Jak se tomu můžeš smát?! Humor by neměl mít dobou určené hranice

Letošní udílení filmových cen Oscar bylo zpestřeno o jeden vtípek na hraně, který byl oplacen pořádnou fackou. Pokud vám tato lehce bulvární senzace unikla, krátce ji připomenu. Moderátor Chris Rock přirovnal vzhled manželky Willa Smitha, Jady Pinkett Smith, k Demi Moore ve filmu G. I. Jane, kde hrála s oholenou hlavou, a to ve větě: „Jade, nemůžu se dočkat, až vyjde G. I. Jane 2“. Smithova manželka si ovšem neoholila hlavu dobrovolně (jako Demi Moore), ale přišla o vlasy kvůli alopecii (onemocnění, které způsobuje vypadávání vlasů a ochlupení). Na vtípek zareagoval Smith udeřením moderátora a vulgárními urážkami. Tato scéna však opět oživila otázku – má mít humor hranice, anebo jeho podstata tkví právě v tom, dělat si i z těch nejtěžších životních situací legraci, a tím se snažit s těmito situacemi lépe vyrovnat?

Velká síla humoru

Na začátek by bylo příhodné uvést, co se vlastně pod slovem humor skrývá a k čemu slouží. Definicí humoru je nepřeberné množství, nám ovšem postačí znát jeho podstatu. Humor a vtip se skládá z určité míry nesmyslnosti, momentu překvapení, sociální interakce a často také jedna ze stran utrpí „újmu“ a „škodu“. To, zda je situace vtipná či ne, nám pomáhá rozeznat „smysl pro humor“. Zajímavá je pro nás hlavně psychologická rovina humoru – ne nadarmo se říká, že „humor léčí“. Podle psychologů Hartla a Hartlové (2000) v nás humor vyvolává „radostný citový stav“. Freud zase připisoval humoru schopnost uvolnit vnitřní psychické napětí. Některé druhy humoru tak mohou napomoci člověku k dobré náladě, uvolnění a rozradostnění – jako nejzdravější je vnímán sdružující a sebe-podporující humor. Naopak negativně na nás a terč vtipu může působit sebezraňující humor a agresivní humor. Pokud by vás o humoru zajímalo více, existuje množství psychologických studií, knih, a dokonce vědní obor „humorologie“.

Kde humor končí?

Otázku, zda již není vtip příliš „drsný“ či „za hranou“ si za náš život položil určitě každý. Někdo má rád ostřejší vtipy, jiní se červenají i u nevinných vtípků. A o tom, že se propisují do humoru i naše společenské hodnoty a morálka není pochyb – právě na tom vtip často stojí. Obrací tyto hodnoty a nabourává je – to můžeme vidět například ve vtipech o holocaustu, znásilnění, rasistických vtipech, sexistických vtipech a podobně. A právě to, že ve vtipech tyto hodnoty převracíme, je dělá vtipnými.

Když humor léčí

Osobně na humoru oceňuji jeho schopnost odlehčit a obrátit ve vtip jakoukoliv životní situaci. A ne proto, že bych se ráda škodolibě smála neštěstí druhých nebo mi snad tato neštěstí činila radost. Ale právě naopak – díky humoru a vtipu se člověk snáze vyrovná s náročnými životními okamžiky, hrůzami z historie i běžnými denními potížemi. Když například nastalo období pandemie Covid-19 a téměř celý svět se obával neznámého viru, i tak byl internet plný odlehčujících vtípků, které mnohým z nás vykouzlily úsměv na tváři a pomohly nám se z té obrovské záplavy negativních informací nezbláznit.

A podobně vnímám i současnou situaci na Ukrajině. Ačkoliv jsem se dodnes nevzpamatovala z nepochopitelné ruské agrese vůči Ukrajině a každý den se budím s úzkostí a frustrací, právě humor a vtipy mi pomáhají uvolnit vnitřní napětí a nahromaděné emoce.  Skvělým zdrojem situačních vtipů a vtipů na hraně je Tomáš Břínek, a jeho instagramový profil TMBK official.

Skvělým příkladem je také projekt Terapie sdílením, který na Instagramu založila Ester Geislerová a Josefína Bakošová s cílem ulevit sledujícím, kteří si prošli rozchodem. Na instagramovém účtu sdílí screenshoty konverzací, které vedly k rozchodům, ale i ty, které nějakým způsobem ublížily. V poslední době sdílí i vtipné konverzace. Projekt pomohl spoustě uživatelům s jejich vnitřními zraněními, a autorky byly nominovány na Křišťálovou lupu. Také vydaly stejnojmennou knihu a pořádají besedy, kterých se účastní párový a vztahový terapeut, Jan Vojtko.

Nebojujme proti nespravedlnosti destrukcí humoru

Nemyslím si, že by měl mít humor dobově či hodnotově nastavené hranice, protože právě to humor ničí. A je to patrné hlavně ve srovnání s historií, ale i mezinárodními rozdíly. Zatímco v devadesátých letech u nás běžel brilantní satirický pořad Česká soda – a dokonce byl vysílaný na České televizi, dnes už by měl takový pořad pravděpodobně problém i na soukromé televizi, o té veřejnoprávní nemluvě. Stejný případ je i pořad Tele Tele, který na takzvaném „humoru na hraně“ stavěl. Dnes už by si asi nikdo nedovolil natočit skeč obsahující reklamu, ve které je malý chlapeček tmavé pleti umytý ve vaně s přípravkem „Árijec“ a jeho maminka na konci videa s úsměvem vyndá z vany bílého chlapečka. Pravděpodobně by byl takový počin označen na hrubě rasistický a nenávistný. A v zahraničí je situace ještě vypjatější – hlavně v USA. Jistě, je důležité prosazovat rovná práva žen, zakazovat rasismus, bojovat proti body shamingu a narovnávat práva členů LGBTQQIAA+ komunity, ale stejně tak je podle mého názoru důležité pečovat o humor a nenechat ho upadnout v rámci boje za milující, tolerantní a rovnostářskou společnost pro všechny. Já si také přeji žít v takové společnosti, která se k nikomu nepostaví zády a bude nahlížet na všechny rovným způsobem. Ale stejně tak nechci přijít o humor „na hraně“, který je naší české kultuře vlastní. Nemotejme dohromady politiku a humor, a stejně tak záměrně neurážejme osoby kolem nás. Ale používejme humor „na hraně“ k odlehčení vážných situací, jako jsou války, onemocnění, genocidy a podobně a odpouštějme díky němu své vnitřní frustrace a ulevujme naší úzkosti.

Úvodní fotografie: Letošní Oscaři se neobešli bez pořádné facky. Zdroj obrázku: TMBKofficial, Instagram.com