Hanspaulka: v černém dresu

Malí kluci sní o slávě a uznání na trávnících po celém světě. Chtějí slavit góly před tisícovkami fanoušků, pobírat vysoké honoráře a radovat se ze hry, ke které už od malička tak přilnuli. Pro snílky, kteří fotbal milují a nikdy neokusili atmosféru velkých stadionů, existují soutěže, které alespoň v malém měřítku mohou přiblížit zážitek z vítězství a chuť do fotbalu. Na amatérské úrovni je to v Praze už přes čtyřicet let Hanspaulka.

A právě několik takových snílků čekalo 29. listopadu loňského roku na závěrečný hvizd svého jedenáctého utkání proti Lokomotivě DP. Titul a postup do vyšší soutěže už měl tým ONBLACK jistý, ale až poslední zápas měl stvrdit neporazitelnost a napsat symbolickou tečku za úspěšným kláním na podzim 2015. Sezóna, která má v historických tabulkách „Hanspaulky“ pořadové číslo 87, je devátým rokem pro klub založený na popud dvou přátel ze střední průmyslové školy. Za uplynulých devět let se paradoxně změnilo dost. Očima člověka, který klub založil a vnímal každý okamžik v jeho historii je to pochopitelně proměna mužstva ze začátečníků po zkušenější, ale také proměna soutěže jako takové. Tým ONBLACK začínal v roce 2007 jako skupina patnáctiletých kluků zapálených do malé kopané. Místo dresů se nosila sepraná černá trička a název parodoval onu velice častou neřest hráčů zejména v nižších hanspaulských soutěžích – start bez registračního průkazu. Povrch, na kterém se hrálo, často připomínal škvárové oraniště – a to i za slunečného počasí.

Obecně měla Hanspaulka pověst tvrdé soutěže, kde se pro ostré zákroky nechodilo daleko. Dlouholetý hráč Jan Choura, který v začátcích ONBLACKu doplňoval sestavu, vzpomíná na škvárové období v podobném duchu:
„I když byla škvára plná malých kamenů, hrálo se velice tvrdě. Pokud nezranil protihráče ostrý skluz, postaralo se o to samotné hřiště. Hanspaulka se hraje na malých hřištích, je to velmi kontaktní záležitost. Chodili jsme ze zápasu pravidelně s krvavými šrámy.“  V takových podmínkách ONBLACK odstartoval a absolvoval několik sezón v prostředí, které bylo pro zajeté hráče již důvěrně známé.

Expert sportovní redakce České televize, bývalý prvoligový fotbalista a aktivní hráč Hanspaulské ligy Luděk Zelenka v pořadu věnovaném tuzemské malé kopané lidsky vystihl velký význam této oblíbené soutěže: „Na přelomu tisíciletí mě zlákali kamarádi, se kterými jsem se v té době hodně stýkal. Jestli se nechci registrovat, a pokud by to někdy vyšlo, tak si i zahrát. Chytlo mě to, protože jsem hodně do party a tady byla velmi dobrá. Přestože jsem pak putoval republikou, tak jsem se do toho týmu vždycky vracel.“

Poslední listopadový víkend a poslední zápas sezóny. Hráči v černých dresech se postupně scházejí na pražské Pražačce, jednom z klasických a nejvíc využívaných trávníků v lize. V minulých kolech si ONBLACK zajistil vytoužený postup z tzv. „pralesní“ osmé ligy spolu s první příčkou ve své skupině. V uvolněné atmosféře je slyšet smích, radost ze splněného cíle a pochopitelně nadšené plánování večerní oslavy. Tým je v dobré náladě také proto, že soupeř v jedenáctém kole nepatří k nejsilnějším. Na závěrečný duel se také přišlo podívat několik přátel a známých. Nebudou fandit ani zápas příliš prožívat, ale pro fotbalisty na trávníku je důležité, že tam jsou.

NEJKRÁSNĚJŠÍ SIGNÁL

Utkání začalo jasnou převahou mistrovského týmu. Kombinace mezi hráči za léta dozrála ve slušnou hru a po pár minutách se fotbalisté v černých dresech dočkali první branky. Lokomotiva DP je snaživým soupeřem, ale na postupujícím týmu je znát obrovská chuť do hry podpořená sérií vítězství v uplynulé sezóně. Poločas končí výsledkem 4:0 a do druhé třicetiminutovky jde vedoucí tým s několika taktickými pokyny, které si stihli hráči předat za autovou čarou u svých sportovních tašek, kde funguje improvizovaná šatna pro opozdilce a největší otužilce v zimních měsících. Zdá se, že dnes nebude mít ONBLACK znovu konkurenci a doputuje k závěrečným dvěma bodům za vítězství. Je to ale stále pouze nejnižší soutěž. První Hanspaulská liga už po léta funguje jako rekreační zábava i pro vysloužilé prvoligové fotbalisty – tam by snílci v černých tričkách zřejmě tvrdě narazili.

Už od roku 1971, kdy se v Praze začala Hanspaulka hrát, se sdružovali přátelé, spolužáci a kolegové, aby společně trávili čas u hry, která je baví. Tvořily se ročenky, kupovaly dresy a vyvářely se party přátel, které jsou esencí i základním kamenem Hanspaulské ligy. Velkým plusem pro fungování soutěže byla také od počátku její nezávislost. Zatímco vliv komunismu byl v mnoha sportovních odvětvích velmi zřetelný, malá kopané zůstala, i přes svůj velký růst, režimem nepoznamenána. Popularita stoupala a po listopadu `89‘ se zájem ještě zvýšil. V současné době hraje základní soutěž přes 750 mužstev a několik desítek fotbalistů tvoří i veteránské ligy.

Již zmiňovaný Luděk Zelenka, Marek Kincl a další. Pro hráče, kteří pověsili prvoligové kopačky na hřebík, jsou vyšší soutěže v Hanspaulské lize vítaným prostředkem zábavy i ve fotbalovém důchodu. I když často bývají terčem zákeřných zákroků a nemístných poznámek, dělají bývalí špičkoví fotbalisté Hanspaulku atraktivnější. Někteří z nich dokonce Hanspaulku hráli tajně i v době svého působení v klubech české nejvyšší soutěže. Veteráni mají stále skvělou techniku a i přes nižší rychlost jsou inspirací pro mladší hráče.

Za stavu 4:0 se hraje stále na jednu branku. Zhruba deset minut před koncem se jednou či dvakrát uvolní středopolař Lokomotivy a prověří tvrdou ranou brankáře. To už ale na pomyslném ukazateli svítí šestka a závěrečný hvizd není daleko. Pro hráče Lokomotivy bude znamenat vysvobození. Neexistuje žádný tým, který by dával do hry 100% úsilí za takového výsledku. Pro ONBLACK bude nepříjemný řezavý zvuk píšťalky v danou chvíli tím nejkrásnějším signálem. Běží poslední minuta a postup do sedmé ligy symbolicky zpečetil sedmou brankou jeden ze zakládajících členů klubu. Je konec a jsou to právě dva přátelé ze střední průmyslové školy, kteří si spěchají gratulovat. Jsou jedinými hráči, kteří absolvovali celých devět let od začátku do konce.

Osmnáct sezón, kdy doufali ve zdánlivou maličkost – dovést svůj klub k mistrovskému titulu a postupu do sedmé ligy. Z patnáctiletých puberťáků jsou sice mladí muži, ale po vítězství, jaké právě zažili, se myslí rádi vrátili zpět na škvárové a pískové plochy, k odřeným kolenům a prachu. Poslední podpis na zápisu o utkání a šampaňské u autové čáry již teče proudem. Zákaz alkoholu platí v celém sportovním areálu Pražačka, ale na slavící fotbalisty jen těžko někdo přijde.

Černý dres už oblékám devět let. Nikdy za tu dobu mi sport nepřinesl takovou radost a takovou motivaci do dalších sezón jako o posledním listopadovém víkendu. Za rok bude klub slavit kulatou desítku a parta kolem ONBLACKu vyběhne na trávník znovu v sepraných tričkách. A možná v utkání ligy šesté.