„Aby byl vztah mezi politikem a novinářem zdravý, tak by měl vypadat asi jako láskyplné manželství po třiceti letech,“ tvrdí Miroslav Kalousek

Ing. Miroslav Kalousek působil jako ministr financí ve dvou funkčních obdobích, do loňského roku byl předsedou TOP 09, nyní je předsedou poslaneckého klubu TOP 09 a podle některých také jedním z nejkritizovanějších současných českých politiků. Čím je pro něj demokracie? Jaké jsou problémy současné opozice? A proč vlastně vstoupil do politiky?

Miroslav Kalousek a otázky současné politiky

Reportéři Sabina Slonková a Jiří Kubík svou reportáží o Andreji Babišovi ml. znovu rozvířili kauzu Čapí hnízdo. Momentálně jsou politiky často napadáni a označováni za “hyeny”. Jak se k novinářům stavíte vy?

Víte, aby byl vztah mezi politikem a novinářem zdravý, tak by měl vypadat asi jako láskyplné manželství po třiceti letech. Třikrát týdně by se navzájem zabili, ale vzájemně bez sebe nemůžou být. Politik bez novináře nedostane mezi lidi to, co chce říct a novináři se bez politiků zase nic nedoví. Je důležité, aby mezi politikem a novinářem nebyla žádná spolupracující vazba. Měl by tam být korektní profesionální přístup. Musí tam být vzájemný respekt a taky přirozená vzájemná nedůvěra, protože není žádný důvod, aby novinář věřil politikovi, anebo politik novináři.

Co si konkrétně myslíte o reportáži TV Seznam a kauze Andreje Babiše?

Já nejsem arbitr etiky novinářské práce, abych řekl, zda reportáž je, nebo není „za hranou“. Avšak pro objasnění té situace to byla určitě záslužná práce. Především to zase „nasvítilo“ ten problém, jak je šílené, když v čele vlády je trestně stíhaná osoba. Předseda vlády by měl všechny svoje síly věnovat výkonu své funkce. Navíc jestliže je zatížen tím vším, co dělá, tak by logicky měl také chránit sebe i své děti před kriminálem, jsou-li všichni obviněni. To se dá vyřešit pouze jediným způsobem, a to tak, že tím předsedou vlády nebude. 20 let to byla zásada, která neměla výjimku. I Miloš Zeman blahé paměti, když byl premiérem a obvinili mu ministra, tak ho okamžitě vyměnil. Ne protože by ho soudil, nebo říkal, že je vinen, ale proto, že není možné, aby v jeho vládě seděla trestně stíhaná osoba, jelikož by ta osoba měla konflikt zájmů. Od té doby se však pravděpodobně Miloš Zeman posunul ve svých názorech. Zároveň je také faktem, že jediné nezávislé rozhodování mají soudy, nikoli státní zastupitelství a policie, jak se dnes často říká. Policie a státní zastupitelství mají pouze nestranný výkon působnosti v rámci exekutivy. A jestliže v čele té exekutivy je trestně stíhaná osoba, tak se pak ten nestranný výkon působnosti dělá špatně.

Letos si připomínáme 100 let od založení demokratického Československa a příští rok 30 let od Sametové revoluce, nejzásadnější události pro obnovení demokracie v Československu. Co pro vás znamená demokracie?

Demokracie je pro mě způsob správy společnosti, který dává tu největší možnou míru svobody každému jedinci. Já patřím k politikům, kteří jsou přesvědčeni, že v centru pozornosti by měl být člověk, a tomu by měl sloužit systém. Ne naopak. A tohle zajišťuje opravdu jen parlamentní demokracie a ideály humanismu. To znamená, že každému, komu nejvíce záleží na jeho osobní svobodě, by mělo také záležet na svobodném demokratickém systému.

Pojem demokracie je v poslední době a tento rok, hlavně díky výročím, skloňován opravdu velmi často. Nemyslíte si, že by se kvůli tomu mohl stát pro někoho „sprostým slovem“, jako už se tak stalo třeba s pravdou a láskou?

Pevně doufám, že ne. Vezměte si ale, že ten pojem i jeho náplň se vyvíjely. Po první světové válce vznikly základní demokratické principy, které vedly k tomu, že ryze demokratickou cestou se k moci dostaly diktátorské režimy. Tomu procesu se nemohlo nic vyčíst – většina demokraticky hlasovala, většina se tak rozhodla. K velké změně poté došlo po druhé světové válce, kdy si lidé logicky kladli otázku „Jak se to mohlo stát? Jak mohly demokratickou cestou vzniknout takhle obludné režimy, kde byly dokonce například vyhlazovací tábory?“ Ti, kteří hájí demokracii, dospěli k tomu jedinému správnému názoru; že to nemůže být jenom o procesech a mechanismech, kde se diskutuje a rozhodne většina, ale že musí být definována nějaká náplň hodnot, o kterých se nediskutuje. Tyto hodnoty tam buďto jsou, anebo nejsou. Pakliže tam nejsou, tak to nemůže být demokracie, i kdyby o tom tisíckrát rozhodla většina. Právě proto byla definována Listina základních práv a svobod a na její obranu zřízena Rada Evropy. A samozřejmě kromě Listiny základních práv a svobod jsou tu i další axiomy, o kterých se nediskutuje, jako je svoboda slova, naprosto nezávislá soudní moc a řada dalších. To je ta hodnotová náplň, která když tu nebude, tak místo demokracie budeme mít jen jakési loutkové divadlo.

Miroslav Kalousek v Poslanecké sněmovně

Ve sněmovně jste znám svými mnohdy plamennými projevy. Už několikrát se vám stalo, že jste např. neuposlechl předsedajícího a dál řečnil. Nedalo by se takové chování chápat jako projev jisté neúcty ke kolegům poslancům či sněmovnímu jednacímu řádu?

Víte, v té parlamentní diskusi nejsou úplně nepřítomny emoce a kdybychom šli schůzi po schůzi a projev po projevu, tak bych vám tam pravděpodobně vyjmenoval hodně chvil, které kdybych mohl vrátit, tak bych se zachoval jinak, vlídněji, mírněji. Popsal bych vám chyby, kterých jsem se dopustil a které bych nerad opakoval. Neznám nikoho, kdo by pracoval bez chyb, kdo by občas neřekl něco, co ho potom mrzí. To se stává úplně každému a mně také. Nepřiznají si to jen hlupáci.

Minulý pátek jste v poslanecké sněmovně neúspěšně hlasovali o nedůvěře současné vládě Andreje Babiše. Před hlasováním ze sálu odešli zástupci ČSSD. Jak si tento krok sociálních demokratů vykládáte?

To, co udělali sociální demokraté, mělo stejný efekt, jako kdyby byli na místě a hlasovali proti nám, jen to bylo mnohem více alibistické. Já jsem to komentoval tak, že by každý poslanec měl hlasovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což věřím, že každý udělal. Sociální demokraté to svědomí hledali na chodbě, leč nenašli.

Jaké jsou nyní plány opozice, či konkrétně TOP 09? Pokusíte se znovu o vyslovení nedůvěry vládě?

Pokud se bude opakovat podobná situace, jaká nastala minulý týden v souvislosti s Andrejem Babišem (rozhovor uskutečněn 27. 11. 2018, pozn. red.), nebo i jiná závažná situace, tak se samozřejmě bude opakovat i pokus o vyslovení nedůvěry vládě. Prací opozice je kontrola vlády a vládní většiny, argumentování k tomu, že některé vládní kroky nejsou správné a předkládání alternativ, pracování na zákonech, snažit se je měnit tak, aby měli širší konsenzus, ne jenom ten vládní, popřípadě předkládat vlastní zákony. To všechno jako opoziční strana děláme.

Je podle vás současná sněmovní opozice dostatečně silnou opozicí?

Současná opozice není slabou opozicí, má-li 92 hlasů, ale je slabá tím, jak je strašně rozdrobená a fragmentovaná. Mohu odpovědět pouze tím, k čemu jsem vyzval na konci roku 2016 kvůli zcela výjimečné situaci, která tady byla. Začala se tu o moc ucházet úplně jiná síla než klasická politická strana. Síla, která v sobě koncentruje kumulaci moci ekonomické, mediální i politické. Tehdy jsem říkal, že je potřeba tuto kumulaci moci vyvážit a vyzval jsem ke kandidování na jedné kandidátce všech stran „od středu doprava“. Důvody proč se tak nestalo, pokládám dodnes za malicherné a krátkozraké. Jsem přesvědčen, že kdyby se tak stalo, tak by vládu neskládal Andrej Babiš, ale lídr té společné kandidátky, pravděpodobně Petr Fiala, nebo také někdo jiný. Samozřejmě by tu taková kandidátka nemohla být na věky, ale jsem přesvědčen že v takové výjimečné situaci se tak stát mělo, pak by byla opozice silná po všech stránkách.

Miroslav Kalousek v politice

Podle posledního volebního modelu od CVVM (listopad 2018) by TOP 09 volilo pouze 3 % občanů. Jak si tento pokles voličů vysvětlujete, teď už „pouze“ z pohledu poslance?

Když jsem ještě stál v čele TOP 09, tak spousta jiných členů mé strany tvrdilo, že je to proto, že předsedou je Kalousek. Nyní už předsedou nejsem, a tudíž mi nepřísluší odpovídat na otázky ohledně volebních preferencí. Nicméně vám mohu říct svůj čistě obecný osobní názor. Myslím si, že máme dva základní problémy. Na jeden jsem hrdý, na druhý už ne. Prvním „problémem“ je, že jsme nikdy nepodlehli vábení populistického marketingu, například v souvislosti s migrační krizí. Nikdy jsme nebyli obchodníci se strachem, nikdy jsme populisticky nenabíhali na protievropskou notu, byť jsme dobře věděli, že kdybychom to učinili, tak by nám to několik procent přidalo. My jsme do politiky vstoupili proto, abychom hájili principy, kterým věříme, nikoli abychom hájili něco, čemu nevěříme jen aby nám to zvedlo preference. Problém, na který hrdý nejsem je, že jsme se stále nevyrovnali s velmi rychlým a levným úspěchem, který jsme utržili v roce 2010. V té době jsme stranu projektovali spolu s Karlem Schwarzenbergem jako protipopulistickou, konzervativní a proevropskou stranu. Doufali jsme maximálně v nějakých 9 % ve volbách a podařilo se nám získat 17. Spousta našich členů poté podlehla dojmu, že je to možné zadarmo. Ale ono to bylo možné zadarmo jenom jednou. Pak už si přízeň voličů získáte pouze každodenní mravenčí prací, každodenním politickým provozem v každé vesnici a v každém městě, kde dnes a denně oslovujte občany. Já se obávám, že v drtivé většině regionů je to tak, že ta strana je vidět trochu více před volbami a jinak vidět není. Takhle se politická práce dělat nedá.

V roce 1984 jste vstoupil do Československé strany lidové, ve které jste setrval až do roku 2009, kdy jste spolu s Karlem Schwarzenbergem založil TOP 09. Proč jste se rozhodl vstoupit do politiky?

To, že jsem v roce 84 vstoupil do Československé strany lidové, se rozhodně nedá považovat za vstup do politiky. Za můj vstup do politiky by se dal počítat až počátek 90. let, kdy jsem začal pracovat na úřadě vlády. Nicméně k ČSL jsem se přidal, abych jasně svému okolí demonstroval, že nemám marxistický světový názor a že je mi protivný. Lidová strana byla jediná instituce, která to víceméně umožňovala nějakým způsobem říci, vyjma disentu. Pro práci v disentu jsem já měl málo odvahy a disent mnoho marxistů.

Za svou politickou kariéru jste získal mnoho odpůrců jak v politice, tak i mezi veřejností. Častokrát jste obviňován takřka ze všeho. Samotná TOP 09 to bere s nadsázkou, což můžeme mimo jiné vidět například na sociálních sítích vašeho poslance Dominika Feriho. V souvislosti s těmito vůči vám mířenými urážkami, nebo i mimo ně, dostal jste se někdy do takové situace, kdy jste si řekl, že svého vstupu do politiky litujete, nebo jste třeba zvažoval i vystoupení z politického života?

No, tak asi dvakrát týdně. Samozřejmě, že v takové exponované práci, jakou je politika mě takové věci častokrát napadnou. Ale vždy najdu více důvodů, proč to dělat dál než proč toho nechat. Hlavním důvodem, proč v politice neustat, je pro mě hlavně to, že je tu stále mnoho lidí, kteří si přejí, abych pokračoval. Kdyby to nechtěli, tak by si mě nezvolili.

Foto: Veronika Rejmanová

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *