Důležité je vyjádřit se. Jak středoškoláci mění české vzdělávání

Podle mezinárodního výzkumu se čeští žáci ve školách trápí. I když vzdělávací reformy spadají do kompetencí vlády a ministerstva, se svou iniciativou přichází i samotní čeští školáci. Kateřina Adámková, členka předsednictva České středoškolské unie, pověděla o tom, proč děti nebaví škola a jak s tím bojuje jejich organizace.

Pravidelné šetření PISA, které má poskytovat politikům zemí OECD důležité informace o fungování jejich školských systémů, opět startuje letos v březnu. Měří nejenom úroveň základních gramotností, ale i některé jiné dovednosti patnáctiletých žáků. Podle výsledků posledních testování, Česká republika od roku 2009 ukazuje mírný pokles ve všech testovaných gramotnostech. Navíc, průzkum z roku 2015 ukázal, že české žáky škola nebaví. Bojí se studijních neúspěchů a ztrácí motivaci pro dosažení lepších výsledků. „Podle výzkumů OECD jsme jedna z nejvíce demotivovaných zemí,“ potvrzuje Kateřina Adámková. „Myslím, že se špatnými studijními výsledky to určitě souvisí“.

Středoškoláci, kterým to není jedno

Kateřina je osmnáctiletá studentka předposledního ročníku pražského gymnázia. Po střední by chtěla studovat právo, protože ji baví dávat věci do pořádku. Dnes je členkou předsednictva České středoškolské unie, která vznikla před několika lety na popud samotných studentů. Kateřina říká, že hlavním úkolem unie je poskytovat diskuzní platformu pro středoškoláky, kde by mohli vyjádřit svoje přání a návrhy ohledně změn v procesu vzdělávání. Do předsednictva byla zvolena nedávno, ale již teď se aktivně zapojuje do nejrůznějších projektů ČSU.

Středoškolská unie pořádá spoustu akcí, kde studenti mohou sdělit svoje problémy a předložit návrhy na změny. Jde například o projekty Zažij střední jinak nebo Víkend studentských samospráv. „Jsou to akce, na kterých se scházejí parlamenty a rady z různých škol, aby si mezi sebou předávaly zkušenosti, navzájem si podporovaly a viděly, jak může samospráva působit i na jiných školách,“ říká o Víkendu studentských samospráv Kateřina. „Tyto orgány sdružují studenty, kteří chtějí zastupovat svou školu, chtějí na ni něco změnit, a proto spolupracují s vedením. Předávají mu podněty od studentů a většinou organizují vlastní akce – přednáškové dny, festivaly, trhy. Snažíme se jejich činnost podporovat i finančně přes fond studentských samospráv“. ČSU také pořádá Republikové sněmy, kde se studenti věnují důležitým otázkám vzdělávání a volí svoje předsednictvo, nebo Středoškolské sněmy, kde členové unie diskutují o problémech mimo školu jako například doprava v Praze nebo ekologie.

Revoluce (anebo reforma?) na střední

V roce 2016 ČSU představila projekt Revoluce na střední, kde studenti dali dohromady 9 návrhů ke zlepšení studijního procesu na středních školách. Tvrdí, že jeho středobodem musí být žák, nikoliv učitel a jeho výklad, a navrhují mimo jiné snížení maximálního počtu žáků ve třídě, důraz na metodickou pestrost ve výuce nebo odvolatelnost vůči kázeňským opatřením. V minulém roce projekt vyhrál cenu Gratias Tibi v kategorii středních škol. Porota ocenila především dlouhodobost projektu a snahu o systémové, promyšlené řešení. Podle slov Kateřiny Adámkové, „Revoluce“ je hlavní směrnicí ČSU. „Na plnění bodů z Revoluce na střední pořád pracujeme, není to něco, čeho se dá dosáhnout za krátkou dobu,“ uvádí.

Něco se i přesto středoškolákům podařilo. „Před pár lety unie pořádala kulaté stoly v Poslanecké sněmovně, kde se naše předsednictvo snažilo prodiskutovat s politiky problémy středoškoláků a návrhy na změny. Mělo to i několik úspěšných výstupů. Například zrušení tzv. pamlskové vyhlášky na středních školách,“ vypráví Kateřina. Členové unie také aktivně lobbují proti zavádění povinné maturitní zkoušky z matematiky, protože považují matematickou přípravu ve školách za nedostatečnou. „I když povinná maturita spíš vstoupí v platnost, podařilo se nám aspoň rozdělit třídy na skupiny studentů s různou úrovní přípravy“.

Školský systém potřebuje změny

Za jeden z největších problémů českého školství Kateřina považuje systém hodnocení: „I středoškoláci jsou často demotivování škatulkováním a známkováním. Prostě nevidí smysl v tom, co studují. Učí se jenom pro to číselné vyjádření na vysvědčení a samozřejmě je to nebaví“. Dodává, že by škola měla v žácích vzbuzovat, podporovat a rozvíjet zájem o samotné předměty. Souhlasí i s tím, že velmi často to zaleží na učiteli. Kantor, kterého práce naplňuje a baví předmět, který vyučuje, dokáže nadchnout i studenta. Mezi body Revoluce na střední je i důraz na kvalitu učitele, kde studenti vyjadřují přání mít „dobře placené pedagogy-odborníky, kteří se budou stále vzdělávat a zlepšovat“.

V plánech ČSU podle Kateřiny Adámkové je dále převádět body Revoluce na střední do praxe. Sama v rámci unie pracuje na tiskových zprávách z průzkumů, zajištuje komunikaci s členy a momentálně pracuje na happeningu, který bude zase věnován bojkotu povinné maturitě z matematiky. Na ČSU ji baví „proniknutí z gymnaziální bubliny“. Unie spojuje gymnazisty se studenty středních odborných škol a učilišť, a všichni mají různé podmínky a problémy. Na otázku, proč se měl student stát členem středoškolské unie, odpovídá: „Ještě jsem nepotkala nikoho, kdo by byl úplně spokojený se školským systémem u nás. Unie je místo, kde student může konečně nějakým způsobem přispět k řešení vlastních problémů. Nikdo ho nebude odsuzovat kvůli věku. Jako středoškoláci o tom víme nejlíp, protože se s tím setkáváme každý den a rozumíte tomu. A všichni máme společný zájem – aby školství dosáhlo lepší kvality“.

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dilny – tisk II pod vedením Mgr. BcA. Judity Matyášové.

Foto: Maria Pyatkina, archiv České středoškolské unie, archiv Jednoho světa na školách, archiv Kateřiny Adámkové