Kawasakiho růže/Učitelka

Po filmech Pelíšky a Pupendo, přinesl režisér Jan Hřebejk divákům dva filmy, ve kterých nastoluje společensky závažná témata –⁠ Kawasakiho růži (2009) a Učitelku (2016). Hřebejk nás v nich nemá tendenci přesvědčovat, že je „dobrý režisér“. To nakonec víme. Nabízí mnohem víc. Zrcadlo jako příležitost k osobní a společenské katarzi. Na oba filmy se dívali studenti v rámci předmětu Propaganda, Argumenty, Konfrontace. Přečtěte si reflexe Báry Košťálové a Šimona Rognera. Možná pro vás budou pozvánkou se na oba filmy se podívat.

Jaké jsou přesahy obou filmů? Co mají společné?

V obou příbězích se ať už přímo, nebo nepřímo vracíme do období komunismu. Hlavní věc, kterou pro mě oba filmy spojuje, je ale spíše jeden motiv, a to komplexnost viny a to, jak se jí mnohdy snažíme zjednodušovat. Ať už je to v Kawasakiho růži, kdy vlastně není možné určit, kdy odhalujeme spletitý příběh, který ukazuje na chyby všech postav, nebo v Učitelce, kdy většina rodičů svým alibismem učitelce pomáhali a až v poslední chvíli obrátili proti ní. Velice silná je v obou snímcích také závěrečná scéna, kdy po „happy endu“ vidíme oba antagonisty filmu, jak žijí dále své životy a jak vyvázli v podstatě „bez trestu“. (B. K.)

Oba se zabývají osudem lidí žijících za komunistického režimu. Film Kawasakiho růže se vrací k osudu disidenta a známého lékaře, který spolupracoval s StB, snímek Učitelka se zabývá tématem „prospěchářství“. Oba filmy vlastně končí, dá-li se to tak říct, šťastně, avšak s hořkým pocitem nevyřešené minulosti. V prvním případě se ukazuje, že i oslavovaný hrdina se dopustil špatnosti, ve druhém případě pak učitelka přesedlá do nového režimu. Pokud mi něco filmy přinesly, je to podnět k zamyšlení: kdo se choval dobře a špatně? Lze každého zařadit do těchto dvou škatulek? Můžeme, my, kteří jsme totalitní režim nezažili, hodnotit naše rodiče a prarodiče? (Š. R.)

Kawasakiho růže

Charakterizujte Luďka, manžela Lucie. Popište důvody jeho chování vůči manželce a tchánovi.

Luďka vidím jako člověka, který si nepřipadá doceněný a ze svých problémů obviňuje druhé (viz absurdní scéna s nevěrou a duchovním očištěním). Tyto komplexy se projevují nejvíce v určité žárlivosti na velice silný vztah Lucie s jejím otcem. U Luďka rodiče za celý film nevidíme a potom, co se odstěhuje od své manželky, bydlí v práci, což může znamenat, že si s rodinou není příliš blízký a nemůže je požádat o pomoc. Vidíme také, že Luciini rodiče k němu nemají příliš blízko, považují ho za nudného, ale akceptují rozhodnutí své dcery. Jakmile se mu tedy naskytne šance, jak narušit rodinné vztahy a poškodit tchána, který byl do té doby stavěn na piedestal, hned jí využije. (B. K.)

S tchánem si nerozumí, vlastně jim pohrdá. Už od prvního setkání se mu něco nezdá na jeho příběhu „dobráka“ a snaží se mu pomstít. Důvodem je domnělý vliv tchána na jeho manželku, jejímž prostřednictvím údajně mluví a jedná. Má pocit, že on jím pohrdá a že se mu nelíbí jako někdo, s kým má žít jeho dcera.

Vůči své manželce se chová velmi podivně. Sice ji podporuje v boji s nemocí, ale ve skutečnosti ji podvádí, což jí následně řekne. Poté zorganizuje velmi zvláštní schůzku se svou milenkou. Z ní se zdá, že postrádá empatii a normální city, protože se tváří, jako kdyby se nic nestalo a manželka byla ta špatná. (Š. R.)

Definujte „hypermoralismus“ v kontextu jeho jednání.

Největší Luďkovo pokrytectví vidím v tom, že soudí morálnost jednání svého tchána a obecně rodiny své manželky, zatímco sám rok a půl podvádí svou manželku, včetně doby, kdy je Lucie v nemocnici. Moralizuje tedy ohledně činu, který jeho tchán spáchal před desítkami let a ještě za okolností, které ho k tomu částečně donutily, zatímco sám není ochoten přijmout vlastní vinu. (B. K.)

