Psychických problémů přibývá. A konečně si toho všimly i pojišťovny

Slýcháme to z televize, čteme to v novinách a vidíme to i sami na sobě. Koronavirová pandemie neovlivňuje pouze naši ekonomiku nebo to, jak pracujeme a využíváme svůj volný čas, ale má zásadní dopad i na naši psychiku. Velký podíl na tom má především fakt, že se nemůžeme vídat s ostatními lidmi. Až současná situace přiměla řadu z nás si uvědomit, jak důležitý pro nás a naše psychické zdraví lidský kontakt vlastně je. Zkrátka dokud o to nepřijdeme, ani to nevnímáme. Podobně nepříznivě nás může ovlivňovat i omezení svobody a bezvýchodnost situace – s pandemií žijeme už skoro rok a zlepšení je stále v nedohlednu.

Není proto překvapivé, že v jejím průběhu dramaticky stoupl počet lidí s psychickými problémy. Podle průzkumu Národního ústavu pro duševní zdraví se s psychickou nemocí v současné době potýká až třetina Čechů, před pandemií to byla zhruba pětina. Velké změny se odráží i v četnosti jednotlivých problémů. Například úzkostné stavy prožívá dvakrát tolik lidí, co před koronavirem a výskyt depresí se dokonce ztrojnásobil. A podle odborníků budou tato čísla ještě stoupat. Ze záplavy dat vyplývá jediné – je tu stále více lidí, kteří potřebují pomoc.

Odpovědí na tyto problémy je nejčastěji psychoterapie. V jejím vnímání společnost udělala za poslední roky velký pokrok a chodit na terapii už proto není stigma. Naopak – stále častěji se dostává i do veřejného prostoru a stává se součástí běžného života více lidí, protože prospěch může přinést vlastně komukoli, kdo o ni projeví zájem. I přes tuto liberalizaci je těžké odhodlat se k prvnímu kroku a začít na terapeutická sezení chodit. Člověk si totiž nejprve musí uvědomit potenciální problém a fakt, že na jeho řešení asi nebude stačit sám. To však nemusí být jediná překážka. Pro mnoho lidí jsou terapie jednoduše drahé. Jedno sezení totiž může přijít třeba na sedm set korun, což je částka, kterou si nemůže každý jednou za dva týdny dovolit vydat.

Řešení se nabízí zdánlivě jednoduché – jedná se o záležitost zdraví, měla by tedy zafungovat zdravotní pojišťovna. Vzhledem k tomu, že hradí veškeré preventivní prohlídky od praktika přes očního lékaře až k ortopedovi, proč by nemohla přispívat i na terapie. Navíc v situaci, kdy je potvrzeno, že zdraví psychické a zdraví fyzické se navzájem často ovlivňují. Přestože se pohled na důležitost psychického zdraví stále zlepšuje, pojišťovny a další instituce, jak je u nás zvykem, tak pružně nezareagovaly. Donedávna proto bohužel platilo, že terapeutická sezení pojišťovna hradí jen v případě, kdy na něj pacient dostane výslovnou žádanku od lékaře, třeba na základě úrazu nebo traumatického zážitku.

To se ale naštěstí i díky koronavirové pandemii postupně mění. Stále více pojišťoven nabízí možnost příspěvku na terapie, a to v různé výši a četnosti. První byla pojišťovna RBP, která nabízí příspěvek až 750 korun na sezení, kterých může být libovolný počet. V prosinci loňského roku se zapojila Veřejná zdravotní pojišťovna, která poskytuje 700 korun a příspěvek lze využít až na deset sezení. Podle jejích dat této možnosti využilo už přes 1800 lidí. Záhy se připojily i další pojišťovny – od února třeba Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, která poskytuje částku 500 korun. Podobnou částku přidává i Zdravotní pojišťovna Škoda a Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra. K novému trendu se ještě nepřidaly pouze Vojenská zdravotní pojišťovna a Odborová zdravotní pojišťovna. Dá se však předpokládat, že se jím v nejbližší době dají strhnout také.

Za tuto iniciativu zdravotní pojišťovny zasluhují pochvalu. Najde se spousta lidí, kterým pomoc v této podobě jednoznačně ulehčí. A u řady z nich může být právě finanční příspěvek tím pošťouchnutím, které potřebovali, aby na terapii začali chodit. Je však otázkou, co se stane v momentě, kdy si tito lidé vyplácají počet příspěvků, které jejich konkrétní pojišťovna nabízí. Terapie je přece jen dlouhodobý proces a všechny naše psychické problémy tak během pěti setkání pravděpodobně nevyřešíme. Pacient si tak bude muset na sezení postupně našetřit nebo se jich dokonce úplně vzdát. Stále však existuje možnost proplacené terapie na základě doporučení lékaře a svou roli zde může hrát i posouzení samotným terapeutem. Obzvlášť v situaci, kdy je danému člověku předepsána medikace. Určitou pomoc nabízejí také různé instituce, které cenu drží na úplném minimu – za zmínku stojí třeba Terapeutický přístav, kde klient hradí pouze náklady na provoz celého zařízení, a ne terapii samotnou. Jedno sezení tak stojí pouze zhruba 400 korun.

Kdybychom měli vypočíst všechny nevýhody, které s sebou koronavirová pandemie přináší, asi bychom neměli problém jich vysypat z rukávu desítky. Nepomáhá tomu ani zmatená vláda, která svým chováním ve společnosti vyživuje špatnou náladu a nezdá se, že by nás směrovala k východisku. Výhody celé situace bychom proto asi hledali hůř.

Zpočátku pandemie mezi nimi byla možnost zvolnit a soustředit se na věci, na které jsme dosud neměli čas – víc číst, přerovnat doma skříně nebo se naučit nějakou novou dovednost. O rok později těchto rad máme tak akorát po krk a rádi bychom začali žít zase trochu „normálně“. Nepříliš viditelnou výhodou však může být zlepšující se vztah k psychickému zdraví a zmiňované příspěvky zdravotních pojišťoven na terapie. Přestože se jedná o něco, co zde mělo fungovat už dávno, byla to právě pandemie, která celý proces odstartovala. Trochu paradoxně tak pomohla začít řešit problém, který sama prohloubila. Tak či tak se jedná o změnu k lepšímu a my výjimečně máme za co pandemii poděkovat.

Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.