Kolik stojí vnitřní klid – Jak se jógová studia vyrovnávají s tlakem na efektivitu, marketing a zisk 

Jóga se v posledních letech stala v Česku velmi oblíbenou formou pohybu. Už dávno ale není jen tichou duchovní praxí. Proměnila se také v byznys, produkt i součást firemních benefitů. Tato reportáž se dívá do zákulisí pražských studií a zkoumá, jak hledají rovnováhu mezi uchováním smyslu a realitou trhu. 

Je pátek večer před Vánoci. Vstupuji do proslulého pražské jógového studia, které pořádá speciální vánoční lekci. Otevírám těžké dveře a do nosu mě udeří vůně palo santa. Boty nechávám u vstupu a pokračuji chodbičkou lemovanou svíčkami. Toto studio dobře znám, neboť tu sama učím. Dnes jsem tu ale jako studentka. V józe totiž platí, že kdo vede ostatní, musí se zároveň stále učit i vést sám sebe.

Na rozdíl od většiny západních sportů jóga nesoutěží a neměří výkon. Spíš než o výsledky jde o prožitek. Lektorka Johanka uvádí lekci se slovy, že je to „dar od nás pro nás“. Začínáme meditací trataka – soustředěním pohledu na plamen svíčky, která pomáhá zklidnit nervový systém. Celá lekce se nese v duchu sebepéče, nacházení klidu a budování síly bez potřeby cokoliv dokazovat. Pohyb plyne s dechem a tělo i mysl dostávají prostor na reset. 

Ztmavený sál, jen svit svíček a podložky čekající na jogíny. Fotografie: Roxana Šiserová

Úsměvy na tvářích studentů naznačují spokojenost: tělo se protáhlo, síla se probudila a mysl se uklidnila. Přesto je původní smysl jógy mnohem širší a hlubší. Mnoho lektorů proto v sobě řeší, jak tuto východní spirituální tradici předávat v prostředí, které je zaměřené spíš na výkon a efektivitu. Lektorka Johanka se nedávno vrátila z Bali, kde absolvovala kurz pro pokročilé učitele. Filozofii jí tam přednášel indický učitel s akademickým zázemím, což pro ni byla silná zkušenost. Zároveň ale říká, že velkou část toho, co tam slyšela, je u nás těžké uplatnit.

Od cesty k osvobození k produktu

Jóga se objevila v hinduistických textech už před pěti tisíci lety. Nešlo o fyzické cvičení, byla to cesta k osvobození od připoutanosti k materiálnímu světu. Jeden z nejvýznamnějších textů Hatha Yoga Pradipika shrnuje, jak dosáhnout osvobození prostřednictvím fyzické a mentální disciplíny.

Na Západ pronikla na konci 19. století díky Swamimu Vivekanandovi, který roku 1893 v Chicagu představil americké veřejnosti hinduismus a filosofii védánty. Popularizoval rádžajógu jako cestu zaměřenou hlavně na vnitřní, duchovní rozvoj. Brzy se přidali další učitelé a další směry, například Paramahansa Yogananda, a také Indra Devi, která otevřela na konci 40. let první jógové studio v Hollywoodu a přiblížila praxi širší veřejnosti.

Postupně se však do popředí dostaly ásany a dechová cvičení. Část praktikujících začala vnímat jógu hlavně jako nástroj ke zpevnění těla. Tím se oslaboval její původní duchovní cíl – a současně vznikl multimiliardový trh nabízející úlevu od stresu. Jóga se začala pohybovat někde mezi duchovní praxí, módním trendem a zážitkem, který si kupujeme.

Jak upozorňují výzkumníci, jógová studia se často stávají útočištěm, kam se chodí lidé propojit sami se sebou, najít klid, smysl a cítit se součástí komunity. Do jisté míry nahrazují tradiční náboženské instituce. Ale zároveň se to děje v prostředí, které je pořád součástí trhu a spotřebního stylu života. A právě do tohoto napětí vstupují provozovatelé studií, kteří musí platit nájem, mzdy i faktury, a přitom nechtějí zradit podstatu praxe.

Realita pražských studií

Yoga Movement funguje na pražském Andělu už více než sedm let. Je to butikové studio s propracovaným minimalistickým interiérem a veškerým zázemím. „Chceme vytvářet prostředí, které navozuje klid i mimo podložku a kde lidé mohou příjemně trávit čas před lekcí i po lekci,“ popisuje svou původní myšlenku zakladatelka Adéla. Lidé podle ní často přicházejí kvůli fyzickému cvičení, ale když se do toho ponoří, začnou si uvědomovat přesah. Zároveň dodává, že v českém prostředí není duchovní rovina vždy snadno přijatelná.

Honza, majitel studia YogaMe, pozoruje proměny posledních let: „Když jsem s jógou začínal, cvičili jsme bez podložek tradiční ashtanga vinyasa jógu a ani jsem nevěděl, že existuje více druhů. Potom se objevil mnohem větší tlak na výkon a výzvy v podobě stojek a podobně. Velký posun přišel s Instagramem. Sítě jsou zahlcené obsahem s jógou a zaujmout je čím dál těžší.“

Každé studio se musí snažit přilákat klienty. Potřebují plné lekce, aby mohly pokrýt náklady a zaplatit lektory. Je to neustálé balancování a přizpůsobování rozvrhu poptávce. Návštěvnost je nestabilní a do velké míry ji ovlivňuje ještě jiný hráč na trhu – Multisport. 