Snaží se za každou cenu najít něco špatného na svém tchánovi a disidentovi, ačkoliv k tomu nemá racionální důvod. Můžeme se domnívat, že to dělá kvůli tomu, že mu překáží ve vztahu s Lucií. To se mu nakonec podaří, přitom se ale sám chová velmi nemorálně. Je navíc zřejmé, že mu nejde o pravdu, jako spíše o to pošpinit  tchána. Dopředu ho žene nenávist (a jejím prostřednictvím možná paradoxně láska k Lucii – nenávist a láska jsou mnohdy dvě strany téže mince). (Š. R.)

Charakterizujte roli vyšetřovatele Kafky ve filmovém příběhu.

Kafka, ač pouze vedlejší postava, je pro mě hlavní antagonista filmu, který způsobil trápení a rozkol v této a pravděpodobně i v mnoha dalších rodinách. Přesto se na něj ale nehledí jako na viníka a na jeho roli ve výsleších a perzekuci Bořka, jako by se téměř zapomnělo. Tím samozřejmě nechci obhajovat činy, Luciina otce Pavla, ale on, na rozdíl od chladnokrevného Kafky, svého činu po celou dobu lituje a uvědomuje si jeho vážnost.      (B. K.) 

Paradoxně z něj vychází dobře, Hřebejk se snaží i závěrečnou scénou naznačit, že zatímco (možná oprávněně?) kritizujeme ty, kteří udělali chybu, ale snažili se ji pak odčinit, tak na skutečné sluhy totalitního režimu zapomínáme. Je paradoxní, že k „pravdě“ a „odhalení“ výrazně dopomůže svou výpovědí právě agent Státní bezpečnosti. „Na rohu ulice vrah o morálce káže,“ chtělo by se dodat. (Š. R.)

Napište silný moment, momenty z filmu, včetně případných citací.

Nejsilnějším momentem pro mě byla právě scéna, kde dělala Radka rozhovor s bývalým členem StB Kafkou. To, s jakou chladnokrevností popisoval své do detailu propracované manipulační taktiky a jak byl na své bývalé povolání vlastně hrdý. Velice dobře věděl, co tehdy lidem způsoboval, ale i tak na něm není vidět ani známka lítosti. (B. K.)

Velice zajímavý, nejen v rámci filmového příběhu, je dialog doktora Huby a vnučky: „Každý, kdo podvádí, kdo někoho okrádá, vhání sám sebe do samoty. I když na to nikdo jiný nepřijde. Tím je to horší. Ostatní lidé se k tobě chovají jako k čestnému člověku a tím to ještě zhoršují. Tohle dobře znají někteří zločinci. Často je to vede k tomu, že se přiznají a nechají se zavřít na dlouhá léta do vězení, protože to jejich vnitřní vězení je daleko horší.“ Paradoxní je, že něco podobného vlastně dělá sám doktor, když své „dceři“ ani veřejnosti neřekne celou pravdu ohledně své minulosti.

Dále mě zaujal dialog reportérky (Luďkovy milenky) a uznávaného profesora, otce Lucie: „Lidé jako vy nebo já s vírou v druhé se zneužívají nejlépe. Myslíte, že pomáháte odhalit pravdu a usvědčit viníka. Stala jste se nástrojem pomsty a to se vám nelíbí.“ Tady profesor  mluví o tom, že Luděk se mu ve skutečnosti mstí, a to i prostřednictvím připravované reportáže. (Š. R.)

Napište stručnou emočně zabarvenou charakteristiku filmu a jeho odkaz.

Období komunismu zanechalo šrámy na duši mnohým lidem. Můžeme ale určit, kdo byl v tomto období skutečně bez viny? Hřebejk ve svém filmu Kawasakiho růže představuje bývalého disidenta Pavla, který před světem i svou rodinou skrývá děsivé tajemství. Když potom pravda o jeho chování za dob komunismu vyjde najevo, celá jeho rodina se začne rozpadat. (B. K.)

Charakteristika: Do nebe vynášený disident se ve skutečnosti dopustil strašného činu. Na kloub tomu postupně přichází jeho domnělá dcera, která se stala figurkou ve hře Státní bezpečnosti s osudy třech lidí žijících ve špatné době.

Za odkaz bych považoval neustálé a možná nikdy nekončící dilema, zda můžeme soudit chování lidí v totalitním režimu. Protože jsem v něm nežil a nerad odsuzuji, cítím se dalek to dělat. Můžu být jenom rád a vděčný za to, že jsem se narodil ve svobodné době. (Š. R.)

Učitelka

Charakterizujte učitelku Drazdechovou ve stejnojmenném filmu Jana Hřebejka.

Mária Drazděchová je učitelka na základní škole v období komunismu, zároveň je to vdova po vojenském důstojníkovi a angažuje se v komunistické straně. Manipuluje rodiče svých žáků i žáky samotné, aby jí pomáhali, a ona jim za to ve škole nadržuje. (B. K.)

