Svatá Barbora

Komiks Svatá Barbora vznikl spoluprací spisovatele Marka Šindelky, scénáristy Vojtěcha Maška a kreslíře Marka Pokorného, vyšel poprvé v roce 2016 v nakladatelství Lipnik. Je to rovnice o tisíci neznámých: tato věta na vnitřních deskách knihy odkazuje k neuvěřitelné zapeklitosti příběhu ve veřejném prostoru známém jako kuřimská kauza, kterým se trojice autorů šest let zabývala a nakonec ho přenesla do 200 stránkové komiksové knihy.

Ke knize jsem se skutečně poprvé dostala až nyní, pamatuji si ale, že když komiks vyšel, četla jsem o tom zprávu, možná krátkou recenzi. Nejvíc ze všeho jsem cítila asi údiv, možná obavy a pochybnosti nad tím, zda je vhodné téma zpracovávat, přistupovat k němu jako k motivu uměleckého díla– v době, kdy komiks vyšel, uplynulo od kuřimské kauzy deset let, životy lidí, kterých se tím nejhorším způsobem dotkla, pokračují a z mého pohledu si zaslouží tu nejvyšší míru respektu a ochrany.

S určitou nejistotou ale také zvědavostí jsem se do knihy poctivě pustila nyní a hned s první stránkou se mé pochybnosti začaly rozplývat, neboť autoři reflektují svůj tvůrčí proces a uvádí, že se nakonec rozhodli přejít od dokumentárního pojetí k realitou inspirované fikci a z příběhu vypustit postavy týraných dětí. Nakonec pro ně bylo možné na tématu pracovat, aniž by měli pocit, že zneužívají utrpení. Naráží zde navíc na další linku tvorby a samotného komiksu, která je podle mě velice důležitá, dobře uchopená a je velkým jeho přínosem –fascinaci, voyerismus, touhu vědět víc za každou cenu.

Tento vedlejší účinek zaměření pozornosti na něco skutečně temného a komplikovaného ztělesňuje hlavní postava knihy, novinářka Andrea, která se snaží přijít na kloub příběhu o Barboře Š., ženě, která se vydávala za chlapce i dospívající dívku, majíc za zády organizovanou skupinu, jejíž někteří členové plní úkoly aniž by sami znali celou pravdu. Andrea odhaluje religiózní pozadí případu, neuvěřitelné myšlenkové pochody zúčastněných, prapodivné praktiky otce Barbory coby skautského vedoucího, který stojí v pozadí příběhu a tahá za nitky a to všechno ji čím dál tím víc pohlcuje. Práci podřizuje svůj osobní života a  aby udržela alespoň jeho základy, kličkuje v něm, občas třeba zalže partnerovi o tom kde je a proč, jindy zahlcuje podrobnostmi o práci svou sestru. Tato past v podobě téměř absolutního odtržení od reality je zároveň jádrem vyvrcholení knihy, které uzavírá kruh.

Sami autoři se přiznávají k tomu, že v určitém momentě se do podrobností kauzy zaplétali sami, skoro tak intenzivně jako Andrea, tuto fázi označují jako voyerismus. Nakonec, ten se netýkal jen autorů, ale velké části společnosti a médií. Za odvysílání citlivých záběrů dostala pokuty televize Prima, Nova i Česká televize. Myslím, že Svatá Barbora a také to, jak o ní a její tvorbě například Michal Šindelka mluvil v rozhovorech po vydání, je skvělou a dobře zpracovanou příležitostí pro čtenáře toto téma v sobě otevřít a zabývat se jím. Není totiž vůbec snadné. Jak se vypořádat s hrůznou realitou a přitom se jí nenechat z pozice fascinovaného pozorovatele pohltit? Nevěnovat jí více pozornosti, než je třeba, protože být obětí něčeho, co právem zasahuje celou společnost, neznamená ztratit právo na soukromí. A na druhou stranu, jak se z pozice příjemce zpráv smířit s tím, že veřejnost se prostě nedozví celou pravdu. Pro mě jako pro studentku žurnalistiky se nabízí další otázky týkající se odpovědnosti za prezentaci událostí tohoto typu. Celý případ je skutečně komplikovaný, nepochopitelný.

Různé detaily se tvůrcům podle mě podařilo velmi přehledně a srozumitelně čtenáři vysvětlovat. Přes všechny možné odbočky jsem po přečtení komiksu neměla pocit, že bych se někde ztratila, každá stránka je na svém místě, každé okénko dává smysl a zároveň udržuje dynamiku vyprávění. Co se týká výtvarného zpracování, ve světě komiksu jsem nováček, proto si troufám říct, že mi Marek Pokorný otevřel nové obzory. Komiks nabízí hru s detaily, barvami, atmosférou jednotlivých částí děje, a to se mi velmi líbí.

Jsem ráda, že jsem se ke komiksu dostala, celý příběh ve své děsivé tajemnosti se autorům podle mě podařilo zpracovat důkladně a s respektem ke skutečnosti.

Text vznikl  na semináři Jiné žánry pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.