Tel Aviv Museum of Art jako zrcadlo izraelské současnosti

Tel Aviv, 1. ledna 2026 – Tel Aviv Museum of Art představuje v rámci zimní sezóny sérii nových výstavních projektů. Program instituce na třídě Shaul HaMelech kombinuje německou klasickou modernu s aktuální izraelskou fotografií a videoinstalacemi reagujícími na současné dění. Dočasné expozice budou pro veřejnost přístupné do jarních měsíců roku 2026.

Muzeum v současné době hostí několik sezónních výstav, které potrvají do konce května. Expozice Year Zero a The Day Gone: 100 Years of New Objectivity vystavují německé umění první poloviny 20. století. Zatímco první jmenovaná pracuje s tématem Roku nula, tedy bodu, kdy se starý svět pro Židy kvůli holokaustu zhroutil a začínalo se z trosek. Druhá expozice 100 Years of New Objectivity nabízí střízlivý, až chladný pohled na realitu před sto lety. Kurátoři zde dobře pracují s prostorem a světly. Olejomalby portrétů, přírody a městských scenérií jsou v sálech nasvíceny tak, aby podpořily atmosféru doby.

            V kontrastu k historickým malbám stojí současná fotografie Anne-Simin Shitrit v projektu „Malachi“. Na pozadí kulis z vlnitého plechu a graffiti autorka zachycuje mladé muže z okraje společnosti. Portréty vystihují židovské mladíky z radikálního Hilltop Youth hnutí, beduíny ze severu Izraele a mladé muže z oblasti Atlas v Maroku.

            Výrazným prvkem aktuálního programu je také videoinstalace Observation Field. Ta dává hlas mladým ženám, které sloužily jako pozorovatelky (observants) u hranic s Pásmem Gazy mezi lety 2016 a 2024. Skrze osobní výpovědi deseti dívek se otevírá tragický příběh 7. října. Tyto vojákyně dlouhodobě upozorňovaly na neobvyklou aktivitu za hranicí pásma, jejich hlasy však byly kvůli nedostatku zkušeností a genderu systémem přehlíženy, což se později stalo osudným.

            Při návštěvě muzea mě ohromil už samotný areál budovy. Kombinace původní betonové budovy s moderní novou částí komplexu, vytváří designově velmi zajímavý celek, který stojí za prohlídku i bez ohledu na samotné výstavy. Prostory jsou obrovské a vzdušné, což vytváří příjemnou atmosféru během prohlídky. Líbily se mi i venkovní části, kde se nachází kavárna a prostor pro odpočinek. Díky tomu muzeum nepůsobí jen jako uzavřená galerie, ale jako místo, kde je příjemné trávit čas.

            Co se týče samotných expozic, tak v sekci 100 Years of New Objectivity mě zaujala práce se světlem. Sály byly různě intenzivně nasvíceny, což mě nutilo se více soustředit na detaily vystavených budov a tváří. Výstava „Malachi“ byla zase úplně odlišná, nacházela se v menších prostorech. Díky kulisám z plechu a graffiti s arabskými nápisy nás instalace přenesla do syrových ulic Západního břehu a Maroka. Nejsilnější dojem na mě však udělala videoinstalace o izraelských dívkách. Jako studentka v jejich věku jsem cítila silné emoce. Uvědomila jsem si, že jejich zkušenost z armády a tragické události, o kterých mluvily, jsou v Izraeli něčím, co se může týkat každého mého vrstevníka. A kdybych vyrůstala tady, mohl stejný osud potkat i mě.

Autorka: Stella Montgomery

Text vznikl pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D v kurzu Poválečná literatura a kulturní publicistika