KOMENTÁŘ: Pražský magistrát brojí proti teroru, po svém

Pražská primátorka Adriana Krnáčová (ANO) se týdeníku Reflex svěřila se svým plánem, jak zamezit, aby se v Česku nezabydlil nějaký potenciální terorista – regulací služby sdíleného bydlení Airbnb. Hlavní problém prý Krnáčová vidí v tom, že lidé, kteří přes tuto webovou službu pronajímají své prostory, nemají nahlašovací povinnost. Skutečně jde primátorce o prevenci možných útoků nebo má za lubem něco zcela jiného? Výroky o nutnosti zregulovat Airbnb totiž přicházejí čistě náhodou pár týdnů poté, co si zástupci magistrátu spočítali, kolik jim kvůli podobným službám utíká peněz na tzv. místních poplatcích.

„Jaký konkrétní způsob zvolíme nebo jestli využijeme nějaké ve světě už fungující řešení, to je zatím předčasné říkat,“ odpověděla vloni v prosinci Krnáčová serveru Euro.cz na dotaz, jak hodlá postupovat vůči službě sdíleného bydlení Airbnb. Na pražském magistrátu tenkrát přistály údaje agentury Prague City Tourism, podle kterých téměř jeden milion cizinců, kteří v roce 2015 navštívili hlavní město, dal přednost podobným službám před ubytováním v hotelech. Proč? Protože jsou zpravidla levnější. Proč? Protože za ně poskytovatelé městu neodvádějí poplatky.

Věc se má tak, pokud někdo provozuje v Praze hotel, je ze zákona povinen platit obci hned dva druhy místních poplatků – z ubytovací kapacity a za lázeňský nebo rekreační pobyt. Konkrétně, za jedno přenocování každého hosta musí hotel městu zaplatit 15 Kč a poté ještě 6 Kč za lůžko na den. Hoteliéři samozřejmě tuto taxu účtují svým hostům k ceně pobytu, takže přímo netratí. Cena za pobyt, která po započítání všech těchto dodatečných položek může být i o pár stovek vyšší, už ale možné budoucí hosty odradit může. V ekonomii se těmto „promarněným“ ziskům říká implicitní náklady nebo také náklady obětované příležitosti a postihují nejenom magistrát, ale hlavně pražské hoteliéry. Služby jako Airbnb tak pro ně představují stejného nepřítele, jako například pro taxikáře dopravní služba Uber. Vymáhat přitom z ubytovatelů Airbnb požadovanou taxu není vůbec jednoduché, neboť správci služby informace o uživatelích většinou chrání.

Úředníci z magistrátu si zkrátka spočítali, že přicházejí o nemalé peníze – podle jeho odhadů může jít v případě ubytovacích služeb i o více než sto milionů korun. A to už je částka, pro kterou se vyplatí natáhnout ruku. Situaci pro výběr poplatků zatím nepomáhají vyřešit ani zákonodárci, kteří jsou pověstní tím, že nestíhají držet krok s vývojem internetových fenoménů. Primátorka tak patrně cítila, že tématu neregulovanosti ubytovacích služeb není věnována patřičná důležitost, což se rozhodla změnit. Airbnb označila za potenciální sídliště teroristů, přičemž jediným způsobem, jak zabránit armageddonu v pražských uličkách, je ustanovit nad službou státní dozor. Jak politické!

„Já se obávám v souvislosti se situací v Evropě, a vůbec ve světě, může nastat situace… V centru máme dvě synagogy, máme tam židovské muzeum a židovskou čtvrť, kterou potřebujeme ochránit. To jsou jedny z preferovaných cílů potenciálních teroristů,“ vysvětlovala Reflexu. Když odhlédneme od toho, že je na Starém Městě synagog šest a ne dvě, alarmující je to, že jakožto primátorka hlavního města vyvolává takovouto neopodstatněnou paniku (pakliže neopodstatněná není, bylo by záhodno, aby předložila příslušná data) za účelem prosazení vlastní agendy. Praktiky využívání napjaté mezinárodní situace ať už k rozšíření vlastních pravomocí, naplnění státní kasy nebo k běžnému exhibicionismu jsou zavrženíhodné triky všech populistů a je třeba na ně včas upozorňovat.

Je historií ověřeným faktem, že se lidé lépe ovládají, když mají z něčeho strach. Ale využívání bázně jako politického nástroje jenom dokazuje, že si někteří politici neváží toho, že je Česká republika, co se týče míry hrozícího terorismu, bezpečná země. Důvodů, proč tomu tak je, je samozřejmě více, ale pražská primátorka nemá zásluhu ani na jednom. Návrh Krnáčové zregulovat Airbnb tak představuje pouze snahu vytáhnout z poskytovatelů takového bydlení další peníze a zvýšit nad nimi státní dohled.

Je pravda, že vůči hoteliérům není současná situace spravedlivá. Problém ale možná nevězí v tom, že někteří místní poplatek neplatí, ale v tom, že někteří (většina) je platí. Jaký je jejich účel? Co za ně Praha hradí? Rozhodně nejde o výzvu k neplacení daní, to ne. Existence (některých) daní je zcela legitimní – o jejich výši se dá ovšem polemizovat. Některé druhy místních poplatků ale působí spíše jako další finanční zatížení, než částka potřebná na pokrytí toho, za co se vybírá. O tom, že nemají zdravé jádro, vypovídají i samotná slova Krnáčové. Proč neargumentuje účelem výběru těchto poplatků, ale zaštiťuje se bojem proti terorismu? Třeba protože žádný skutečně prospěšný účel nemají.

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

Foto: commons.wikimedia.org

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *