Všichni jsme Normální lidi: román, který zasáhl generaci Z

Sally Rooney v románu Normální lidi přirozeně a poutavě podává dnešní realitu první lásky, vztahů, síly přátelství či problematiku psychického zdraví. Román je příběhem dvou mladých dospělých, které jako čtenáři sledujeme po dobu několika let v zásadních životních situacích.

Connell a Marianne pochází ze zapadlého městečka Sligo na severu Irska, kde navštěvují stejnou střední školu. Tím však jejich podobnost zdánlivě končí. Connell se i přes slabší sociální zázemí těší popularitě ve svém ročníku. Hraje fotbal a má partu kamarádů. Marianne sice pochází z bohaté rodiny, ale nemá prakticky žádné přátele a většinu času se „drží v koutě“. Odlišné světy obou středoškoláků se ale propojují díky Connellově matce, která v domě rodiny Marianne uklízí a její syn jí odtud po práci vyzvedává. Začne se potkávat s Marianne i mimo školu, kde jsou jejich společenské role dané, a především Connell je nechce narušovat.

Mezi Connellem a Marianne vzniká rychle silné pouto, které je založené na vzájemném porozumění, zájmech, ale hlavně na sexuální přitažlivosti, která je pro oba něčím novým. Connell do chvíle, kdy se sblížil s Marianne, neměl k žádné dívce citovou vazbu a měl pocit, že s ním musí být něco špatně. Pro Marianne je Connell jejím prvním sexuálním partnerem a zároveň spřízněnou duší. Od začátku se vkládá do submisivní role, kdy nechá Connella rozhodovat o jejich osudu a jemu dominance vyhovuje. Jedinou podmínkou, kterou si Connell ve vztahu k Marianne klade je, že se o jejich vztahu nikdo nedozví – především ve škole. Jak už to ale bývá, i v tomhle případě převládnou city, což rovnováhu soužití naruší a komunikace dvou mladých lidí tak na několik měsíců končí.

Opět se potkávají až na vysoké škole, kde se jejich společenský status otáčí o 180 stupňů – Marianne je oblíbená královna večírků, o kterou má zájem každý student Trinity Collage a Connell trpí tím, že do prostředí prestižní univerzity v Dublinu nezapadá. I tak se k sobě znovu přitahují jako dva magnety a čtenář dále pozoruje vývoj jejich vztahu, přátelství a lásky. Tentokrát však v prostředí vysokoškolských večírků, sešlostí „zlaté mládeže“, zakouřených kaváren apod.

Na univerzitě Marianne prochází různými vztahy, objevuje sama sebe, navenek se stává více sebevědomou, ale v intimních vztazích čím dál více úzkostlivou a citově nalomenou. Connell prožívá zvláštní období, kdy jediné, co ho drží nad vodou je Marianne. Jedna z hlavních vlastností, která však dvojici brání ve šťastném vztahu je (ne)schopnost komunikace. A tak, když už je „happy end“ opravdu na blízku, vinou nedorozumění a komunikačního šumu se postavy během pár minut opět vzdalují na několik měsíců.

Sally Rooney dokáže s naprostou lehkostí popsat komplikovaný a spletitý vztah dvou mladých lidí, kteří se k sobě během několika let vrací a zase se navzájem oddalují. I přesto, že by román zvenku mohl působit kýčovitě a jednoduše, ve skutečnosti jde o analýzu vztahů dnešní generace dospívajících, která už jednoduše nevěří na pohádkové „a byli spolu až do smrti“, prožívá komplikované vztahy a neskrývá psychické problémy pod povrchem. Románem autorka prolíná několik tíživých témat, které jsou velmi aktuální a čtenář se s nimi lehce dokáže ztotožnit.

Connell je na první pohled oblíbený kluk ze střední, pro kterého by tým roztleskávaček udělal cokoliv. Na druhou stranu ale ani on nemá nic zadarmo. Žije pouze s matkou, která se snaží, jak může, aby je uživila a Connell mohl jít studovat na vysokou. Trpí depresemi a úzkostmi, které začínají už na střední škole, ale prohlubují změnou jeho sociálního postavení na vysoké a vrcholí smrtí jeho kamaráda ze střední. Má komplikovaný vztah k ženám a lásce samotné, citů se bojí a neumí je projevovat na veřejnosti, což se promítá do celého vztahu s Marianne i ostatními ženami.

Marianne pochází z bohaté rodiny, kde je od dětství svědkem tyranství svého otce a poté i obětí týrání svého bratra. Matka všemu pouze přihlíží a celá situace se stále vyostřuje. Z toho pochází její sebevražedné myšlenky, pocity méněcennosti, submisivní chování ve vztazích a mnoho dalšího.

Oba jsou velmi inteligentní, dokážou sami sebe analyzovat, ale jen těžko nechávají nahlédnout ostatním do svých myšlenek a pocitů. Sally Rooney napsala příběhu dvou (zdánlivě) normálních lidí, kteří mají spoustu chyb a spoustu problémů, román je psán bez příkras a bez zbytečné křeče. Nedochází k momentům, kdy by svět mladých dospělých byl vykreslován přehnaně či neuvěřitelně, jako tomu u příběhů dospívajících v posledních letech bývá. A to ani co se jazykové stránky týče.

I přes to, že autorka popisuje běžné věci, klasické prostředí západní metropole, obvyklé životní situace a běžné lidi, román je velmi poutavý a čtenář se od něj jen těžko odtrhne. Právě díky normálnosti popisovaných věcí se s tématem dokážeme sžít a prožívat příběh s jeho protagonisty.

Sally Rooney vynechává v přímé řeči uvozovky, na což si čtenář musí zprvu zvyknout, ale později se to stává spíše jednotícím prvkem celého textu, který plyne bez narušení. Kapitoly dělí na konkrétní období v příběhu Connela a Marianne, mezi nimiž jsou skoky někdy jen pár dní, někdy i půl roku. V samotných kapitolách se ale opět vrací do minulosti, a tak si čtenář skládá příběh často z obou pohledů mladých lidí. Co se týče dalších postav, které příběh utvářejí, jedná se spíše o epizodní role, které nově pohlíží na vztah a postavy protagonistů, než že by nás skutečně zajímaly. Některé z nich však přímo utvářejí hlavní postavy – mladá matka Lorraine nebo tyranský bratr Alan.

Autorka se nebojí ani blízkého popisu sexuálních scén, které jsou v románu časté a klíčové. Právě velká přitažlivost hlavních postav je něco, co je dokáže vždy vtáhnout zpátky k sobě. Zároveň ale skvěle vykresluje hloubku jejich přátelství a porozumění – například díky mailové korespondenci, kterou spolu Connell a Marianne vedou, a kde zvládnou být kupodivu velmi otevření a komunikativní oproti reálnému životu.

Nakonec lze pouze zkonstatovat, že přesně tento typ románu vyvolává emoce v dnešní generaci mladých dospělých, a proto se pravděpodobně zapíše do historie světové literatury, jako jiné klasiky generací předešlých. Protože není nic aktuálnějšího než Normální lidi.

ROONEY, Sally, 2020. Normální lidi. Přeložila Radka Šmahelová. Praha: Argo. ISBN 978-80-257-3313-4.

Text vznikl v rámci semináře Jiné žánry PhDr. Jany Čeňkové, Ph.D.