Pořád jenom trénink, ani Pinďa už netrénuje. Aneb když poloprofesionální fotbalisté stále hrají v nejistotě

Tmavý, prosincový večer. Týden před Vánoci. Neobvyklé, ale v tento den se schází fotbalisté k dalšímu tréninku v jedné z pražských posiloven. V období, kdy si běžně užívají zasloužený odpočinek po náročné podzimní části sezóny, musí tentokrát zásadně změnit plán přípravy na další část. „Pokud tedy nějaká bude“, shoduje se většina hráčů v kabině před tréninkem. Tentokrát však díky momentálnímu rozvolnění mohou trénovat pohromadě. Rozpoznáváme však z jejich reakcí rozporuplné pocity z nekonečného čekání a neustálého udržování fyzické kondice a sil, které charakterizují poslední měsíce v nepříznivé a nejasné době. Za posledních několik měsíců prožívají hráči již čtvrté přípravné období. A stále se neví, jak vše bude probíhat dál.

Zápasy, soutěže, nekonečné zápolení o to, kdo ukáže větší talent, momentální formu a perfektní připravenost, a skončí v tabulce dlouhodobé ligové soutěže výše. Ať už se zeptáte jakéhokoliv hráče, pravděpodobně nějak takto bude znít odpověď na otázku, jaké období má ze sezóny nejradši. Pokud budete zvídaví a zeptáte se naopak na kontrastní období, které si žádný z hráčů příliš neužívá, snaží se ho pouze odmakat a přežít, většina se opět shodne, že to je přípravné období. Jedná se o hodiny protivných tréninků, nabírání fyzické kondice, kdy se hráčům posouvají hranice nejen bolesti, ale i vytrvalosti, aby byli na sezónu plnohodnotně připravení. Krev, pot a slzy. Častokrát se stává, že pokud po tréninku máte ještě nějakou energii, tak jí vložíte do proklínání všech, u kterých si myslíte, že jsou mezi podezřelými za spáchání a naplánování onoho děsivého tréninku. Jedním z nich je i kondiční trenér, který také není zrovna nejlepším kamarádem hráčů. V jedné chvíli se vás alespoň vždy snaží uklidnit psychologickým tvrzením během počítání zbývajících opakování v sérii „ne ještě, ale už jenom“. Tuto pozici přijímá Tomáš Medynský, který se bere na starost i dnešní tréninkovou jednotku v posilovně. V období začátku fotbalové přípravy je posilovna nedílnou součástí tréninkového plánu. Do startu soutěže ještě daleko, a tak přichází čas získávání síly. Během karantény sice mohli hráči posilovat v domácích podmínkách, kdy jde především o cviky s vlastním tělem, prevenci zranění v podobě strečinku či různá stabilizační cvičení. V posilovně však můžete využít širší paletu silových cviků, najdete zde mnohem více pomůcek, do cvičebního procesu vás mnohem snáz dostane i atmosféra prostředí a v neposlední řadě je zde i více prostoru.

Hráči se s Tomášem a trenéry zdraví jednotlivě a už při jejich příchodu jsou znát rozporuplné pocity, ale také šibalské úsměvy. „V úvodní fázi přípravy je hlavním faktorem obecná síla, náprava některých zvyků, následné naučení a seznámení se silovým tréninkem,“ vysvětluje Tomáš období, které na jeho hráče čeká a mezitím píše náplň tréninku na fixou na tabuli. „To se klukům bude líbit,“ usmívá se pod vousy.

Předvánoční dřina

Vůbec poprvé ve své kariéře zažívají téměř všichni začátek nejtěžší fáze přípravy na začátku prosince. Pro fotbalisty v České republice nastává předem nevídaný program. Podzimní část sezóny skončila předčasně po osmi odehraných kolech koncem října těsně před vyhlášením dalšího nouzového stavu. Následovala měsíční pauza. Tu fotbalisté očekávají právě v prosinci a Tomáš jí označuje jako přechodné období. „Slouží k psychickému odpočinku, biologické regeneraci a zklidnění po velkému soutěžním stresu. Tohle období u fotbalu trvá něco kolem tří týdnů, někdy to může být také čtrnáct nebo i méně dní,“ popisuje Tomáš. Jenže volno se u mnoha fotbalistů spojuje buď s aktivním odpočinkem, dovolenou, regenerací a případnými volnočasovými aktivitami, které dávají na chvíli zapomenout od každodenní dřiny. Pro zraněné bývá obdobím rozsáhlé rekonvalescence. „Jenže my jsme mohli jenom sedět doma,“ poznamenává jeden z hráčů, obránce Tomáš, který už si stačil bedlivě prostudovat plán dnešního tréninku. Nejspíš i proto byl ve spojení se vzpomínkou na okleštěné období tón jeho poznámky poměrně jízlivý. Měsíční pauza, kterou fotbalisté zažili, nebyla typickým odpočinkem. A tak přichází do prosincového, předvánočního období s očekáváním a částečnou nejistotou. „Ani bych se nedivil, kdyby nás zase zavřeli,“ komentuje záložník Petr. Něco podobného tuší i ostatní hráči, zatímco se chystají k rozcvičce před hlavní fází tréninku v posilovně. Tomáš ujišťuje první skupinu, že dnešní trénink bude výživný, nikoliv však zničující.

Jeden z dalších posilovacích večerů obsahuje úvodní rozcvičení, které se zaměřuje na mobilitu jednotlivce a preventivní zahřátí svalů před plným zatížením. Dále pak trénink ve své hlavní části kombinuje zaměření na stěžejní partie těla, které fotbalista při výkonu nejčastěji zapojuje. Jedná se především o stabilizační cviky, rozvíjení síly středu těla či cviky na nohy a sílu stehenních svalů. „Ježíš marja!“ Podle reakce jednoho z hráčů poznáte oblíbenost bulharského dřepu, který je také v dnešním Tomášově menu. I když se jedná o nejtěžší část přípravy, uvědomuje si, že potřebuje u svých hráčů udržet konzistentní energii, aby vydrželi třítýdenní tréninkový dril. Někteří se v posilovně cítí jako doma, ti druzí jí mají na seznamu zakázaných slov. Pod střechou fitness centra se hráči schází v první fázi přípravy dvakrát týdně. Ostatní tréninkové jednotky absolvují v tréninkové hale, která je vytápěná. V zimním, mrazivém období je to nevídaný luxus, který všichni jen kvitují. I tam však kluky v prvních týdnech nečeká nic lehkého, konkrétně základy běhu, akcelerace, změny směru pohybu a nepopulární, rozmanité běhy. „Není to nic příjemného, ale kluci pak z toho budou těžit,“ vysvětluje asistent trenéra, zatímco jde sám příkladem a udržuje v kondici na švihadle. Hráči si v hale alespoň užijí míč a herní tréninky. Alespoň na tuto část zimní přípravy se mohou těšit.

Světlo na konci tunelu

Start soutěže mají hráči naplánovaný na konec ledna nového roku. I tento začátek soutěže bude pro ně novinkou, kdy naváží na nedohranou podzimní část a utkají se se soupeři, se kterými už měli mít svá utkání odehraná. Podle ideální rozpisu by je mělo čekat ještě 22 zápasů. V rámci poloprofesionální soutěže, ve které spoustu hráčů pracuje na plný úvazek mimo hřiště, je to až zdrcující dlouhá doba. Podobně stěsnaný program řeší však i profesionálové, kteří budou muset odehrát někdy až tři zápasy. „Je to extrémní zátěž“, myslí si Tomáš, „a nedá se podle mého názoru vydržet dlouhodobě, pokud chcete podávat stoprocentní výkon.“ O výkony jde především. Kromě starších, zkušených hráčů, kteří hrají tuto soutěž už spíš pro dobrý pocit a udržitelnost své kondice, spousta mladých kluků hraje v těchto soutěžích o zářnou budoucnost. Široká veřejnost může sport vnímat jako koníček ve volném čase. Nicméně, podobně jako další sporty, je i fotbal regulérní zaměstnání, ve kterém tráví sportovci nespočet hodin týdně. Jejich kanceláří je však pomyslně hrací plocha. Jelikož povolení hrát své soutěže dostali v České republice pouze profesionální fotbalisté, nemohou se poloprofesionálové kariérně posouvat a zlepšovat během soutěžních zápasů. „Je to psychicky hodně náročné, protože z kalendářního roku jsme pouze dva měsíce hráli soutěžní zápasy a zbylých deset měsíců se neustále připravovali a udržovali,“ komentuje zklamaně záložník Jakub, zatímco vydýchává druhou sérii ze tří na benchpressu. Zatímco profesionální hráči mají za sebou dalších nespočet utkání, poloprofesionálové pouze trénují, a to v režimu, který v mnohém připomíná profesionální režim. Hokejisté mohou střílet na bránu, trénovat. Biatlonisté mohou kroužit kolečka na lyžích a střílet na terč. Basketbalisté mohou házet na koš a driblovat hodiny s míčem. Ano, tréninkem vytváříš dokonalost, jak praví jeden velmi rozumný citát, jenže nic nedokáže nahradit ostré utkání a herní praxi, ve kterém zažiješ naprosto odlišnou atmosféru, fyzické a psychické zatížení a další ovlivňující faktory. A tak makají dál. Nic jim totiž nezbývá. S podobnou vervou přistupuje k tréninkům i kondiční trenér Tomáš. „Snažím se stále být ve spojení s hráči a realizačním týmem,“ vysvětluje, zatímco hráči docvičili první fázi dnešního tréninku a mění stanoviště. Jedna skupinka má za sebou protivné cviky na stehna a třísla, zatímco druhá docvičila na hrazdě a TRX lanech.

V tomto zvláštním obdobím, kterým si jak realizační tým, tak i hráči prochází vůbec poprvé ve svém životě, je pro Tomáše nejdůležitější, najít ideální cestu k úspěchu. I hráči tuto svízelnou situaci přijímají, i když je možné, že přijde další nezbytná opatření, která jim znemožní opět dělat svou práci naplno. „Držíme se našeho plánu a nejvíce ho přizpůsobujeme obtížným podmínkám, aby kluci mohli vše plnit na 100 %.“

Trenér sám poznamenává, že pro svůj tým naplánoval několik přátelských utkání před startem soutěže. „Po předchozí zkušenosti jsme dnes už připravení na všechno.“ Jako by tušil, že se na konci ledna nedočká nedělní výkopu prvního soutěžního zápasu proti Hradci Králové. Ještě před tím začíná s prvním lednovým tréninkem pro tým odlišná fáze přípravy. „V této fázi bychom chtěli být ve vyšší intenzitě, ať už v silovém tréninku či potom na hřišti.“ Jestli se smělý plán naplní, zůstává však v cizí moci. Jedinou pozitivní zprávou tak pro tým, který si v tomto období užije přítomnost kondičního trenéra více než kdy jindy, zůstává, že se v případě dalšího odložení soutěžního ročníku můžeš důkladněji připravit a eliminovat nedokonalosti v individuálních schopnostech hráčů. Případnou pauzu Tomáš ale kvituje. Sám však podotýká, že i prodloužením přípravného období nedospěje k ideální přípravě. „Pokud by záleželo na mně, nejdříve bych chtěl vědět, jakou skupinu sportovců trénuji a na základě toho vytvořit po důkladné analýze dlouhodobý tréninkový plán,“ zasní se Tomáš. Z opojení ho vyruší jeden z hráčů, který potřebuje pomoct s technikou dřepu se závažím.

Hráči odchází do šatny unavení, dnes zapojili partie, které zůstaly v domácím prostředí nouzového stavu v klidovém režimu, a tak to jde v prvních týdnech ztuha. Zítra je čeká další trénink, a potom další. Budou doufat, že alespoň tato část jejich oblíbeného sportu jim v novém roce zůstane, a že se nenasytí tréninků podobně jako pes Pinďa ve slavném filmu Slunce, seno, jahody. Psychika totiž u sportovce hraje zásadní roli.

Zdroje:

  • Rozhovory s hráči poloprofesionálního týmu FK Zbuzany, trenérem Františkem Douděrou a Tomášem Kratochvílem
  • Rozhovor s kondičním trenérem Tomášem Medynským
  • Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.