Spotlight: Oskarové drama bez pozlátka

Novinářské drama Spotlight i bez velké kampaně předstihlo ambiciózní filmové hráče a dosáhlo na prestižní cenu Akademie za nejlepší film roku 2015. Originalita silného příběhu odhalujícího zvrácenost katolické církve očima reportérů bostonského deníku se přitom skrývá „pouze“ v autentické střízlivosti.

Reportáž investigativního týmu Spotlight listu Boston Globe spustila v roce 2002 lavinu do té doby precizně zadržované církevní špíny. Přes případ jediného, leč dle tehdy dostupných a omezených informací velmi „aktivního“ pedofilního kněze Johna J. Goeghana, se tým Waltera Robinsona dostal až k zcela organizovanému a nijak neřešenému systému mlčení uvnitř církve. Ten, jak postupně vyšlo najevo, chránil zvrácené zločiny svých členů až od nejvyšších instancí.

Před kostelem zameteno

Ke skandálnímu odhalení přitom iniciátora celého pátrání, šéfredaktora Martyho Barona (Liev Schreiber), nepřivádí žádná exkluzivní informace ale sloupek ve vlastním Boston Globe o právníkovi zastupujícím desítky dětí zneužitými knězi. Za soudním zapečetěním podrobností případů nově příchozí šéfredaktor tuší víc než jen citlivé výpovědi obětí a investigací tak pověřuje redaktory ze Spotlight. Tým, který smí složitým případům věnovat i dlouhé měsíce práce. Walter Robinson (Michael Keaton), Michael Rezendes (Mark Ruffalo), Sacha Pfeiffer (Rachel McAdams) a Matt Carroll (Brian d’Arcy James) tak opouští svůj předchozí ne příliš slibný úkol a pouští se do složitého pátrání po možných zdrojích.

Hlavní aktéři se po týdnech neochoty konečně stýkají s prvními z obětí či skupinou SNAP shromažďující dříve zneužívané a často trvale poznamenané osoby. Ti se i prostřednictvím médií snažili už v minulosti na ohavné praktiky tiše schvalované arcidiecézními představiteli upozornit. V Bostonu se silně katolickou tradicí se jim ale kromě ignorace dostalo jen osobních útoků a diskreditace ze strany církve. Kromě několika ochotných zdrojů zbývají reportérům často jen nepřímé důkazy nalezené v archivech. I v těch ale při pečlivějším výkladu jen v Bostonu nalézají 87 kněží, které po skandálních odhaleních sexuálního obtěžování ministrantů a dětí sociálně slabších rodin vyšší instance jen uklidily jinam.

Za soškou bez velkých zvratů

Pulitzerovou reportáž investigativního týmu listu Boston Globe z roku 2002 o znásilňování dětí kněžími mohli tvůrci snímku Spotlight snadno pohřbít v nevkusném kýči. Místo zobrazování prožitků obětí v napínavém thrilleru ale režisér a scénárista Thomas McCarthy vsadil na pomalé novinářské drama dokumentárního stylu. A velmi silný námět mu i přes velmi neakční povahu zamýšleného snímku poskytl pevnou půdu pod nohama.

Oscarový snímek Spotlight snese srovnání s již klasickými filmy ze žurnalistického prostředí, jakým jsou Pakulovi Všichni prezidentovi muži z roku 1976. Také tady je ústředním motivem práce žurnalistů nořících se do hloubky kauzy Watergate, temné pozadí politického výsluní ale Všem prezidentovým mužům dodává mnohem více napětí a akce.

Thomas McCarthy Spotlight o jakékoli ilustrační scény akční povahy oprostil, místo v podzemních garážích se členové investigativního týmu se se svými zdroji seznamují pouze telefonicky, v příjemných kavárnách, nebo na zápražích nevinně vyhlížejících předměstských domů. I oběti pedofilních kněží se jen ve velmi omezeném počtu odváží popsat reportérům své hrůzné zážitky z dětství.

Nehrdinští novináři

Přestože tvůrci nedávají divákovi ani jedinou šanci uniknout z fyzického dosahu profesních rolí reportérů, jejichž nejosobnějším projevem jsou emoce a rozpolcení vyvolané případem, Spotlight v průběhu neztrácí tempo ani diváckou pozornost. Scénář založený na rozhovorech se zainteresovanými novináři a pečlivý výběr hereckého obsazení, které se vyhnulo velkým jménům, dávají hlavní roli pečlivé a měsíce trvající žurnalistické práci, která v případě kauzy ututlávaného zneužívání dětí vyžaduje empatii i postup „přes mrtvoly“.

Šéfredaktor týdeníku Respekt Erik Tabery považuje Spotlight za nejlepší a nejrealističtější film o novinařině a je pravděpodobné, že nejvíce příznivců si snímek získá právě mezi profesními „insidery“. Pozlacenou sošku Oscara si ale Spotlight nevysloužil jen realistickým pokrytím žurnalistické práce.

Spotlight je často označovaný jako artový snímek, klasickému hollywoodskému pojetí se přitom vymyká jen svou syrovou obyčejností skloubenou s precizní výpravou i střihem. A jak nám mistrovský kousek Thomase McCarthyho i svými úspěchy dokazuje, nezaujatá civilnost pojetí hrůzné reality může být v konečném důsledku mnohem působivější než okázalý thriller plný detailů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.