KOMENTÁŘ: Budiž tma. Světelný smog vám škodí víc, než si myslíte

Během dlouhých milionů let platilo, že když Slunce večer zapadne, je zkrátka tma, dokud se znovu neobjeví nad obzorem. Na základě tohoto režimu (včetně prodlužování či zkracování  dne v průběhu roku) si nastavily svůj biorytmus téměř všechny živé organismy. Narozdíl od teplotních výkyvů, je totiž střídání světla a tmy naprosto spolehlivým ukazatelem, podle něhož si své vnitřní hodiny řídili lidé, živočichové i rostliny.

Až do masového rozšíření elektřiny byly všechny umělé zdroje světla spíše vzácné a tento cyklus nemohly nijak narušit. K tomu došlo až během minulého století, kdy lidstvo dospělo k závěru, že noční tma je jen na obtíž a zdržuje nás při rozvíjení moderní, vyspělé společnosti. A tak jsme začali svítit vším, na všechno a neustále. Na ulicích svítíme jasným světlem i ve tři hodiny ráno, svítíme do oken, do stromů i do oblohy, svítí každý supermarket a reklamní poutač. Zkrátka čím víc město svítí, tím je světovější, pokrokovější, bezpečnější a lidé v něm produktivnější. A nebo ne?

Zároveň s nadšeným osvětlováním světa se postupem času začalo mluvit i o takzvaném světelném znečištění neboli smogu a jeho negativních účincích. Pomineme-li fakt, že se z civilizovaného světa vytratila romantika, neboť lidé ve městech nemají šanci vidět hvězdnou oblohu a na vesnici pozorují jen její slabou verzi, přílišné osvětlení přináší rizika i pro přírodu a zdraví lidí.

Rostliny například s ohledem na množství přítomného světla řídí své základní životní funkce, vybírají správný okamžik pro kvetení nebo shazování listí. Nevhodné osvětlení může tento rytmus zcela narušit, a tak třeba strom, na který přímo svítí lampa, na podzim neopadá, protože si „nevšimne,“ že se den začal zkracovat a je čas chystat se na zimu. Spousta zvířat zase po setmění vyráží na lov, nebo naopak využívá roušku tmy k ukrytí před predátorem, světlo ale mění jejich chování, narušuje orientaci v čase i prostoru a brání kvalitnímu spánku.

Ačkoli lidé se dnes orientují výhradně podle hodinek na zápěstí nebo chytrých telefonů v kapse, vnitřně mají i oni zakódováno, že spát se chodí ve tmě a vstává se se svítáním. A ztráta těchto přirozených zákonitostí může mít vážné důsledky pro jejich zdraví. Hlavní roli v tom hraje hormon melatonin. Také se mu přezdívá spánkový hormon a zjednodušeně řečeno je zodpovědný za náš kvalitní spánek. Melatonin se přirozeně začíná tvořit, když klesá intenzita osvětlení, tedy při západu slunce, a nejpilněji pracuje mezi třetí a pátou hodinou ráno. Pokud jsme však neustále vystaveni záření světel, melatonin nepozná, že přišel večer a s ním jeho čas, a tak se jeho tvorba značně snižuje až zastavuje. To může mít za následek nejen poruchy spánku a špatnou regeneraci organismu, ale z dlouhodobějšího hlediska i vznik depresí, cukrovky, obezity nebo některých druhů rakovin.

Světelné znečištění se tak evidentně může zařadit mezi další globální problémy moderní civilizace. Avšak narozdíl od těch ostatních, před kterými právem postáváme poněkud bezradně, se jeho řešení nezdá nijak nemožné. Velmi stručně by se dalo říct: nesviťme víc, než je nutné. A začít bychom měli u největšího zdroje světelného znečištění – pouličních lamp. Nejen, že často mají na úkor designu nevhodný tvar, který způsobuje, že světlo dopadá tam, kam nemá, problém může být i jejich umístění, ale především intenzita a barva světla (nevhodné je zejména modré světlo).

Pro příklad rozumného svícení může posloužit česká obec Hrusice, která letos v únoru nainstalovala takzvané biodynamické lampy. Takové lampy jsou chytré a snaží se respektovat přirozený denní rytmus. Po deváté hodině večer přejdou z bílého světla na slabé oranžové, které připomíná červánky, a pokud se po ulici zrovna nikdo nepohybuje, intenzitu svícení ještě ztlumí. Šetří tak nejen přírodu a naše zdraví, ale i peníze v obecním rozpočtu. Přestože mohou od loňského roku obce žádat o státní dotace na tento typ osvětlení, Hrusice jsou zatím jedinou obcí, která této možnosti využila.

Nabídka dotací na nové osvětlení je jistě správným krokem, vzhledem k závažnosti problému se však nabízí otázka, jestli by noční svícení nemělo být striktně regulované ze zákona. Ministerstvo životního prostředí sice na svých webových stránkách konstatuje, že světelný smog „je čím dál významnějším civilizačním problémem,“ zároveň však dodává, že neexistuje žádná legislativa, která by se jím zabývala. A ani to nevypadá, že by o její zavedení byla výrazně velká snaha.

Přílišné a nevhodné noční svícení by přitom mělo být regulované stejně jako hluk. Zatímco ten je po desáté hodině večer  ze zákona omezován v zájmu klidného spánku a veřejného zdraví takzvaným nočním klidem, nepřirozené světlo podle našich zákonů klidnému spánku nebrání.

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

Foto: Pixabay.com