Tobiáš Wágner –

Novinář a hudebník Patrik Banga přichází se svou zpovědí o složitém dospívání na pražském Žižkově a boji proti společenským předsudkům. Kniha ukazující jeho dospívání v období divokých devadesátých let mu přinesla cenu Magnesie Litera v kategorii debut roku. Jak těžké je dostat se ven z koloběhu rasismu a diskriminace?

Příběh není pouze autorovou biografií, ale také hlubokou sondou do porevoluční společenské transformace. Transformace, na kterou dodnes noho lidí vzpomíná teskně až se slzami v očích. Pro ty znamenaly devadesátky svobodu, možnost podnikat, volně cestovat – v podstatě zlatou éru naprosté nespoutanosti. Na druhé straně zde existovala část populace, o které tato kniha primárně pojednává. Pro ně jsou mementem devadesátek kapela Orlík, Miroslav Sládek, bombery, kanady, holé hlavy a obušky policistů, kteří sice najednou chodili v tmavších uniformách, ale v mnoha případech se chovali ještě hůř než před Listopadem.

Osobní výpověď mapuje autorovo dospívání od předškolního věku až po dosažení osmnácti let. Sledujeme složité protloukání školským systémem, dále neustálé střídání profesí jako prodavač zeleniny, mechanik nebo pracovník s drogově závislými, a nakonec i dobrovolnickou cestu na válkou zmítaný Balkán, která román uzavírá. Ve velmi krátkém časovém sledu se toho stane tolik, že je vlastně těžké uvěřit, když Vám jednou za čas autor připomene, kolik mu teprve bylo let. I když děj začíná vyprávěním o dětství romského kluka ze Žižkova, je otázka, jestli se dá o dětství vůbec mluvit. Hlavní protagonista byl neblahými okolnostmi vržen do světa dospělých tak rychle, že neměl jinou možnost než prostě dospět o dost dříve. Na vině byl zejména neustále přítomný rasismus, diskriminace, předsudky a systémová segregace. V příběhu jsou zmíněny i běžné zážitky související s dospíváním, ale pod tíhou zmíněných problémů, které autor popisuje, ustupují do pozadí.

Banga píše velmi přístupnou a čtivou formou. Krátké kapitoly prokládá dobovými fotkami. Velmi popisně vypraví jak o proměně pražského Žižkova, tak například o střetech se skinheads, ale i tehdejší policií. Hned s první konfrontací se setkáváme už v druhé kapitole, kdy je autorovi pouhých pět let. Právě části obsahující neopodstatněnou brutalitu policie vůči Romům zamávají s čtenářem asi nejvíce. Stejně tak momenty, kdy se dočteme o případech rasových vražd a jakým způsobem se tehdy spíše neřešily. Zmíněné případy i předsudky, se kterými se protagonista setkává už jako malé dítě ve školních lavicích, dávají čtenářovi pochopit jeho frustraci, která ho v mladém věku dovede až k pokusu o sebevraždu. Zároveň to vše podporuje argument, že skutečně šlo systémový problém.

Skutečná cesta ven je apelem na společnost, která čtenáře svou emoční zabarveností a autorovou zjevnou frustrací donutí cítit určitý podíl nějaké kolektivní viny. Strohým reportážním způsobem ukazuje, s čím se menšiny, a zejména ta romská, musely v devadesátých letech potýkat. Dobře popisuje i kořeny problémů, jejichž dopady sledujeme dodnes. Banga například píše o nekalých způsobech vystěhovávání romských rodin do periferií, o kterých se v současnosti hovoří jako o problematických. Porevoluční kontrast části české vzkvétající kapitalistické společnosti a do existenční krize se propadajících menšin působí docela tristně. I když autor sám připouští, že se česká společnost od té doby v přístupu k Romům velkým způsobem posunula, kniha připomíná, že problémy stále existují a je důležité nad nimi nezavírat oči. To potvrzuje i Bangův komentář, že mnoho policistů, kteří ho před lety bezdůvodně bili dodnes potkává v autech s nápisem „pomáhat a chránit“.

Zdroj: Banga, Patrik. 2022. Skutečná cesta ven. Brno : Host, 2022. 978-80-275-1342-0.

Text vznikl na semináři Literární a knižní kritika pod vedením PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.