Neobvyklá sezóna: nezalyžujeme si v Alpách, ale ani u nás

Aktuální zimní sezóna s sebou kromě spousty sněhu přinesla a přináší i nepředvídatelné změny související s vládními opatřeními. Lyžařská střediska jsou uzavřená a milovníci horského prostředí si toto omezení vynahrazují jinými aktivitami, které nejsou vždy v souladu se základními pravidly chování na horách.

Léto 2020 – čas dovolených, odpočinku a euforie, že koronavirus takřka zmizel. Že by se epidemie covidu-19 mohla do Česka vrátit, si ne každý chtěl připustit. Na podzim se však situace zkomplikovala a přišla druhá vlna. Že by zimní sezóna mohla být v ohrožení, si rovněž nechtěl nikdo připustit.

Nejprve nebylo jisté datum možnosti otevření areálů, poté se Česká republika před Vánocemi, 18. prosince, vrátila do 4. stupně PES. A přesně od tohoto dne, tedy o šest dní dříve, než bylo původně plánováno, mohla být lyžařská střediska otevřena.

Zpočátku byly sjezdovky volné, netvořily se fronty a ani s parkováním nenastávaly potíže. Vláda den před Štědrým dnem rozhodla o uzavření lyžařských středisek od 27. prosince. I přes toto oznámení areály fungovaly v poklidném režimu. Pořídit si skipas například do skiareálu Klínovec na pátek 25. prosince se dalo bez potíží. Situace se však v sobotu změnila – bylo ihned vyprodáno a lidé, kteří přijeli a netušili, že je potřeba si skipas pořídit předem, svou cestu podnikli zbytečně.

Areál Novako na Božím Daru zůstává stále bez lyžařů. Bufet ve skiareálu je otevřen každý den.

Takový nával zažila většina areálů napříč republikou. Se zakoupením skipasu ve skiareálu Potůčky na rozdíl od skiareálu Klínovec problém nebyl, ale bylo takřka nemožné zaparkovat. Spousta aut stála podél silnice a situaci nakonec museli řešit místní policisté. Fronta na vlek se obvykle stála cca 10 minut a často i přímo v kopci.

Česká lyžařská střediska se tak nepotýkají s nepříznivými podmínkami počasí, nýbrž s vládními opatřeními, která neumožňují spustit vleky. V areálech ale prázdno nebylo a ani není. Lidé z měst vyrážejí právě na hory – na sjezdovkách bobují, využívají služeb otevřených bufetů a výdejních okének, čímž si alespoň částečně vynahrazují zimní dovolené.

Se zvýšeným počtem pěších návštěvníků areálů však přichází i problém s nepořádkem – na sjezdovkách se krom rozbitých bobů objevují také odpadky.

Ani vášniví lyžaři se uzavřením areálů odradit nenechali. Například ve skiareálu Klínovec lidé lyžují a jejich vlekem či lanovkou jsou auta. V praxi tato skutečnost vypadá tak, že si skupinka lyžařů najme řidiče, který je poté, co sjedou sjezdovku, vyveze opět na vrchol. Tato „vychytávka“ nicméně neměla dlouhého trvání. Právě ve zmiňovaném areálu kontrolovali situaci tamější policisté – rozdávaly se pokuty. V konečném důsledku nebyl problém s oním vyvážením, nýbrž s tím, že auta zastavovala na místě, kde platí zákaz zastavení.

V areálech často sídlí i lyžařské školy, o jejichž služby byl během devět dní trvající sezóny zájem. „Zájem byl v podstatě během těch několika dní provozu standardní, víc by napověděly ty následující dny,“ říká Ondřej Pařík, vedoucí lyžařské školy Novako School. Svůj volný čas nyní věnuje hlavně rodině či sportu: „Snažím se každý den na 2–3 hodinky vyrazit za sportem na sníh. Střídám to vzhledem k počasí a podmínkám. Chodím na běžky, telemarky a sněžnice se snowboardem.“ Krom skiareálů a jejich zaměstnanců tak přišla o svou práci a sezónní příjmy i spousta instruktorů lyžování či snowboardingu.

Instruktorka lyžování Markéta Tudorová si čas, kdy nemůže vést výuku v rámci božídarské Novako School, vynahradila běžkami: „Těšila jsem se, že vyrazím na běžky a užiju si příjemný den na horách, což se částečně vyplnilo.“

Lidé však čas netráví pouze v areálech, nýbrž i v přírodě. „Bohužel jsem se setkala s novým fenoménem. Pracně připravované běžkařské tratě využívají i pěší, a to dosti bezohledným způsobem. Vůbec nerespektují vyznačené stopy pro běžkaře a šlapou do nich,“ pokračuje Markéta Tudorová.

