nebo později bude i on čelit problémům, které vyžadují konstruktivní přístup. 

Obávám se, že Igor Matovič toho není schopen a s chystanou vládní čtyřkoalicí to do konce funkčního období nedotáhne.

Hádky a rozchody

Pověřený slovenský premiér to totiž s lidmi moc neumí. Strukturovaný životopis jeho dosavadního politického působení má celkem 20 bodů, z nichž devět nese název “Konflikt s (…)”. Výsledkem je mimo jiné to, že do posledních tří voleb šel Matovič pokaždé se zásadně obměněnou kandidátkou. Například obohacenou o nová politická uskupení, která se do toho rozhodla jít pod taktovkou Oľano.

Otázka, zda nová slovenská vláda neskončí jako předchozí kandidátky, je proto namístě. V neprospěch koaličního potenciálu Oľano hraje i fakt, že Matovič neváhá střílet do „vlastních“ řad. Jak ukázala jedna z posledních předvolebních debat (kde lídrovi PS/Spolu Michalu Trubanovi řekl, že na rozdíl od něj má manželku), neštítí se ani osobního útoku.

A Robert Fico, přestože se během volební noci záhadně ztratil, si už nepochybně brousí zuby na první neúspěchy premiéra Matoviče. Ficova nynější strategie je totiž udržet se v parlamentu zuby nechty. Mimochodem, Milan Lasica před volbami řekl, že někteří lidé jsou v politice pouze proto, aby je nezavřeli. Fico, jemuž nevyšla trafika na ústavním soudu, tak už nemá co ztratit.

Jaký je Robert Fico v opozici? Od roku 2006 tam byl sice jenom dva roky, na vládu Ivety Radičové si však Slováci určitě vzpomínají. I když vydržela pouze polovinu čtyřletého funkčního období, dalších osm let byla vládním Smerem označována za prapůvod všeho, co se nepovedlo. Premiérce Radičové se vláda rozpadla v roce 2012. V tomtéž roce Robert Fico zvítězil ve volbách se 44 procenty.

Odpovědná změna

Strana Smer, možná navzdory některým očekáváním, bude stále hrát ve slovenské politice důležitou roli. Sice po 12 letech u moci vsadila na heslo zodpovedná zmena, nutno říci, že se jí to podařilo. S 18 procenty skončila druhá a Peter Pellegrini, který v roce 2018 zdánlivě nahradil Roberta Fica u kormidla, získal druhý nejvyšší počet preferenčních hlasů.

Jestli Igor Matovič jako premiér selže, Smer z toho vytěží maximum. A nejenom on. Marian Kotleba a jeho krajně pravicová ĽSNS už jsou nyní regulérní součástí slovenského parlamentu. V těchto volbách získali dokonce o 20 tisíc hlasů víc než minule.

Navzdory svým vyjádřením dával Robert Fico během kampaně najevo, že by se případné povolební spolupráci s extremisty nejspíš nebránil. Během svých četných útoků na opozici nezmínil Kotlebu téměř nikdy. A těsně před volbami zkusil s pomocí hlasů ĽSNS prosadit ještě nesmyslnější předvolební moratorium než to stávající.

To všechno přispívá k nervozitě z toho, zda Igor Matovič svou roli zvládne. A je to pouze jeden z důvodů, proč by se Slováci neměli z výsledku voleb radovat předčasně.

Vyhozené hlasy

Dalším je neúspěch strany PS/Spolu, která jako předvolební koalice nedosáhla potřebných sedmi procent pro vstup do parlamentu. Stejné seskupení dokázalo ještě loni ve volbách do Evropského parlamentu zvítězit.

Jeho lídrovi Michalu Trubanovi to však stouplo do hlavy. Není se čemu divit, v tomtéž roce jeho strana v podstatě zvítězila i v prezidentských volbách. I proto se Truban na základě velice příznivých, byť hodně předčasných čísel v průzkumech viděl jako příští premiér.

Zmařené ambice však nejsou to, co by Slováky mělo na neúspěchu PS/Spolu trápit. Mnohem horší je fakt, že ve volbách takto v podstatě “propadlo” 200 tisíc hlasů lidí, co je volili. A to není v pětimilionové zemi málo.

Jelikož Kotlebovi fašisté se opět dostali do parlamentu, těží z přerozdělených mandátů také. ĽSNS nyní získala ve volbách 7,97 procenta, kdežto před čtyřmi lety to bylo 8,04 procenta. Ve 150členném parlamentu teď ale mají o tři křesla víc. 

Nešťastným je i fakt, že straně PS/Spolu unikl parlament o pár stovek hlasů. Nechci nijak rozporovat, že 6,96 procenta není sedm procent, nicméně takto těsný rozdíl láká k napadení výsledku voleb. A to zejména v situaci, kdy Slováci žijící v zahraničí hlásí problémy s korespondenčním hlasováním.

Mezi zahraničními Slováky PS/Spolu jednoznačně zvítězili. Podle posledních zpráv nyní strana skutečně zvažuje ústavní žalobu na volby. 

A po ztrátě důvěry ve svou politickou reprezentaci je tím posledním, co nyní Slováci potřebují, ztráta důvěry ve svou demokracii.

Foto: Pixabay.com