Otužilci

Na lavičce ověšené zimními bundami stoupá pára z několika termosek s čajem. Kolem nich se postupně sdružují místní, kteří po menších skupinkách přichází po silnici z nedalekých Bohnic. Je nedělní dopoledne v půlce prosince, kolem čtyř stupňů a lehce fouká, část z přítomných si ale vesele vykračuje jen v tenkých větrovkách, kraťasech a pantoflích. Dvě ženy si přinesly i jógové karimatky, což celé akci přidává sportovní atmosféru. Když se dostaví poslední člen, pantofle a kraťasy střídají plavky a neoprenové boty a rukavice. Dnes se tu totiž koná plavecký „trénink“ Bohnižilců – bohnických otužilců. Přišli si zaplavat do svého „rybníčku“, jak láskyplně označují malou vodní nádrž na kraji bohnického údolí.

Bohnižilci jsou jednou z několika skupin pražských otužilců, která se zformovala v době pandemie. Kromě nich v hlavním městě působí například i Pražské piraně, Ledoborci, dlouhodobě pak i I. plavecký klub otužilců Praha, který o vánočních svátcích pořádá vyhlášený memoriál Alfréda Nikodéma.

Společné plavání, které někdy označují také jako „ponory“, domlouvají Bohnižilci ve stejnojmenné facebookové skupině, kterou založil vrchní otužilec Petr v březnu 2021. I když je skupina zcela neformální, má přesně stanovený rozvrh, kdy se tréninky konají. Nad rámec něj se pak členové domlouvají přes příspěvky na Facebooku nebo v nově založeném společném chatu na WhatsAppu. 

Rybníček si bohničtí otužilci od svého březnového příchodu postupně zvelebili. Dovezli sem již zmiňované lavičky, několik dřevěných palet, aby se nemuseli převlékat v blátě, mají tu i odpadkový koš, který pravidelně vyváží a ceduli s rozpisem tréninků. Dokonce jsou domluvení s řidiči autobusové linky 236, která bohnické údolí křižuje, že jim zde občas zastavují. „Máme tu v podstatě takovou svoji neoficiální zastávku,“ žertuje na toto téma Petr, když z jinak prázdného autobusu u rybníčku vystupuje jeden z otužilců.

Řada Bohnižilců začala s otužováním v některém z uplynulých lockdownů. Spíše než o fotkách na Instagram je pro ně otužování záminkou pro trávení času venku i v chladném počasí, nástrojem pro posilování imunity i malou společenskou událostí. Někteří z nich spolu soutěží v tom, kdo v ledové vodě, která má dnes kolem šesti stupňů, vydrží déle. Jde ale spíše o legraci a vzájemné špičkování než vážně míněné soupeření. Uvědomují si, že otužování není něco, s čím je radno si zahrávat. Petr s sebou pro jistotu nosí i samonafukovací záchranný kruh v červeném obalu, se kterým vypadá jako zdejší plavčík.

Údolí je celkem frekventované, v neděli dopoledne kolem každou chvílí kolem někdo projede na kole, proběhne nebo projde. Z udivených pohledů si ale Bohnižilci nic nedělají, jsou na ně zvyklí. „Lidé si nás tu i docela často fotí,“ zmiňuje s úsměvem jeden z otužilců. Částečně to zní, že je pro ně pozornost okolí i příjemná. Uvědomují si, že navlékat ve čtyřech stupních plavky a lézt do ledové vody není tak úplně normální. Právě na to ale nepřímým žertem odkazuje jejich jméno. Ztotožňují se s tím, že jsou bohničtí blázni. Nachází v tom dokonce jistou hrdost. A jak je zřejmé z všudypřítomných úsměvů, nejspíše i radost.

Fotografie vznikly v rámci kurzu Tvůrčí dílny I (fotoesej) pod vedením Františka Gély.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.