Surrealistický návrat Bohuslava Martinů

Do Národního divadla v Praze se po více než čtvrt století vrátila jedna z vrcholných oper Bohuslava Martinů Juliette (Snář). Tato opera je s Národním divadlem historicky spjata i svou světovou premiérou v roce 1938. Předlohou libreta je hra surrealistického dramatika Georgese Neveuxe, jejíž první uvedení se odehrálo v Paříži roku 1930 a už o dva roky později v českém překladu Jindřicha Hořejšího na jevišti Stavovského divadla pod režijním vedením Jiřího Frejka. Děj příběhu se proto odehrává v jakési těžké mlze, v které se ztrácí postavy i divák, neustále balancující na hraně reality a snu.

Divácky i režijně těžko uchopitelný příběh mladého pařížského knihkupce Michela, který přichází do malého přístavního městečka, v němž všichni obyvatelé ztratili paměť, aby nalezl dívku, na jejíž hlas stále vzpomíná, je složitou hříčkou pohrávající si s kontrastem vysněné, přitažlivé ideje, která ve střetu s realitou vyústí v pochyby a zmar.

Samotné tempo, s nímž se představy a neustále nové vzpomínky postav vyjevují na scéně, dokáže diváka vtáhnout až na úroveň skutečného pozorovatele situace, v níž plynule zapomíná a přejímá nové role, které si herci osvojují. Vše nakonec vede zpět ke ztrátě reality a zůstává jen vzpomínka hlasu, na nějž nejde zapomenout.

Jediným prvkem, který se vyznačuje určitou jednoduchostí, jsou samotné dialogy postav. Jistá repetitivnost, strohost a popisná stručnost může na diváka působit poněkud netradičně. Takové je však pojetí celého tohoto surrealistického, moderního výtvoru a vezmeme-li v potaz náročnost jak hudební, tak příběhové stránky, těžko si lze představit, že by divák unesl ještě spletitou hru slov. Tuto jednoduchost jde proto vnímat jako funkční prvek, ústupek k divácké srozumitelnosti inscenace.

V novém uvedení režisérky a výtvarnice Zuzany Gilhuus se postavy ocitají v neurčitých kulisách skoro až zanedbaně zarostlého okraje vesnice, v němž se pod choreografickým vedením Radima Vizváryho neustále ztrácejí divákovi nepovšimnuti z očí. Vedle hlavních rolí v podání Petera Bergera (Michel) a Alžběty Poláčkové (Julliete) je nutno vyzvednout Ondřeje Koplíka (Komisař / Listonoš / Lesní hlídač / Strojvedoucí), který vynikl přesvědčivým ztvárněním svých postav.  O hudební nastudování se postaral Jaroslav Kyzlink, hudební ředitel Opery Národního divadla v Praze.

Národní divadlo se touto operou připojilo 17. října k programu festivalu hudebního divadla Opera 2017. Tento festival, který se koná již od roku 1993, nabízí na jevištích prestižních pražských scén tituly, které se na české scény navracejí po desítkách let.

 

Text vznikl v rámci předmětu Česká literatura I pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.

 

Foto: Hana Smejkalová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.