Ukrajinci v Česku: Jiná země jako domov
Podle čísel od Českého statistického úřadu žije v České republice kolem půl miliónu cizinců. Z toho skoro polovinu tvoří přistěhovalci z bývalých zemí Sovětského svazu. Největší komunitu tvoří Ukrajinci. V Čechách jich přibližně žije 120 tisíc. Co vede člověka k tomu, aby opustil svojí rodnou zemi a odjel žít jinam? Důvodů je mnoho. Většina Ukrajinců sem přijíždí za prací, ale to není jediný a často ne nejhlavnější důvod, proč opouští svoji vlast.
Dítě s sebou?
„Bylo mi devět, když se rodiče rozhodli odjet.“, vypráví mi dnes již 23letá Anna čerstvá bakalářka na VŠE. „Na odjezd se připravovali dlouho, já jsem o tom však nic nevěděla. Otec často jezdil na pracovní cesty, pořádně jsem ani nevěděla kam. Pár měsíců před již naplánovaným odjezdem do České republiky mi matka řekla, že pojedeme žít jinam. Moc dobře jsem to nevzala. Pamatuji se, že jsem probrečela celou noc a nedokázala jsem si to vůbec představit. Dnes si ale uvědomuji, že pro mě rodiče udělali to nejlepší a měla jsem štěstí, že mě vůbec vzali s sebou. Spoustu dětí vyrůstá jenom s prarodiči a rodiče vidí jen jednou za čas.“ Hlavně na západní Ukrajině je docela časté, že rodiče odjedou za prací a nechají dítě s prarodiči. Domů se pak vrací jen občas a posílají velkou část svých výdělků právě rodině. Takovým způsobem vznikají pouze „dvougenerační vesnice“ – všude samé děti s prarodiči a obrovské rodinné domy s vysokými kamennými ploty. „Rodiče do Prahy ale nepřijeli za prací. Na Ukrajině se nám dařilo po finanční stránce velice dobře. Otec obchodoval s nějakou firmou v České republice, tak se rozhodli, že by bylo lepší otevřít si kancelář i tady. Takže moji rodiče se nezapadají do takové té klasické představě o Ukrajincích – táta nikdy nedělal na stavbě a matka nedělala uklízečku.“
Naděje na občanku
I po čtrnácti letech života v České republice nemá Anna ani její rodiče české občanství. Sám proces je velice zdlouhavý, a pokud má cizinec štěstí a dostane příslib k udělení občanství, musí podstoupit další dlouhotrvající proces na Ukrajině – zřeknutí se občanství. „Mám známou, která to absolvovala. Celkem jí to vyšlo na dva roky neustálého papírování, ježdění na Ukrajinu pořad dokola a velkou sumu peněz. Navíc naše úřady nemají rádi lidi, kteří chtějí ze země pryč, takže je to velice ponižující proces. Chovají se k vám jak k hadru.“ Situace by se mohla změnit od 1. ledna 2014, kdy by měl v České republice vejít v platnost nový občanský zákoník, který upravuje i práva cizinců. K hlavním změnám by mělo dojít hlavně v případech druhé generace přistěhovalců – dětí, kteří zde vyrůstali. Podmínkou je pobyt na území České republiky delší než deset let a minimálně pět let trvalý pobyt. Zatím není jasné, zda se automaticky bude udělovat občanství osobám mladším 21let nebo se věková hranice navýší. Ukrajina však nepovoluje dvojí občanství. V případě Anny, pokud by došlo k posunutí věkové hranice pro automatické udělení, všechno by, jak sama říká, šlo udělat jednodušeji. „V tomto případě bych si ponechala ukrajinský pas až do konce jeho platnosti. Potom bych odjela na Ukrajinu, abych si ho prodloužila, tam by zjistili, že jsem již „Češka“ a zkrátka by to zamítly a v tom okamžiku bych přišla o občanství.“
Česko – země zaslíbená
Jinou zkušenost v České republice má Nataša původem ze Lvova. „Přijela jsem do České republiky přes jednu z pracovních agentur. To, že to byla chyba, jsem si uvědomila až potom.“ Existuje mnoho firem, které „honí“ za levnou pracovní silou. Postupy jsou povětšinou stejné u všech pracovních agentur – slibují práci v zahraničí, vysoký plat, vyřízení všech dokumentů a postarání se o vše po příjezdu do „země zaslíbené“. V případě Nataši, která do Česka přijela právě přes pracovní agenturu před patnácti lety, nebylo vše tak bez problému, jak jí naslibovali. „ Přijelo nás sem asi deset holek. Převážně jsme byly všechny po univerzitě a nemohly si najít práci doma. Po příjezdu nás ubytovaly po pěti na pokoji. Asi bych neměla říkat pokoj, ale spíše komůrka s malým okýnkem skoro u stropu. Pracovaly jsme dvanáct hodin denně jako švadleny. Samozřejmě peníze se ani zdaleka nepřibližovaly slibované částce. Dostávaly jsme 50 Kč na hodinu a z toho ještě 10 Kč jsme odváděly agentuře. Odjet jsme nemohly, protože ani jedna z nás u sebe neměla svoje doklady.“ Takovéhle pracovní nasazení bez jediného dne volna podstoupila Nataša na půl roku. „Pak mi vrátili pas a řekli, že mám jít. Ale absolutně jsem nevěděla kam. Vízům jsem měla již prošlé a peněz také moc nebylo.“ Aby tu Nataša mohla zůstat, uzavřela fiktivní manželství. Je po jeden z nejrychlejších způsobů, jak legalizovat pobyt na území České republiky. Papíry sice má cizinec v pořádku, ale se fingovaným sňatkem přicházejí další problémy. „O pár let později jsem potkala muže z Běloruska, kterého bych si vzala, ale jelikož jsem nevěděla nic o svém fiktivním manželovi a nikdy jsme se nerozvedli, nešlo to. Žili jsme s Vladimírem v nemanželském svazku přes sedm let, během kterých jsem porodila dvě děti. Ty však papírově patřili mému fiktivnímu manželovi. Po těch sedmi letech, kdy se Vladimír rozhodl mě s dětmi opustit, nemám od něho sebemenší nárok na alimenty.“
Práce nebyla motiv
„Práce nebyl problém. S manželem nám vadilo směřování politiky.“ vypráví Evženie, která zde bydlí čtyři roky. „S Dimitrijem se nám dařilo dobře, oba dva jsme měli dobře placenou práci, takže peníze našim motivem nebyly. Po pravdě teď tady mám hůře placenou práci než doma, ale jsme tu šťastnější. Dimitrij pracuje jako barman a já pomáhám v jedné svatební agentuře.“ Mladí manželé se připravovali k odjezdu asi rok. „Chodili jsme na kurzy češtiny, abychom si tady mohli snáze najít práci.“ Kromě různých pracovních agentur na Ukrajině fungují i agentury, které vám pomohou zařídit si i vízům na delší dobu. „Zaplatili jsme docela velkou sumu, abychom si byli jistí, že dostaneme roční vízům. Všechno je to legální, ale takhle máte větší pravděpodobnost, že vám ho udělí a navíc nemusíte tolik běhat po úřadech.“ Dnes má manželský pár vízům na dva roky a plánuje zažádat o trvalý pobyt. „Ještě pořád váháme. Před těmi šesti lety to bylo jednodušší. Teď je obrovský problém udělat i vízům na delší dobu.“ Česká republika za poslední dobu přijala řadu opatření, která omezují příliv cizinců. Navíc některé kroky připravily o povolení k pobytu přibližně 12 tisíc Ukrajinců. „Před pár lety jsem začala zařizovat povolení pro maminku, jsem jediné dítě, tak až bude hodně stará, nebude se o ni nikdo moct postarat. Podali jsme žádost na sjednocení rodiny a následně dostala vízům na dva roky. Před rokem jsme ho chtěli prodloužit, ale nepodařilo se. Navíc dostala zákaz jakéhokoliv dlouhotrvajícího víza a zákaz pobývání na území České republiky déle než jedem měsíc. Důvodem prý bylo to, že svoje dvouroční vízům nevyužívala tak jak měla.“
Pryč s předsudky
Česka republika byla ještě před nějakou dobou velice lukrativní místo, kde se dal skoro bez problému začít nový život. Dnes je jednodušší se dostat a udržet se ve spoustě jiných zemí. Navíc je zde pořád zakořeněná jakási podvědomá nenávist vůči přílivům lidí z východu. Pořád se drží klasická představa Ukrajince jako dělníka. Nikdo si moc neuvědomuje, že spousty lidí, co tady pracují jako levná pracovní síla, mají vysokoškolské vzdělání a nepřijeli sem jenom, jak se s oblibou říká, „krást“ pracovní místa.
Text vyšel původně na webu Menšinová témata v médiích, který vznikl v rámci předmětu o minoritách na IKSŽ FSV UK (rok 2013).