Interiér studia YogaMe na Národní třídě. Fotografie: YogaMe – propagační materiál

Multisport: výhoda pro zaměstnance ne až tak pro studia

Karta Multisport je pro mnoho lidí vstupní branou do světa pohybu. Uživatel za ni platí jen pár set korun měsíčně a může denně chodit do míst, kde je běžné členství o dost dražší. Zbytek hradí firmy, pro které majitel Multisportu v rozhovoru s HR News argumentuje lepší pohodou zaměstnanců a menší nemocností. Podle statistik Seznam zpráv počet uživatelů rapidně roste, stejně jako zisky společnosti. 

Z pohledu studií je ale obraz složitější. Pro Adélu představuje Multisport největší ekonomickou výzvu, jelikož se rozhodla jej ve svém studiu nepřijímat. „Multisport studiu zaplatí za člověka tak nízkou částku, že nám to zdaleka náklady nepokryje. Navíc se vytrácí komunita. Lidé chodí s kartou za pohybem obecně, jdou si zaplavat, zacvičit, na jógu chodí do různých studií a berou lekci jen jako další workout. Někteří si té lekce a té služby méně váží. Já chci utvářet komunitu, spojovat lidi, kteří opravdu jdou za hlubším prožitkem.“ To se ale odráží na nižší návštěvnosti. 

V YogaMe Multisport omezeně přijímají a majitel Honza také vnímá, že lidé, kteří si za členství platí, si toho více váží a jsou více komunitní. „Částka, co nám Multisport platí za lekci, je menší, než co lidé platili za lekci před patnácti lety. Ale bez něj bychom oslovili méně nových lidí.“ Podle Honzy není problém samotná karta, ale nastavení té firmy. A vadí mu, že lidé často obchází systém, aby kartu získali. 

Studia tak stojí před těžkou otázkou – nepřijímat kartu a riskovat menší návštěvnost, nebo přistoupit na nevyhovující podmínky Multisportu a ztrácet finanční stabilitu a pocit komunity. 

Pohyb – právo nebo privilegium?

Podle Adély také panuje představa, že by se za pohyb nemělo moc platit. Dnes je navíc k dispozici i nespočet cvičení online a často úplně zdarma. Jedna lekce stojí přibližně jako káva a dort v pražské kavárně, záleží tedy na prioritách, do čeho chceme investovat. „Ta sdílená praxe má úplně jinou energii a kouzlo. Hodnota jogy je nevyčíslitelná, přináší nám vnitřní rozvoj a klid. Pomáhá ná poznávat sami sebe, nastavuje nám zrcadlo a přináší nové pohledy, skrze které můžeme nahlížet na svět okolo nás,“ dodává Adéla.

Přesně proto je studentka Eliška ochotná za jógu ve svém oblíbeném studiu zaplatit více než dva tisíce korun měsíčně. „Jóga je pro mě investice do duševní pohody. Síla a pohyb jsou pro mě důležité, ale na prvním místě je duševní pohoda,“ popisuje, když se spolu bavíme po vánoční lekci ve studiu Yoga Movement. „Hledám studia, kde se cítím dobře a kde mám pocit, že se posouvám. Postupně se přidala i přátelství a komunita – chci se s těmi lidmi vídat.“

Jógová studia se snaží vytvářet místo pro komunitu. Fotografie: Roxana Šiserová

Pilates, barre a další trendy

Jóga jako produkt, komunita i návrat k sobě

I vánoční lekce přesahuje obyčejnou praxi. Po lekci je nachystané občerstvení, každý dostane dárek s různými produkty. Lidé zůstávají a povídají si. Studia hledají cesty, jak vytvářet komunitu a zároveň potřebují lákat nové návštěvníky, aby vůbec mohla fungovat.

Možná právě tady se ukazuje, o čem celá ta debata je. Jóga už není jen duchovní cesta, a zároveň není jen produkt. Jógová studia balancují mezi náklady, marketingem a trendy, ale zároveň se snaží chránit prostor, kde nejde o výkon. Multisport i další benefity otevírají pohyb více lidem, ale zároveň proměňují vztah k hodnotě lekce a k samotným studiím. A nakonec se stále vrací stejné dilema: jak nezradit smysl praxe, a přitom přežít v logice trhu. 

Kolik takový vnitřní klid stojí a kdo si ho může dovolit? Na to není jasná odpověď. Možná nejde ani tak o cenu, jako spíš o rozhodnutí, jestli z jógy uděláme jen další položku v diáři, nebo prostor, který si vědomě chráníme. 

Postupně se útulný prostor studia pomalu vyprazdňuje. Někdo ještě chvilku sedí a hovoří s přáteli, jiní si v tichosti dopíjí čaj. Venku je chlad a předvánoční shon. Uvnitř navzdory zvukům hlasů přetrvává klid.

Autorka: Roxana Šiserová