Výstava Bylo nebylo

V prostorách Fóra Karlín, které se za běžných okolností využívá jako koncertní sál, se od osmnáctého září odehrává multidimenzionální výstava s názvem Bylo nebylo. Unikátní expozice, která dovoluje návštěvníkům stát se součástí impresionistického obrazu, by měla trvat až do konce roku, kvůli omezením z důvodu nepříznivé epidemiologické situace je ale v současnosti do 4. listopadu pozastavena.

Výstava nového provozovatele Fóra Karlín, kanadského promotéra Serge Grimaxue, umožní návštěvníkům shlédnout díla Edgara Degase, Paula Signaca, Clauda Moneta, Vincenta Van Gogha, Augusta Renoira a Bohumila Kubišty. Na ploše dvou kilometrů čtverečních pak můžete zažít nevšední podívanou, kdy nejslavnější impresionistická díla uvidíte nejen v obrovském formátu, ale díky projekcím budete vnímat i každý tah štětcem.

Sál je totiž obklopen čtyřmi projekčními stěnami a uprostřed jsou i dva vysoké kvádry, které v pravidelných intervalech promítají impresionistická díla. Celá výstava je koncipována jako čtyřicetiminutová show, kdy kromě pohyblivých obrazů v celém sále zněla i podkresová hudba. Van Goghovu Hvězdnou noc tak například doplňuje Pátá symfonie od Gustava Mahlera, malby baletek od Edgara Degase valčík Frederika Chopina a Monetovy přírodní scenérie hudba od Clauda Debussyho. Během výstavy zazní i Maurice Ravel, Erik Satie nebo Hector Berlioz.

Kvůli současné situaci muselo karlínské fórum zajistit bezpečné prostředí. Návštěvníci mají k dispozici dezinfekce, musí dodržovat rozestupy a při vstupu prochází kolem termokamer. V celém vnitřním prostoru jsou povinné roušky a vstupenky se dají koupit pouze na určitý čas, aby uvnitř nikdy nebylo více než sto lidí.

Ačkoliv jsem většinu promítaných děl měla možnost naživo vidět v Paříži či Amsterdamu, výstavu bych rozhodně doporučila. Vidět rozpohybovaná díla v obrovské velikosti je totiž nevšední zážitek. Vyzdvihla bych i výběr hudby, která doplňovala celou atmosféru. Věřím však, že pro klasické milovníky umění, kteří se rádi prochází v tiché galerii a zkoumají detailní strukturu obrazů, může být toto podání zbytečně teatrální. Osobně jsem ale byla nadmíru spokojena jak se zážitkem, tak i s bezpečnostními opatřeními a omezením kapacity návštěvníků, díky které jsem si mohla vše v klidu prohlédnout a užila jsem si poslední zbytky kultury před podzimním útlumem.

Zpráva vznikla na kurzu Poválečná česká literatura a kulturní publicistika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D. 

Foto: Anna Koucká

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *