Cyklokrosovou bitvu v Táboře ovládl Van der Haar, Hladíková zajela životní výsledek

Největší cyklokrosový svátek na našem území v jihočeském Táboře přivítal v letošní sezoně šestou zastávku Světového poháru. Hlavní závod mužů ovládl Nizozemec Lars van der Haar. Ženský závod přesvědčivě vyhrála současná mistryně světa Lucinda Brandová. Čeští reprezentanti si významnější úspěch tentokrát nepřipsali. Nejlepší český výsledek zajela juniorka Kateřina Hladíková.

TÁBOR | V patnáctidílném seriálu Světového poháru nechyběl ani letos závod v Táboře, který je jedním z hlavních vrcholů sezony. Závod se uskutečnil opět v prověřeném prostředí areálu Komora. Diváci u trati tak mohli opět po roce sledovat ty nejlepší světové závodníky a závodnice, napínavé souboje o každý metr a taktikou svázané závody do posledního kola. Ikonická trať v jihočeském Táboře opět nezklamala. Ačkoli letošní ročník patřil z pohledu českých reprezentantů a reprezentantek k výsledkově slabším ročníkům. Světlou výjimkou byl jen výsledek juniorky Kateřiny Hladíkové, která vybojovala čtvrté místo. Na startu mužského závodu se překvapivě objevil také český silniční cyklista Lubomír Petruš, který se od loňské sezóny pokouší restartovat svoji kariéru.

Po předloňské stáži, kdy s týmem Alpecin-Fenix absolvoval etapy Okolo Slovenska a Paříž-Chauny, dlouho nevěděl, jestli bude jeho dobrodružství pokračovat. Nakonec ale Belgičané bývalému evropskému i světovému medailistovi z cyklokrosu nabídli dvouletý kontrakt v kontinentálním, tedy třetidivizním development týmu určeném primárně pro mladé závodníky připravující se na působení v profipelotonu. V jeho 30 letech! Spíše než začátkem, je pro Petruše nový kontrakt návratem do známého prostředí, ze kterého před lety odešel. Lubomír Petruš se v letošní sezoně pokusí vrátit do nejvyšších pater světové cyklistiky, poté co na pět let přerušil vrcholové sportování kvůli vyhoření. Počínaje lednovým soustředěním ve Španělsku, a pak i ve všech závodech bude chtít Petruš týmové vedení přesvědčit, že má i na posun o kategorii výš vedle hlavní hvězdy týmu „velkého“ Alpecinu Mathieuho Van der Poela. I kdyby Petrušův comeback do vrcholové cyklistiky nakonec úspěšný nebyl, tak již pokus třicetiletého závodníka je unikátním počinem.

Závody Světového poháru v cyklokrosu se v Táboře konají již od roku 1996. Světový pohár je nejvyšší světovou cyklokrosovou soutěží, složenou z minimálního počtu deseti závodů, které se konají po celém světě. V letošní sezoně je na programu celkem 15 podniků Světového poháru, který odstartoval 10. října v americkém Waterloo. Závodů se účastní na několik desítek reprezentačních výběrů, a to až z 25 zemí světa. Závodníci a závodnice spolu soupeří v jednotlivých kategoriích rozdělených podle pohlaví a věku. Kategorií je celkem pět: junioři, juniorky, muži do 23 let, ženy a muži elite. Místem, kde cyklokros vznikl, jsou země Beneluxu. Především pak v Belgii a Nizozemsku má cyklokros dlouholetou tradici a je zde nesmírně populární. Pocházejí odtud ty nejslavnější závodníci a závodnice a také zde sídlí většina týmů. Pořádání Světového poháru je pro každé z patnácti měst velmi prestižní záležitostí. Cyklokrosová sezona pravidelně probíhá od začátku října do konce ledna. Na konci sezony se pak každým rokem pravidelně pořádá mistrovství světa, kde se soupeří ve výše uvedených kategoriích.

Letošní ročník ovládli Belgičané

Světový pohár, jak jsme si již zvykli, odstartoval v září ve Spojených státech. Stejně jako čtyři roky před tím, se o pořadatelství podělila tři střediska, Waterloo, Fayetteville a Iowa. Do úvodních dvou zářijových podniků ovšem vůbec nenastoupily dvě největší hvězdy současného cyklistického světa, Belgičan Wout van Aert a Nizozemec Mathieu van der Poel, kteří odpočívají po náročné sezoně na silnici. Cesta se tak otevřela pro Eliho Iserbyta, Quintena Hermanse či Larse van der Haara. Mladý belgický talent Eli Iserbyt se šance chopil znamenitě a triumfoval hned v úvodním závodě ve Waterloo, kde s přehledem porazil krajana Michaela Vanthourenhouta. Ten za Iserbytem zaostal o půl minuty. Za jeho zády vyhrál souboj o třetí příčku Quinten Hermans před Larsem van der Haarem.

O tři dny později se situace prakticky opakovala. Na náročné deštěm rozmáčené trati ve Fayeteville se tvrdě bojovalo až do samotného konce závodu. V něm tentokrát ukázal svoji technickou i fyzickou převahu Quinten Hermans. V posledním kole ujel Iserbytovi a v cíli mu nadělil bezmála minutu. Na třetí příčku se tentokrát prosadil Iserbytův týmový kolega Michael Vantourhenout.  Třetí zastávkou Světového poháru byl závod v Iowě, kde se tentokrát již na suché trati znovu z vítězství radoval čtyřiadvacetiletý Eli Iserbyt, kterého na pódiu doplnili van der Haar a Vantourhenout. Světový pohár se poté přesunul 24. října zpět do Evropy. V říjnu se konaly dva závody v Zonhovenu a Overijse. Na technické trati v Zonhovenu se radoval bývalý vítěz celkového pořadí Světového poháru Toon Aerts a v Overijse zvítězil znovu nepolapitelný Eli Iserbyt.

Čeští závodníci do dosavadního průběhu letošního ročníku Světového poháru 2021/22 zatím čeští závodníci významně nezasáhli. A to především z finančních důvodů, kvůli kterým čeští jezdci chyběli v prvních třech závodech ve Spojených státech. Při čtvrté zastávce Světového poháru v belgickém Zonhovenu se již čeští reprezentanti představili, nicméně do první desítky se neprobojoval ani jeden. Nejlepší z českých závodníků skončil čtrnáctý Michael Boroš.

Seriál Světového poháru bude poté pokračovat dalšími závody v belgickém Koksijde, francouzském Besançonu, italském Val di Sole, nizozemském Rucphenu či belgickém Namuru. V kalendářním roce 2022 se pak odehrají závody v belgickém Dendermonde a nizozemském Hulstu, které bývají vyhlášené pro svoji výbornou diváckou atmosféru. Posledními dvěma zastávkami v této sezoně budou francouzské Flamanville na pobřeží Atlantského oceánu a nizozemské Hoogerheide, kde 23. ledna skončí putování Světového poháru. Samotný vrchol sezony přijde na konci ledna, kdy se v americkém Fayetteville uskuteční mistrovství světa.

Tábor, město, kde je cyklokros doma

Cyklokros v Táboře. Trať Komora. Tyto dva pojmy si nejspíše každý vybaví, pokud je řeč o vyhlášeném a prestižním svěťáku v Táboře. Kdokoli v listopadu zavítá na cyklokrosové závody do Tábora, zjistí, že město cyklokrosem žije. Svědčí o tom i skutečnost, že se tu jel Světový pohár již po sedmnácté. Působí zde cyklistický klub ČEZ Cyklo Team Tábor, který v minulosti vychoval ty největší místní cyklokrosové talenty. Dnes je jeho vlajkonošem místní rodák Michael Boroš, trojnásobný mistr republiky a největší současná hvězda českého cyklokrosu. Prostě tento sport k městu neodmyslitelně patří.

Světový pohár v cyklokrosu se pořádá pravidelně každým rokem od sezony 1993/94. V Táboře od roku 1996. Při premiéře Světového poháru zde triumfoval Belgičan Paul Herygers. Pak se tu svěťák konal pravidelně až do sezony 2000/01, kdy byl prvně vynechán. Cyklokros se zde ale pořádal i nadále v podobě světového šampionátu. V roce 2001 mohl Tábor poprvé pořádat mistrovství světa, a to především zásluhou Čestmíra Kalaše, majitele známé firmy s cyklistickým oblečením. Další ročníky závodů MS proběhly v roce 2010 a 2015. V roce 2003 Tábor pořádal historicky první evropský šampionát v cyklokrosu, který se tehdy ještě jezdil pouze ve třech kategoriích – muži U23, junioři a ženy elite. Česká reprezentace zde získala zásluhou Martina Zlámalíka titul v kategorii U23, na pódiu ho druhým místem doplnil Martin Bína. V kategorii juniorů zde získal stříbro historicky nejúspěšnější český silničář Roman Kreuziger.

