Sny a létání Petra Síse v DOXu

Ilustrace, ze kterých čiší dětská hravost. Obrazy, kde se sny zhmotňují a ptáci létají do jiných krajin, snad za svobodou. Tak by se dala shrnout výstava O létání a jiných snech českého ilustrátora a autora knih pro děti Petra Síse v Centru současného umění DOX. Vybrané kousky z jeho tvorby si návštěvníci mohou prohlédnout až do 20. ledna příštího roku.

Interaktivní instalace provádí návštěvníka pěti knihami Petra Síse, které zaplnily část prvního a druhého patra v galerii. Nejprve se ocitáme uprostřed perského eposu z 12. století v knize Ptačí sněm, kterým provází hlavní postava knihy je básník Faríduddín Attár v podobě dudka. Mimo vybraných ilustrací na stěnách „létají“ nad hlavami malých i velkých návštěvníků ptáci zavěšení ze stropu galerie.

Tlumené růžové světlo, které místnosti jemně prostupuje, dodává snový nádech a vykresluje atmosféru Sísovy knihy a tužeb po svobodě, které měl jako dospívající chlapec v komunistickém Československu. Touhy po svobodě a létání měl Sís do začátku osmdesátých let než přeletěl oceán do Spojených států amerických a stal se uznávaným výtvarníkem, který se přátelil s výtvarnými umělci jako byl třeba Keith Haring. Již před normalizací působil Sís nejen jako kreslíř a animátor, ale i jako hudební publicista (udělal rozhovor například s Beatles a Rolling Stones) a dýdžej. Naprosto svobodnou ruku ve své tvorbě měl až po odchodu do ciziny. Právě zde začal psát a ilustrovat knihy, ve kterých se často vrací k dětství, jehož součástí bylo právě i létání. Sísův otec byl totiž režisér armádního filmu a brával malého Petra na natáčení s piloty.

Snovou atmosféru první místnosti však rozbíjí dveře, které vedou do chladné normalizační Zdi. Tedy do části výstavy, která je věnována Sísově nejprodávanější knize Zeď. Autor popisuje své dětství a dospívání za železnou oponou. Navíc opět přidává do výstavy něco navíc, tentokrát jde o zvětšenou ilustraci s dobovými odkazy, která přibližuje dané období. Pro nejmenší návštěvníky je „únikový východ“ – malý průlez do další místnosti.

I ta je věnována dětství a knize – tentokrát Třem zlatým klíčům. Po stěnách i podlaze vedou stopy koček, které pokračují kolem obrazů a textů z knihy. Odkrývá se tu záhada pražských uliček a kočky, které zde čtenáře provázejí. Nakonec jej zavedou až do další místnosti, která je po té úvodní jednou z nejkouzelnějších. Snad i díky rozměrné trapisérii Ptačí sněm, která celkově výstavě dominuje. Modrý koberec s hejnem letících ptáků je inspirován Václavem Havlem, kterému Sís jednu ze svých knih věnoval a v kterém spatřoval vůdce hejna letícího za svobodou. Objevujeme osobní příběh inspirovaný knihou Robinson Crusoe. Sís byl v dětství na školním maškarním bálu v kostýmu Robinsona a místo obdivu se dočkal jen výsměchu svých kamarádů a ze zklamání a smutku uniká ve snu na pustý ostrov, který se stává jeho novým domovem. Nechybí ani Sísova zatím poslední kniha Pilot a Malý princ. Příběh o naplněných snech, osamělosti a hledání krásy i smyslu života je zároveň poctou legendárnímu autorovi Malého prince.

Výstava bere diváka do příjemného bezčasí vzpomínek na dětství, které mohou připomínat ty naše. Ukazuje boj za svobodu za železnou oponou a nechává návštěvníka unášet se sny, nejen o letadlech. To vše v industriálním prostředí galerie DOX, která nabízí spoustu možností instalací a výstava jich plně využívá – třeba v zavěšení letících ptáků, promítání krátkých animací… Kde jinde by ovšem taky Sís mohl mít výstavu, než v instituci, které dominuje vzducholoď a která vytváří prostor pro zkoumání, prezentaci a diskuzi o zásadních společenských tématech.

Jak je Sísova moc v probouzení vzpomínek silná, jsem okusila osobně. S jeho tvorbou jsem se poprvé seznámila v čajovně U zeleného čaje v Nerudově ulici, kterou vlastní jeho sestra Hana. Bylo mi asi 6 let, venku pršelo a my se sem šli s dědou ohřát. K horké čokoládě jsem dostala na prolistování i knihu Podivuhodný příběh Eskymo Welzla. Z té sice na výstavě ukázky nejsou, ovšem i tak jsem se díky výstavě mohla vrátit zpátky do kavárny a vzpomínek a nebýt zavírací doby galerie, zůstala bych v nich ještě mnohem déle.

 

Text vznikl na semináři Literární a knižní kritiky PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D. 

 

Foto:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *