Neexistuje žádná hranice zlomu, za kterou by již nebylo návratu, říká o klimatické změně klimatolog Radan Huth z AV ČR

Vědci i aktivisté v posledních letech bijí na poplach a varují před změnou klimatu, která může mít nedozírné dopady na lidstvo a každodenní životy nás všech. S tím souvisí také přijetí dohody Green Deal, která si klade za cíl učinit z Evropy (a členských států Evropské unie) vůbec první klimaticky neutrální kontinent světa, a sice do roku 2050. Ambiciózního cíle má být dosaženo přijetím rozličných opatření, která se dotknou téměř všech oblastí našeho života – zemědělské produkce, dopravy či energetiky. Co si myslí o Green Dealu ředitel Ústavu fyziky atmosféry Akademie věd ČR, klimatolog doc. RNDr. Radan Huth, DrSc.? A hrozí lidstvu, že se dostaneme za hranici zlomu, ze které již nebude návratu, nebo nás politici a aktivisté jen straší? 

Evropská unie představila takzvanou „Zelenou dohodu“ neboli Green Deal a právě jedním z jejích bodů je snížení uhlíkových emisí do roku 2030 o 55 % (ve srovnání s rokem 1990). Myslíte si, z pohledu klimatologa, že to stačí?

To je dobrá otázka, ale nabízí se i další otázka, která s tím souvisí, a to je: „Stačí k čemu?“

Zda stačí toto snížení k tomu, abychom zvrátili klimatickou změnu, ve které se nyní ocitáme. Ještě když to doplním, tak další z cílů Green Dealu je docílení uhlíkové neutrality členských zemí EU do roku 2050. Otázkou je, zdali nebude v roce 2050 už příliš pozdě na to začít být uhlíkově neutrální? 

Ale pozdě k čemu? Pohled klimatologa je takový, že vidíme, že se klima mění, roste teplota a mění se i další věci, jako například rozdělení srážek během roku či dne a máme nějaký odhad, co se bude dít do budoucna. Známe také příčinu oteplování – téměř hraničící s jistotou – a sice že za něj mohou skleníkové plyny a nárůst jejich koncentrace v atmosféře. Víme tedy, jak se může oteplování vyvíjet do budoucna. 

Klimatolog konstatuje, jaká je situace a jaké jsou predikce do budoucna, ale v rámci své odbornosti nemá důvod se znepokojovat. Klimatolog pouze konstatuje, že klima je někde teplejší než jinde, nebo že je tepleji než dříve, nebo třeba že za pár let bude tepleji, než je nyní. Důvod, proč se znepokojovat je však ten, že změna klimatu má negativní důsledky na mnoho oblastí – přírodu, ekosystém, faunu, floru, zemědělskou produkci, lesnictví, dopravu, ekonomiku atd. 

A tedy z toho pohledu dopadu na člověka? 

Další negativní dopad oteplování je samozřejmě také na lidské zdraví.  Z toho vyplývá, že oteplování je potenciálně škodlivé, nebo chcete-li, přináší s sebou určité negativní konsekvence. Na druhou stranu má i pozitivní konsekvence, ty jsou ale ve srovnání s těmi negativními malé.

Můžete nám vyjmenovat ty pozitivní konsekvence oteplování? Neustále totiž slýcháme jen o těch negativních. 

Pozitivní dopady oteplování jsou například: větší produkce dřeva ve středních zeměpisných šířkách, dalším benefitem je posun tajgy směrem k severu. Díky oteplování se také rozšiřuje obyvatelná plocha směrem na sever. I tání ledů v Arktidě, které je oprávněně vnímáno negativně, má svá pozitiva – díky tání ledovců bude snazší lodní doprava. 

Na druhou stranu s táním ledovců může souviset i znovuoživení starých patogenů, se kterými neumí současná medicína bojovat. 

Ano, to jistě. Je ale potřeba si uvědomit, že obecně s oteplováním souvisejí nejenom negativa, ale i pozitiva. 

S jakými klimatickými výzvami se podle Vás budeme v Česku v nejbližších letech a desetiletích potýkat?

Myslím, že Česko a obecně střední Evropa, si stojí z pohledu hrozeb, které vyplývají ze změny klimatu, poměrně dobře. Jiné oblasti světa jsou na tom podstatně hůře – například přímořské oblasti jsou ohroženy nárůstem mořské hladiny a existují také oblasti, které jsou velmi dramaticky ohroženy suchem, jako třeba Středomoří. Navíc u nás nehrozí ani dramatický úbytek srážek.

Nicméně i tady se dočítáme o tom, že Česku hrozí sucho či eroze zemědělské půdy.

Jistě, ale ve srovnání s tím, jak vysoké jsou ty hrozby jinde ve světě, tak u nás v Česku jsme na tom ještě poměrně dobře, navíc jsme technologicky vyspělá společnost, takže máme potenciál si s těmi hrozbami lépe poradit. Nejsme tak zranitelní jako jiné, například rozvojové, země. 

Do jaké míry má vůbec člověk vliv na změnu klimatu, pokud se na to díváme z pohledu vědy? Můžeme ji vůbec ovlivnit nějakými balíčky? Z kolika procent to můžeme ovlivnit?

V tomto případě nejde ani tak o procenta. Spíše jde o to, že opatření, která přijmeme (například přestaneme vypouštět emise), mají velkou prodlevu z hlediska důsledků těchto opatření. Naprostá většina skleníkových plynů, která za oteplováním stojí, má velmi dlouhou životnost v atmosféře – odhadem až stovky roků. 

Můžeme se také vrátit k té vaší původní otázce, zda je rok 2050 hraniční. Je nutno si položit otázku: „Hraniční pro co?“ V Pařížské dohodě se operuje s oteplením o dva stupně, respektive o jeden a půl stupně Celsia nad nějakou pomyslnou hranici, která však není nijak vědecky specifikována. Samozřejmě, že čím větší to oteplení bude, tím více budou jeho negativní důsledky převažovat nad těmi pozitivními. Nicméně neexistuje žádná jasně (vědecky) vytyčená hranice, při jejímž překročení by nastala katastrofa. Jedná se o spojitý a pozvolný proces. Jak jsem již zmínil, tak v Pařížské dohodě se operuje s jednoduchými a vymyšlenými čísly – není žádný důvod, proč by to namísto uváděného 1-2 stupně nemohlo být třeba 2,27 stupně Celsia. A právě proto, že se používají jednoduchá čísla, se k nim poté upíná pozornost. 

Takže ta hrana zlomu, o které se často mluví, tedy zatím vytyčená úplně není…

Není. Žádná hrana zlomu neexistuje. Samozřejmě, čím déle bude oteplování trvat, tím horší budou jeho důsledky a tím těžší pro nás bude to vše zvrátit. Negativní důsledky se totiž budou moci více projevit. 

Nemyslíte si tedy, že by po roce 2050 hrozila lidstvu apokalypsa, jak predikoval v dokumentu A Life On Our Planet David Attenborough? Právě tam byly nějaké vědecké predikce toho, co se stane, pokud s oteplováním jako lidstvo nic neuděláme. Například hroucení ekosystému, neschopnost produkovat určité zemědělské plodiny atp. 

Na něco může mít klimatická změna velmi dramatické důsledky, na další oblasti však nebude mít důsledky žádné. David Attenborough natočil spoustu krásných filmů, ale k této problematice samozřejmě přistupuje ze svého úhlu pohledu a vtahuje ní emoce. 

Ano, byl to velmi emotivní snímek.

Další důležitá věc, kterou si však musíme uvědomit je, že jsme jako lidstvo už spoustu věcí správným směrem udělali.

A mezi nimi můžete vyjmenovat které? 

Například kontinuálně probíhá útlum/snižování spotřeby. Vyrábějí se automobily se stále nižší spotřebou. V oblasti energetiky se uhelné elektrárny nahrazují těmi plynovými a jadernými. Spousta pozitivních věcí už proběhla a dále probíhá. Nyní vyvstává otázka, která nemá jasnou odpověď. Určitě je potřeba zavést nějaká opatření, ale nejsem si vědom toho, že by existovaly nějaké seriózní vědecké studie, které by se zabývaly tím, jaké důsledky budou ta opatření mít. Nemyslím důsledky na klima, ale především ty společenské a ekonomické důsledky, které s sebou zavedená opatření přinesou. Jistě si můžeme říct, že přestaneme jíst hovězí maso z ekologických důvodů, ale nesmíme zapomenout, že chov dobytka a vše s tím spojené je základem kultury některých zemí. Nemůžeme těm lidem říct: „Tak budete dělat něco jiného, budete pást prasata, pěstovat pšenici nebo půjdete do továrny.“ Obrovské země jako například Argentina, Uruguay či Brazílie jsou s produkcí masa spojeny. A takových oblastí je vícero. Neustále slýcháme o negativních důsledcích chování zvířat na maso. Ale už se nemluví o tom, že stejně velkým producentem metanu, skleníkového plynu, je produkce rýže. Proč se tedy nemluví o tom, aby lidé přestali jíst rýži a mluví se jen o mase? 

Myslím si, že se do ekologie často promítají i jiné věci, které se protínají s problematikou klimatu a opatření. Například ideové postoje – když vědecká zjištění souzní s jejich postoji a jdou tím stejným směrem, tak se k nim připojí. Vegetariáni a vegani jsou samozřejmě rádi, když se jim podaří přemluvit ty „hnusné“ masožravce, aby přestali jíst maso. Fronta nepřátel konzumentů rýže je podstatně méně početná… 

Ale vegetariánství a veganství nyní hodně sílí, alespoň tedy v mé sociální bublině. 

No dobře, když někdo nechce jíst maso, tak ať ho nejí. Ale z hlediska těch etických důvodů říkám: „Když se vám nelíbí, že někdo jí zvířata, tak bychom měli zakázat tygry. Protože tygr je masožravec na vrcholu potravní pyramidy a žere antilopy. A ty antilopy jsou chudáci celý život ve stresu. Naopak ta zvířata, která pěstujeme pro vlastní potřebu, jsou v pohodě a ve stresu jsou až v okamžiku porážky.“ 

Co se týče dopravy, tak jak jste podotýkal, že existují auta, která produkují nižší emise, tak se rozvíjejí i elektromobily a auta na vodík. Myslíte si, že je to budoucnost a že by přechod na ekologická auta mohl klimatu prospět? 

Obecně jakékoliv snížení emisí uhlíkových plynů, v tomto případě snížení spalování fosilních paliv, je pozitivní. Ale musíme také zvážit veškeré důsledky našeho počínání. Nelze to prosadit silou tak, aby to přineslo velké části populace nějaké výraznější negativní dopady. V okamžiku, kdy by ekologizace automobilů vedla k dramatickému nárůstu pořizovacích cen automobilů, omezí to mobilitu obyvatelstva, což by se asi setkalo s velmi negativní odezvou ze strany veřejnosti. 

Tato problematika má také další aspekty – EU jako jedno z nejvyspělejších míst světa outsourcuje výrobu ven, takže tu špínu vlastně vyvážíme ven, a navíc tím posilujeme svou závislost na zemích, na kterých bychom asi závislí být neměli, jako je Rusko a Čína. Elektromobilita s sebou nese také problematickou výrobu baterií a získávání komponentů na baterie. 98 % kovů vzácných zemin, které jsou mimo jiné potřebné právě pro výrobu komponentů do baterií pro elektromobily, se nachází v Číně. Potřebný kobalt se zase nachází v Kongu a Číně. 

Další problém pak může být ten, že úspěšně vytvoříte baterii a elektromobil, ale ten jezdí na elektřinu, kterou musíte vyrobit v elektrárně. Otázkou je, v jaké elektrárně se elektřina bude vyrábět (jak moc šetrná bude) a také jak moc se vlivem elektromobilů zvýší potřeba vyrobit více elektrické energie? 

V tomto případě bych byl k těm elektromobilům více férový v tom, že výroba elektřiny se pozvolna přesouvá do obnovitelných zdrojů a do méně emisně náročných elektráren. Přechází se od uhelných elektráren k plynovým, které mají větší účinnost – to znamená, že vyprodukují menší emise na jednotku vyrobené energie. Nízko-emisní jsou také jaderné elektrárny. Elektromobilita s sebou přináší ještě jeden ekologický aspekt, a sice na kolik je ekologická nejen výroba, ale i likvidace takové baterie. 

Důvod, proč to říkám je ten, že Green Deal obsahuje též balíček, který do roku 2035 počítá s ukončením prodeje automobilů s benzínovými a dieslovými motory. Tak to je spíš asi otázka na automobilový průmysl, jestli dokáže za těch 15 let udělat takový pokrok, aby ekologická auta nestála jako nyní kolem 2 milionů Kč, protože to by mohlo být pro mnoho rodin likvidační. Další otázkou je, jak si poradí s výrobou baterií a na kolik bude ekologická. Jedna věc je rozhodnout se mít jen ekologická auta, a druhá věc je být na to technologicky připravení …

Já osobně vnímám na Green Dealu několik problémů: V prvé řadě nebyl nikde řádně projednaný. Nikde neproběhla žádná relevantní diskuze, zejména žádná diskuze s odborníky. Za druhé mám pocit, že to, co Green Deal obsahuje, je takové střílení od boku. V neposlední řadě nás Green Deal zavazuje k něčemu, co vůbec nevíme, jak uskutečnit. Zatím neznáme cestu k realizaci těchto závazků. A to se mi zdá opravdu problematické. 

Evropská unie má vytvořit Fondy, do kterých vloží peníze, ze kterých se bude realizace Green Dealu financovat. Konkrétní plány, jak dosáhnout závazků, mají, myslím, představit členské státy samy. Například Dana Drábová v DVTV podotkla, že Green Deal je dobrá a ambiciózní dohoda. Pak ale vyvstává otázka, jak si s realizací Green Dealu v Česku poradit?

Já u Green Dealu vidím hrozbu toho, že ta opatření lidi přestanou akceptovat. Jako například ve Francii, když došlo ke zdražení pohonných hmot a do ulic vyrazily Žluté vesty. Když zdražíte pohonné hmoty, tak zdražíte lidem úplně všechno, protože každé zboží se odněkud převáží. Nedotkne se to tedy jen těch, kteří jezdí automobily. 

To se děje v určité míře i nyní kvůli zdražování energií. 

Je nutné si uvědomit, že peníze, které chce EU převést do Fondů pocházejí z daní. Evropská unie nevyrábí peníze, jsou to peníze, které se nasbírají z daní. Takže například u té elektromobility ti málo majetní, co se na elektromobil nezmůžou, budou financovat ty bohatší, kteří se na koupi takového automobilu zmůžou. Pokud by to tak reálně dopadlo, jedná se z mého pohledu o aspekt, který je absolutně sociálně nepřijatelný. A takových příkladů můžeme vymyslet vícero. Jak jsem již říkal, neexistují žádné odborné analýzy společensko-ekonomických důsledků těch opatření, které Green Deal obsahuje. 

A co se týče klimatologické obce, panuje tam nějaký jednotný konsensus, jak se dívat na Green Deal, nebo i u vás jsou takové rozpory, že někdo ho kvituje a jiný ne? 

Myslím, že pohled na Green Deal není věcí odbornosti, ale spíše věcí postoje. A to souvisí dost úzce také s politikou. Někteří se domnívají, že je v pořádku, když stát říká lidem, co mají dělat a nějak je k tomu nutí, jiní jsou zase přesvědčeni o tom, že takovou úlohu stát nemá a že má jen zajištovat služby lidem a do těchto věcí nemá intervenovat. 

Co se týče dostavby Dukovan a obecně jaderných elektráren, mají k tomu klimatologové kladný postoj, nebo spíše orodujete za obnovitelné zdroje? 

Tohle není o tom vybrat jedno nebo druhé – nestojí proti sobě. Co se týče protijaderného dogmatismu, tak ten mě fascinoval. Pohled klimatologa je takový, že víme, že jsou to skleníkové plyny, které oteplují klima, tudíž když opustíme ty zdroje energie, které produkují skleníkové plyny – například uhelné elektrárny, případně plynné, tak musíme disponovat jinými zdroji energie. V současnosti se nabízí především jádro. Dokud totiž nebudeme mít technologicky vyřešené dlouhodobé skladování energie v obrovských objemech a dokud nebudeme mít vyřešený přenos energie na dlouhé vzdálenosti, nemůžeme se spolehnout jen na obnovitelné zdroje. 

Obnovitelné zdroje jsou závislé na přírodě, a tudíž jsou nestabilní. Proto je potřeba mít záložní zdroj energie. Jaderné elektrárny však jako záložní zdroje sloužit nemohou, protože jadernou elektrárnu nelze vypnout a zapnout podle aktuální potřeby, ale musí být v provozu delší dobu – navíc i připojení bloků k elektrické síti trvá relativně dlouhou dobu – myslím, že několik dní až týdnů. Zatímco uhelnou nebo plynovou elektrárnu zapnete a vypnete velmi rychle. Jenže kdo bude provozovat elektrárnu, která slouží jen jako záloha? To se nikomu ekonomicky nevyplatí. Navíc v dnešní době vám na takovou věc už pomalu nikdo nepůjčí a nikdo vám ji nepojistí. Takže hrozí, že najednou zjistíme, že záložní zdroje energie nejsou, protože se nikomu nevyplatí je provozovat. A kde pak tu elektřinu vezmeme? Budeme ji dovážet odjinud?

Té energie ale budeme potřebovat o to více, pokud chceme přejít na elektromobilitu…

To je sice pravda, ale myslím, že v současnosti stoupají i úspory spotřeby energie. Například domácí spotřebiče jsou čím dál více úspornější. I když jich nyní potřebujeme více než v historii. Takže tu celkovou bilanci vám neřeknu. 

Co myslíte, že nás nejvíce brzdí jako lidstvo v tom uvědomit si, že s klimatem není něco v pořádku? Podle mě si spousta lidí myslí, že se nic neděje a že se jich klimatická změna nemůže dotknout. Myslíte, že za to mohou dezinformace, které se šíří na internetu nebo popírači ze strany politiků, které vnímáme jako elity? Nebo je to naším odpojením od přírody a od celku, kdy žijeme spíše své vlastní individuální životy? 

Já si myslím, že velká část lidí již začala vnímat to, že se klima mění a tuší, co je v zásadě příčinou oteplování. Otázka však je, nakolik pociťují naléhavou potřebu s tím něco dělat. Je nutné si také uvědomit, že environmentalistický pohled na změnu klimatu je jen jeden z relevantních pohledů, ale není jediný. Co myslíte, že je naším úkolem jako lidí?

Asi přežít a rozmnožit se.

No právě. Naším úkolem není zachovat klima na planetě takové, jaké bylo před tím, než se tu objevili lidé. Naším úkolem je to tady úspěšně přežít. A pokud jako lidstvo přežijeme tehdy, když bude na planetě o deset stupňů více, tak ať je klidně o těch deset stupňů více. 

Spíše se asi jedná o to, jestli my jako lidstvo nejdeme sami proti sobě.

Tato otázka je příliš složitá a argumentace mnohých je v tomto případě spíše ideově zaujatá než věcná. Je těžké se v tom vyznat – politici si každý vezmou jen to svoje, ať už jsou na jakékoliv straně. Málokdo problematice změny klimatu skutečně rozumí, většinou si vyberou jednoduchá hesla a klišé, kterými posléze argumentují. Nesympatizuji ani se stranou těch, kteří hlásají „Je to výzva“, ani s těmi, kteří tvrdí, že „o nic nejde.“ Je to také věcí míry, kam až se dá zajít. 

Co si myslíte o činnosti aktivistky Grety Thurnberg a organizace Greenpeace? Myslíte, že pomáhají ekologické osvětě, nebo v tzv. boji s klimatickou změnou, anebo jejich činnost považujete za úplně „mimo“ a více prostoru by podle vás měli získat vědci a jejich úhel pohledu?

Ano, teď jste si sama odpověděla. Určitě by více prostoru měli získat vědci. Greta Thurnberg vykřikuje, že máme poslouchat vědce, ale to, co ona říká, se mi zdá, že je pravým opakem. Jsou to především emoce a ty v této debatě nemají co dělat. Také se mi vůbec nelíbí taková ta argumentace ve stylu: „Vy (generace rodičů a prarodičů) jste nám tady tu planetu zničili a my ji teď za vás musíme spravit.“ To si pak říkám: „Milá Gréto (nebo vy jiní, kdo to říkáte), uvědomte si, že jste naživu díky tomu, že jste neumřeli na nějakou dětskou nemoc nebo že vás nezabili nějací divoši. Žijete díky tomu, že tady proběhl nějaký pokrok – a ten pokrok je samozřejmě vykoupený emisemi skleníkových plynů, protože bez parního stroje a bez spalování uhlí bychom nevymysleli penicilin a další věci.“

Závěrem bych se vás ráda zeptala, zda máte nějaká jednoduchá doporučení, která může každý z nás aplikovat se svém každodenním životě tak, aby přispěl v boji s klimatickou změnou?

Na to se mě ptali žáci na jedné besedě na nějaké škole, kde jsem byl. Přemýšlel jsem, jaké tipy zmínit – napadlo mě omezení cestování letadly či automobily, ale vše má své limity. Přestat létat letadlem můžete, pokud bydlíte v Evropě, ale hůře to provedete v Norsku nebo jiné zemi, kde je létání téměř nutností. Nakonec jsem jim poradil: „Učte se. Když se budete dobře učit a dostudujete, tak se po gymnáziu přihlašte na nějakou pořádnou vysokou školu (tím myslím přírodovědeckého či technického zaměření), tu vystudujte a pak máte šanci, že přispějete k nějakému objevu, který pomůže vyřešit důsledky klimatické změny. A to je vůbec to nejlepší, co můžete jako jednotlivci udělat.“

Celou dobu jsme se bavili o omezování emisí skleníkových plynů, jako kdyby to byla jediná cesta, jak si se změnou klimatu poradit. Ona ale není – navíc je tato cesta spojena s mnohými nejistotami, například zmíněné negativní dopady na ekonomiku. Existují však i jiné možnosti spočívající například v odčerpávání uhlíku z atmosféry nebo nalezení jiných zdrojů energie, například pomocí termonukleární reakce či fúze. Termonukleární fúze je již asi 50 let ve stavu, kdy slýcháme, že za 20 let bude vyřešena. Myslím si, že kdyby se do výzkumu investovalo tolik peněz, kolik se nyní investovalo například do vývoje vakcíny proti nemoci Covid-19 a kdyby se veškeré finance a čas soustředily jen na jeden úkol, tak by se musel výzkum urychlit. 

Snažím se tím říci, že omezování emisí je jen jedna cesta, ale nemusí zůstat jediná. Investování financí do výzkumu na odčerpávání uhlíku pryč z atmosféry a nalezení technologie k jeho uložení, nám může rozvázat ruce a zmírnit ta opatření, která mají současně za cíl udržet na planetě určitou teplotu. Kdybychom disponovali těmito technologiemi, nemusela by být tato opatření tak restriktivní. 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.