„Jednu dámu jsem musela upozornit na to, že mám přednost, protože nerespektovala, že jedu ve stopě a z kopce, přestože jsem byla kousek od ní. Ona se ale divila a překvapeně na své děti zvolala: ,Pozor, běžkař!‘ Načež jsem jí odpověděla, že ještě aby ne, když jsem v běžkařské trati,“ dodává. Často tak právě v běžkařských oblastech dochází až k absurdním situacím.

A že na hory vyrážejí lidé, kteří se na horách obvykle pohybují velmi sporadicky, potvrzuje i případ dvou mladých lidí, kteří ve druhé polovině ledna vyrazili odpoledne na Sněžku pouze v teplákách a teniskách. Horská služba tuto promrzlou a vyčerpanou dvojici nakonec po komplikovaném hledání nalezla díky špičatému kameni, který jí již dlouhá léta slouží jako orientační bod.

I tragická událost, k níž došlo v poslední lednový den v jesenickém skiareálu Kopřivná, potvrzuje, že někteří lidé s horským prostředím nemají příliš zkušeností. 45letá žena, která se rozhodla na bobovacím talíři sjet zledovatělou sjezdovku, v prudké rychlosti narazila do překážky, která jí způsobila zranění neslučitelná se životem.

Rovněž letošní 54. ročník Jizerské padesátky bude vzhledem k situaci odlišný – závodu se nemohou zúčastnit amatérští závodníci. Na start se tak postaví pouze profesionálové, jelikož vzhledem k zavedeným opatřením mají výjimku pouze profesionální sporty. Pořadatelé pro amatéry připravili virtuální závod, který si mohou odjet, kde budou chtít, a jehož délku a čas si mohou změřit pomocí jakékoliv mobilní aplikace.

Komunisté požadovali otevření areálů od 29. ledna, což byla zároveň podmínka pro vyjádření jejich souhlasu s prodloužením nouzového stavu. Otevření od téhož dne navrhl na jednání vlády 25. ledna ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO). Ministr vnitra Jan Hamáček (ČSSD) na svém twitteru však 27. ledna uvedl: „Za sebe říkám – v situaci 9000 nově nakažených denně, přeplněné nemocnice, vyčerpaní zdravotníci, reprodukční číslo blížící se 1, britská mutace viru za rohem – to není moment na otevírání sjezdovek.“

Současný nouzový stav je schválen do neděle 14. února. Jakým způsobem se zbytek zimní sezóny bude vyvíjet a zda se lyžařská střediska otevřou, není stále jasné. „Vidím to špatně. Myslím, že jestli se to náhodou ještě spustí, tak až někdy v březnu. To je v podstatě už jen paběrkování,“ k situaci dodává vedoucí lyžařské školy Novako School Ondřej Pařík.

„Ze začátku jsem byla docela optimistická a říkala si, že se situace zlepší a areály se otevřou. Trápí mě, že lidé na sjezdovkách bobují a my tam nemůžeme učit. To, co se děje, mi nepřijde efektivní,“ říká instruktorka Markéta Tudorová. „Obávám se, že k uvolnění do konce této sezóny nedojde, protože vláda by opatření chtěla spíše zpřísnit,“ doplňuje.

Nejasná je i budoucnost lyžařských škol. Jejich následující vývoj dle Ondřeje Paříka nebude nijak průlomový: „Pokud ano, bude maximálně soustředěný na individuální výuku. Možná se zaměří na skialpinismus a splitboarding. Nevěřím v online výuku ať už z kopce na kopec, či z místa na místo, protože to na hory nepatří. Možná se soustředí na urychlení procesu – naučit lidi co nejdříve carving. Doufám, že to nebude nic houfného, moc se mi tento směr nezamlouvá.“

Když se instruktorka Markéta Tudorová zamýšlí nad budoucím vývojem, naplňuje ji jistá nostalgie: „Nejvíc se těším, až se situace uklidní. Doufám, že příští rok bude sezóna normální. Opravdu mi chybí kontakt s dětmi – to, že je něco můžu naučit, a radost z toho –, i to, že jsem na příjemném čerstvém vzduchu se svými přáteli. Zkrátka to, že jsem na horách, které miluji.“

Foto: Natálie Fedičová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.