Pátkultůry oslavily druhé narozeniny
Iniciativa studentek žurnalistiky z Fakulty sociálních věd UK – Pátkultůry – oslavila 4. listopadu své druhé narozeniny. Výročí hostil Kampus Hybernská, který ho ideálně doplnil o atmosféru studentského prostředí a návštěvníci zde mohli obdivovat i výstupy studentů žurnalistiky.
Otevřená umělecká scéna, která je každý první pátek v měsíci navštěvována komunitou nadějných budoucích i současných umělců si užila další oslavu. Tentokrát narozeninovou. Před několika měsíci byl důvodem k oslavě oficiální křest sborníku Pád kultur – Pátkultůry, do kterého přispělo dvacet autorů, ten se ale konal ještě na domácí půdě, tedy v kavárně na Hollaru.
Sklepní prostory Kampusu Hybernská uvítaly návštěvníky výstavou praktických diplomových prací studentů žurnalistiky ze stejné fakulty, ze které pocházejí Pátkultůry. Shodou okolností proběhla vernisáž jen den před výročím umělecké scény. Oslavy zahájily proslovem a přípitkem spoluautorky Magdalena Trajerová a Michaela Šedinová. Ve svém úvodním slovu poděkovaly divákům i účinkujícím a osvětlily proč zvolily za Facebook kategorii zahradničení. Diváci podle autorek mají vzkvétající Pátkultůry i nadále zalévat uměním (a vínem). Následovalo rychlé organizační okénko a po něm už následovala jen organizovaná kultura.
Jako první vystoupila Valerie Štylerová se svou slam poetry. Následovalo ji několik dalších umělců, například Kryštof Jiřík se svými autorskými písněmi, mezi které vložil i jednu s vánoční tématikou jako pomyslnou omluvenku z prosincového setkání nebo Kristína Kuzmíková a její básně ve slovenštině i angličtině.
V krátké pauze na doplnění tekutin autorky sfoukly svíčky na narozeninových dortech a rozdaly je mezi publikum. Po návratu všech účastníků na místa se mohlo pokračovat ve čtení, hraní a přednášení. Program by proložen pro Pátkultůry již klasickou umělecko-řemeslnou vložkou – publikum si mohlo vystříhat z archu vlastní samolepky, které zakladatelky vytvořili pro příležitost oslav. Motivem suvenýru je houslový klíč se sklenicí vína v ruce, který říká: “můžu tě pozvat na Pátkultůry?”
A já samolepce ráda odpovídám velké ANO. Dle mého názoru Pátkultůry dodávají svou až rodinnou atmosférou autentičnost a smysl jinak “šuplíkovým” autorům. Ať už je to smysl psát, sdílet nebo jen nasávat umění. Pro spoustu účastníků je tato umělecká scéna platformou, kterou mohou šířit vlastní myšlenky beze studu či strachu z ostré kritiky okolí, a proto jsou pro mě Pátkultůry jedinečné. Nezbývá než popřát: všechno nejlepší, Pátkultůry.
Text vznikl v rámci předmětu Poválečná česká literatura a kulturní publicistika PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.