Navážu na poslední odstavec s tím, že ačkoliv by učitelku bylo velice snadné odsoudit, nedělám to. Hřebejk se tohoto tématu dotkl v závěru, kdy pan Litmann svému synovi řekne, že učitelka „je vevnitř dobrý člověk“, načež na něj zazvoní a vynadá mu, že podepsal stížnost proti ní.

Ve skutečnosti se mi učitelka zdá spíše jako produkt doby a systému, ve kterém se každý snaží najít způsob, jak si přilepšit. To jí nezbavuje odpovědnosti za manipulace a neetické využívání rodičů a dětí, na druhou stranu asi není překvapivé, že komunistický režim vychoval právě takového člověka. (Š. R.)

Jaké manipulační techniky používá?

K manipulacím používá hlavně vyvolávání lítosti u druhých. Často využívá svého mrtvého manžela jako páku pro přesvědčování rodičů jednotlivých žáků a ti jí pak ochotně nosí nákupy. Je otázkou, do jaké míry jí tuto její výmluvu věří a do jaké míry jí pomáhají kvůli vlastnímu prospěchu, myslím, že zde se jedná hlavně o prospěchářství. V druhé části filmu vidíme, že využívá určité zastrašování rodičů kteří s ní nesouhlasí svým postavením v komunistické straně a konexemi. (B. K.)

Rodičům přímo i nepřímo slibuje výhody, pokud jí budou pomáhat, pokud odmítnou, vydírá je. Při přesvědčování ze sebe dělá oběť a chudinku (časté narážky na to, že je vdova a že její manžel byl voják), čímž se snaží v ostatních vyvolat empatii a city a přesvědčit je, aby jí pomohli. Když se snaží sbalit pana Litmanna, účelově zmiňuje svůj rodinný osud i to, že potratila.

Kromě toho překrucuje realitu („obchod s bony u syna pana Litmanna Karola“) a při konfrontaci používá whataboutismus. Kritiku od Danečky (dcery Kučerových), že ostatním žákům nadržuje, odráží tím, že začne útočit na její špatné známky, údajné nízké inteligenční výsledky (což se pak ukáže jako lež). Tím se ji a její výpověď znevěrohodnit a používá tak i argument ad personam. (Š. R.)

Jak byste charakterizovali tuto postavu? Kladný/záporný hrdina?

Učitelka Drazděchová je pro mě jednoznačně záporný hrdina, který využívá svého okolí ke svému prospěchu. Za každým jejím činem můžeme vidět její snahu o vlastní zisk. Už jen to, jak se chová k dětem, jejichž rodiče jí nemohli nebo nechtěli pomoci, nám ukazuje to, jaký člověk ve skutečnosti je. (B. K.)

Už jsem to částečně zmínil v odpovědi na první otázku. Samozřejmě se chová záporně a za své chování, nota bene pokud je učitelkou, musí nést odpovědnost. Na druhou stranu, jednoduché odsouzení opomíjí kontext a to, že je ve skutečnosti produktem totalitního režimu. Jak tomu tak často bývá, není černobílou postavou, byť spíše zápornou. (Š. R.)

Vypište pro vás silné momenty z filmu, včetně případných citací.

Jedním ze silných momentů je pro mě scéna v závěru filmu, kdy jde učitelka po schůzi za panem Littmanem. Právě v tomto okamžiku se naplno projeví její krutost a chladnokrevnost, kterou předtím schovávala za sladkou a nevinnou fasádu. Ještě děsivější je tento moment v kombinaci s úplným závěrem filmu, kde vidíme, že Drazděchová, kdysi tak zapálená komunistka, si udržela pozici učitelky i po roce 1989 a může tedy dále terorizovat žáky i jejich rodiny. 

Velice dobře je pro mě vykreslená celá atmosféra rodičovské schůzky. To, jak zoufalí rodiče, jejichž dceru Drazděchová dohnala k pokusu o sebevraždu, musí čelit obviněním, že si za to vlastně mohli sami, pro mě skvěle vykresluje povrchnost většiny rodičů, kteří byli díky svému dobrému postavení s učitelkou za dobře. (B. K.)

Ve filmu je několik skvělých dialogů, ale mě zaujala diskuse mezi manželi Binderovými. Pan Binder, bývalý zápisník, „násilník“ a člověk, od kterého bych to možná nečekal, se zachová velmi morálně a odmítne se podřídit učitelce a opravit jí pračku, protože tím může dát špatný příklad svému synovi. Jeho manželka mu nejprve vynadá, ale pak uzná to, že se zachoval dobře a obdivuje ho. Přitom oběma by mohlo vyhovovat, aby splnili přání učitelky, protože na tom nejsou dobře. Místo toho se ale zachovají morálně. (Š. R.)

Foto: Wikipedia