Herní nejistota a promarněné šance: Žabiny porazily Lvice poosmé v řadě
V rámci 10. kola Chance Ženské basketbalové ligy proti sobě nastoupily týmy Hradeckých lvic a Žabin Brno. Smutek z neúspěchu domácích lvic částečně kompenzovalo dojemné vyznamenání dlouholetých hradeckých opor Kateřiny Zavázalové a Andrey Klaudová, které se loučily s profesionální kariérou.
Královehradeckým Sokolem se v podvečer 3. prosince rozléhají zvuky bubnů a mísí se s ozvěnou míče dopadající na palubovku. Fanoušci nervózně přešlapují na svých obvyklých stanovištích nebo posedávají na ne příliš pohodlných kovových lavičkách. Oči pár z nich jsou upnuté na rudě svítící časomíru. Do dlouho očekávaného derby zbývá dvacet minut.
Napětí je cítit na obou stranách. Není divu, Žabiny ovládly už sedm společných utkání v řadě. To poslední navíc rozdílem pouhých dvou bodů, kdy se jim podařilo zvrátit výsledek minutu před koncem. Dnes se očekává podobně dramatický zážitek, plný rychlého a dynamického basketbalu, kterým jsou oba celky známé. Do už tak plné haly proudí davy diváků v rudé a zelené. Už teď je jasné, že týmy se dočkají hojné podpory.
Poděkování dlouholetým oporám
Chorály zanícených fanoušků rázně utišuje hlas komentátora. Dnešní zápas se totiž nemá nést jen ve znamení rivality. Právě duel s Brnem si Hradecké lvice vybraly pro poděkování svým dlouholetým oporám Andree Klaudové a Kateřině Zavázalové. Obě hráčky za Hradec odehrály přes deset sezón a podílely se na zisku několika extraligových medailí. Když vchází do středu palubovky, jsou přivítány mohutným potleskem, jak od hradeckých, tak brněnských fanoušků. Můžeme vidět, že jejich jména sahají za hranice domácího klubu.
Množství lidí v hráčkách zřejmě nevyvolává nervozitu. Naopak, obě působí dojatě. Jako by v nich atmosféra haly probudila vzpomínky na stovky odehraných zápasů. Na momenty smutku i radosti. Když se loučí se svou basketbalovou kariérou, na tváři jim hraje široký úsměv. Potom co z rukou prezidenta klubu přebírají květiny, zamíří ke své dlouholeté trenérce Romaně Ptáčkové, která obě trénuje od dorosteneckých let. Dojetí je oboustranné.
Když se s Kateřinou a Andreou ocitám ve VIP místnosti Hradeckých lvic, dozvídám se, že společně s trenérkou vzpomínaly na své oblíbené basketbalové okamžiky. Prostor kolem je zaplněn poháry různých tvarů a velikostí. Některé jsou staré jen pár měsíců, jiné tu stojí desetiletí. Z fotografií na stěnách na nás shlíží hráčky ženského A týmu. Jediným zvukem je zde vzdálený dribling, který k nám doléhá zpoza zavřených dveří. Myslím, že jsem si pro rozhovor nemohla vybrat vhodnější místo. Místnost se zdá plná vzpomínek.
Zajímá mě, co tyto dlouholeté Lvice považují za nejhezčí moment své hradecké kariéry. Obě se na chvíli zamýšlí, je evidentní, že si nemohou vybrat.
„Já už vím! Můžu dvě?“ ptá se energicky bývala reprezentantka Kateřina Zavázalová. Když přikývnu, ihned se rozpovídá: „První je určitě, když jsme poprvé v historii vyhrály
Český pohár. A druhý, když jsme sice ve finále prohrály s USK, ale získaly jsem poprvé v historii stříbrné medaile. To byl určitě skvělý moment.“ Křídelnice Hradce Králové Andrea Klaudová souhlasně přikyvuje k odpovědi své spoluhráčky: „Pro mě je to stejné. Když o tom přemýšlím, tak určitě první stříbrné medaile. Byl to tehdy velký úspěch. Stříbro je v ŽBL jako zlato, USK se nepočítá,“ podotýká Andrea.
„Ale je pravda, že jako první mi naskočilo něco jiného. Vzpomínám si, jak jsme otočily sérii se Slávií. Prohrávaly jsme tehdy 2:0, ale potom jsme vyhrály tři zápasy po sobě a play off zvládly.“ V obou hráčkách to zřejmě vyvolává spoustu vzpomínek, protože se pouští do intenzivní debaty. Basketbal je zjevně nepustil.
A hodlají se v basketbalu dál angažovat? „Aktuálně si dodělávám trenérskou licenci, ačkoli už jsem k basketu nechtěla vůbec přisednout. Já k tomu byla totiž trošku donucená,“ směje se Kateřina Zavázalová. „Ale trenérskou licenci si dělám, takže u trénování aspoň jako u hobby zůstanu.“ Momentálně v královehradeckém klubu působí jako trenérka dorostenek, kterým předává své letité zkušenosti. Její spoluhráčka Andrea Klaudová však v basketbalu svou budoucnost nespatřuje „Basketbalový cíl žádný nemám. Je ale fajn, že jsem zůstala ve sportovním odvětví. Jsem trenérka crossfitu a dělám kondiční přípravu krasobruslařkám, takže se sportem jsem pořád spjatá.“
Obě se shodují na tom, že ačkoli je jejich sportovní kariéra u konce, nikdy nezapomenou na zkušenosti, které jim basketbal dal. Za nejcennější považují touhu po vítězství a schopnost překonávat překážky, jak ve sportovním, tak osobním životě. Zmínily také přátelství navázané se spoluhráčkami, které jejich odchodem nekončí. Nakonec, podpořit svůj tým přišly i dnes.
Lvice se proti silnému soupeři trápily
Zvuk píšťalky nás volá zpět do haly. Do zápasu zbývá pár minut.
„Fišerová, Brožová, Havrylchik, Velichová…“ domácí hráčky postupně vbíhají na palubovku. Doprovodem je jim skandování a rytmické bubny hradeckých fanoušků.
„Holmes, Stoupalová, Hanušová…“ podpora brněnského kotle není o nic slabší.
Týmy jsou rozestoupeny proti sobě. Hlas komentátora vítá diváky v desátém kole Ženské basketbalové Chance ligy. Následuje už jen týmový pokřik, ostré písknutí a dlouho očekávaný zápas začíná.
Jako první se zmocňuje míče Brno a okamžitě zahajuje útok. Ten je však přerušen faulem domácí Zeithammerové. Po výhozu z boku Bria Holmes nachází volnou Natálii Stoupalovou, která proměňuje střelu z perimetru a připisuje si tak první body utkání. Žabiny vstupují do zápasu velmi dobře. Jsou rychlé, produktivní a proměňují většinu střel. Už v sedmé minutě zápasu se dostávají do desetibodového vedení. Zato Hradec se trápí. Ačkoli domácím hráčkám nechybí bojovnost, jejich hra se zdá nejistá. Dopouští se zbytečných chyb a obvykle vynikající střelba kolísá. Na tváři trenérky Ptáčkové je znát frustrace a žádá o time out. Poté se hradecká hra výrazně proměňuje, hráčky působí organizovaně a díky úspěšným střelám Pamely Effangové stahují brněnský náskok na pouhé 3 body. Výsledek po první čtvrtině ukazuje 15:18 pro Brňanky.
Do druhé čtvrtiny zápasu vstupují oba týmy energicky. Sledujeme spoustu zajímavých akcí, včetně rychlých protiútoků a agresivní obrany. Dvě minuty po začátku uniká Simona Fišerová brněnské obraně a snižuje na rozdíl dvou bodů. Následně Pamela Effangová střelou z dálky vyrovnává skóre. Je jasné, že domácí Lvice nedají soupeřkám vítězství zadarmo. Brno však proměňuje další tříbodové pokusy. Zásluhu na tom má převážně Natálie Stoupalová, která je zatím stoprocentní. Na to už Hradec nedokáže reagovat. Domácí hráčky se dopouštějí zbytečných ztrát a začínají i přes povzbuzování fanoušků zaostávat. Na konci čtvrtiny si hostující tým zajišťuje pohodlný náskok sedmnácti bodů. Druhá čtvrtina končí za stavu 27:44.
Po poločase jsou domácí diváci skeptičtí. Rychlé protiútoky, zisky míčů a těsná obrana Hradeckých lvic jim však rychle připomínají, proč se tento celek pravidelně umisťuje mezi nejlepšími v republice. Konečně se daří i střelecky a domácí hráčky jsou schopny stáhnout náskok na sedm bodů. Brno se však dynamické hry nezaleká a pokračuje ve stabilním výkonu, který je navíc podpořen další proměněnou trojkou Stoupalové.
Do poslední čtvrtiny zápasu vstupují týmy za stavu 61:44 pro Brno. Oslabenému kádru Hradce se ani přes veškerou snahu nedaří proniknout brněnskou obranou. Lvice postupně ztrácejí sebevědomí a jisté hře Brna nejsi schopny konkurovat. Brňanky si své vedení drží až do samotného konce a Hradec Králové zdolávají rozdílem 21 bodů, konkrétně 77:56.
Na Nejúspěšnější střelkyní Brna a celého utkání se stává Natálie Stoupalová s 21 body. Nejvíc střel domácího celku proměnila Pamela Effangová a připsala si 16 bodů.
Ve tvářích Hradeckých lvic je patrné zklamání. Takto si výsledek duelu rozhodně nepředstavovaly. Útěchou je jim však potlesk věrných fanoušků. Rozesmutnělé hráčky se v tichosti protahují, zatímco na druhé straně vládne radost. Už potemnělou halou se ozývá brněnský pokřik.
Text vznikl v předmětu Specifika sportovní žurnalistiky pod vedením doc. Alice Němcové Tejkalové.
Úvodní foto: Luboš Lorinc – Kateřina Zavázalová (zleva) a Andrea Klaudová si přebírají ocenění.
