Svátek českého undergroundu. Plastic People slaví 50 let od svého založení
Kapela The Plastic People of the Universe, žijící legenda českého undergroundu, završila 1. prosince koncertem v pražském Paláci Akropolis oslavy 50 let svého fungování. Dlouho očekávané akce, pořádané příspěvkovou organizací Za trojku a agenturou Wap Doo Wap, se kromě generačně pestré fanouškovské základny zúčastnili i další představitelé undergroundové kultury, jako například spisovatel Jáchym Topol, Martin Machovec, literární kritik a odborník na undergroundovou literaturu, nebo bývalí členové kapely.
První narozeninový dárek v podobě vyprodaného prostoru dostala skupina v čele s Vratislavem Brabencem a Josefem Janíčkem, nejen služebně nejstaršími členy, ještě před začátkem koncertu, který moderoval režisér Břetislav Rychlík. Do sálu svítilo promítané logo kapely, které bylo speciálně obnoveno k příležitosti letošních oslav, a z trička Josefa Janíčka nahlížel do sálu již zesnulý Milan Hlavsa, autor většiny písní Plastiků.
Večer byl rozdělen do dvou částí, ve kterých si mohli návštěvníci kromě klasického repertoáru poslechnout i dlouho nehrané skladby, často v nových aranžích. Obzvláště netradiční bylo pojetí písně Co znamená vésti koně, úplně první skladby večera, kterou se kapela rozhodla pustit z počítače a živě do ní nezasahovat.
Pauzy mezi skladbami vyplnily proslovy členů kapely nebo hostů, kteří připomněli důležité události a osobnosti posledních 50 let, na které by se nemělo zapomenout. Zmínila se jména Ivana Martina Jirouse, Václava Havla a vzpomnělo se na trýznění mocenskými strukturami minulého režimu, které vyvrcholilo procesem s Plastic People, jenž byl jedním z podnětů k sepsání Charty 77.
Největší ovace publika sklidila řeč spisovatele a textaře Petra Placáka. Ten zabrousil i do současné politické situace: „Nadáváme na Cikány, že kradou – po stovkách. Když bílí kradou po miliardách, tak je volíme a uctíváme jako spasitele národa. Není divu, že ho pak vyděsí dvanáct uprchlíků tak, že bohatý desetimilionový národ odmítne přijmout 50 syrských sirotků.”
Po krátké pauze, během níž Magda Danel předala narozeninový dort od organizátorů a Martin Machovec přečetl poslední text, který o Plastic People napsal Ivan Martin Jirous, si skupina přizvala na pódium hosty, většinou bývalé členy. Ke zklamání některých fanoušků se vedle bubeníka Jana Brabce nebo pozounisty Vladimíra Dědka neobjevil violista Jiří Kabeš, který kvůli neshodám v kapele před dvěma roky založil paralelní projekt The Plastic People of the Universe – New Generation. V přítomnosti dlouholetých přátel se atmosféra koncertu ještě více uvolnila. Jednotlivé písně doprovázely veselé historky, vtipkování o zapomínání textů a stárnutí či náhodné odchody na pivo. Logo na plátně za kapelou vystřídaly staré fotografie. Nálada undergroundové svobody a nostalgie se tím ještě umocnily a slzy v publiku nebyly ojedinělou záležitostí.
The Plastic People of the Universe budou znovu k vidění 17. prosince na Československém beat festivalu v pražské Lucerně, kde zahrají po boku kapel Abraxas nebo Jasná páka.
Text vznikl v rámci kurzu Žurnalistická tvorba I pod vedením PhDr. Ludmily Trunečkové, Ph.D. a publikován byl v CAROLINĚ.
Foto: Josef Kaňka, Zbyněk Pecák
