One, onu, X či *. Nebinární lidé se nesnaží zničit Češtinu, jen bojují za svá práva

Barbora Novotná –⁠

Nebinární osoby naráží v češtině na problém se zájmeny a skloňováním. Zastánci klasické češtiny se bouří před sebemenšími změnami jazyka. Přitom se stačí jen zeptat, co druhé osobě vyhovuje.

V Česku podle průzkumu True Name žije 3,3 procent nebinární osob, tedy lidí, kteří se genderově neidentifikují ani jako muži, ani jako ženy. Nebinární lidé však každý den narážejí na svého nepřítele – češtinu. 

V angličtině se tento problém vyřešil poněkud snadno. Většina nebinárních lidí se zkrátka oslovují they/them, tedy oni/jim. Použitým množného čísla se vyhnou kategoriím ona či on a je to. Při skloňování sloves jen nepoužijí na jejich konci „s“. 

Čeština si svojí cestu stále hledá, dala by se totiž označit za opak genderově neutrálního jazyka. Skloňování se totiž dá jen těžko obejít. Možností je však několik. Při oslovování nebinárních osob se dá inspirovat právě angličtinou a použít množné číslo. Na to už jsou konec konců Češi zvyklí z vykání, přestože by bylo nutné množné číslo používat i u skloňování sloves.

Dalším způsobem je použití středního rodu a používání zájmen ono či novotvar “one” a “onu”, střední rod však v českém jazyku může vyvolat pocit méněcennosti, jelikož jsou středním rodem oslovovány především neživé věci. 

Koncovky sloves se pak dají nahradit písmenem x nebo *.„Jsme zvyklí zcela automaticky používat generické maskulinum. Je v nás tolik zakořeněné, že cokoli jiného nám připadá divné, zvláštní a jiné,“ říká rpoblematiku užití odlišných koncovek zazykovědec Vít Kolek, jenž se odborně zabývá výzkumem genderově vyváženého a inkluzivního jazyka, pro Refresher. Navíc hvězdička vytváří problém při čtení textu nahlas, x či několik lomítek za každým slovesem či zájmenem zas snižují čtitelnost textu. 

Někteří lidé tak provolávají, že žádné novoty nejsou potřeba a ať si každý vybere ze dvou přednastavených škatulek a neotravuje. Před tímto problémem však nemůžeme zavírat oči. Nepochopení možná plyne i z nedostatečnému porozumění nebinárním lidem. Podle průzkumů v České republice stále jen třetina lidí, oproti 49 procentům globálně, rozumí tomu, když se lidé nechtějí identifikovat jako muž nebo žena. Pochopení je však důležité k tomu, aby nedocházelo k diskriminaci menšin. 

Podle průzkumu True Name není přístup Čechů k menšinám vždy vhodný. Tři čtvrtiny nebinárních osob (74 %) bylo šikanováno či se stalo obětí diskriminace, špatného zacházení či verbálních útoku. Více než 6 z 10 nebinárních osob se necítí bezpečně, když vyrazí do společnosti, 44 procent se často cítí chmurně či v depresi. Průzkumu z května roku 2022 uskutečnila společnost Mastercard a zúčastnilo se ho 1000 respondentů z České republiky.

Již jen údaje o nebinárních osobách, které se cítí být ohroženi společností, by měly být jasným důvodem se snažit této menšině vyjít vstříc. A poznámky, že se nám tito lidé snaží ukrást češtinu tak, jak ji známe, nejsou argumentem. 

Český jazyk totiž násilně nikdo měnit nechce. Tento týden to v rozhovoru pro Spotlight potvrdil i Ondřej Dufek, lingvista z Ústavu pro jazyk český Akademie věd. Podle jeho slov s kolegy nevymýšlí nové možnosti, jak oslovování nebinárních osob do jazyka zařadit, ale monitorují přirozený vývoj jazyka a zjišťují, jaké řešení nebinární osoby a jejich okolí nejčastěji volí. 

A kdo vytáhne argument, že se čeština v posledních desítkách let nijak nemění, je na omylu. “Asi před sedmdesáti nebo osmdesáti lety se debatovalo o tom, jak označovat ženy, které vykonávají ministerskou funkci. Měly by to být ministry? Ministryně? Ministerky? Dnes nám už slovo ‚ministryně‘ nepřijde nijak zvláštní,“ sdělil pro Refresher Kolek. 

Přesto se však takto významná část jazyka nedá změnit ze dne na den. Je to postupný a dlouhotrvající vývoj, který musí přijmout většina společnosti, jinak nebude fungovat. Dokud tato změna přirozeným způsobem nenastane, stačí udělat jediné. Více se zajímat o to, jak je lidem kolem nás příjemné se nechat oslovovat. Jejich přání bychom měli respektovat, stejně tak jako respektuje, že kamarádovi Josefovi neříkáme Pepíčku, pokud nám řekl, že to opravdu nemá rád.

Text vznikl pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

Ilustrační fotografie: Canva