Tábor se coby dějiště světového šampionátu osvědčil a v nadcházejících letech se zde znovu začaly pořádat závody Světového poháru. Prvním Čechem v elitní kategorii, který zde v takto významné akci dokázal zvítězit, byl v roce 2004 Kamil Ausbuher. Druhým vítězem místního závodu světového poháru byl v roce 2006 Radomír Šimůnek mladší. V roce 2010 se v Táboře konal světový šampionát podruhé. Tomáš Paprstka v tomto roce ovládl závod juniorů, Zdeněk Štybar závod mužů a po Radomíru Šimůnkovi starším se stal druhým českým světovým šampionem v cyklokrosu v elitní kategorii. I díky fenomenálním úspěchům Štybara a Paprstky se v České republice strhla, alespoň na nějakou dobu, cyklokrosová mánie, díky které se tento sport dostal do popředí zájmu české veřejnosti. Po úspěšném mistrovství světa v roce 2010 následovaly roky 2011 až 2013, kdy se v Táboře, pravidelně vždy v říjnu, pořádal Světový pohár. Poté následovala pětiletá odmlka, během které Světový pohár do města nad Lužnicí nezavítal.

Návrat Tábora do seriálu Světového poháru se podařil zejména díky nemalému úsilí organizátorů, ale také díky podpoře ze strany sponzorů. 17. listopadu 2018 se zde představila ta nejvěhlasnější jména cyklistického světa, včetně Mathieu van der Poela. Nizozemec je v posledních letech s přehledem nejúspěšnějším závodníkem na táborské trati, když zde dokázal během Světového poháru zvítězit v letech 2018 a 2019, přičemž v roce 2017 ovládl také evropský šampionát. Historicky nejúspěšnějším závodníkem v Táboře však zůstává Belgičan Sven Nys, který tu celkem čtyřikrát zvítězil ve Světovém poháru a na MS 2010 vybojoval bronz.

Po sedmnácti ročnících závodů Světového poháru se Tábor bezesporu řadí mezi tradiční a oblíbené zastávky kalendáře UCI, což dokládá i fakt, že mu bylo pro rok 2024 uděleno pořádání mistrovství světa. I nadále platí, že areál Komora u břehů Lužnice zůstává pro řadu českých reprezentantů magickým místem jejich úspěchů, které jim mnohdy otevřely cestu do vyšších pater cyklistiky. Příslibem do budoucna může být loňský triumf Matěje Stránského, který zde zvítězil v juniorské kategorii či třetí místo Matyáše Fialy. Řada fanoušků by si jistě přála, aby úspěchy českých závodníků a závodnic pokračovaly v Táboře i nadále.

Areál Komora: trať, která dá závodníkům zabrat

A jaká tedy je trať v Táboře? Délka jednoho okruhu činí 2 950 metrů. Trať v Táboře má kopcovitý profil, jehož cílem je významně prověřit fyzickou připravenost závodníků. Každá z tratí Světového poháru má určité své specifikum a je tak svým způsobem výjimečná. Například pro belgické Koksijde jsou typické písečné duny linoucí se podél Severního moře, pro francouzské Flamanville je charakteristický silný boční vítr a pro nizozemské Hoogerheide jsou pak typické nekonečně dlouhé schody, které musejí závodníci několikrát zdolávat. Typickým charakteristickým rysem pro Tábor jsou dle mnohých závodníků dlouhé táhlé roviny (výjezdy). Jde o velmi svéráznou, pro závodníky nepříjemnou a náročnou trať. Spodní pasáž trati je poměrně jednoduchá, ovšem druhá horní část je svým profilem daleko náročnější. Za nejdůležitější úsek celé trati bývá považován již samotný start, respektive startovní rovinka, na které se závodníci snaží natlačit dopředu a vybojovat si tak, co nejlepší pozici pro nájezd do prvních zatáček.

V prvním sektoru trati těsně po startu je velmi důležité najet do terénu a zvládnout tzv. smyčky, které představují technicky velmi náročnou pasáž okruhu. V této části se závodní pole často zastavuje a mnohdy zde dochází ke kolizím mezi závodníky. Už v tomto místě si závodníci mohou vytvořit solidní náskok. Jestliže bude někdo chybovat, šance na dobrý výsledek je mnohdy ztracená. Je proto nesmírně důležité najet do tohoto úseku co nejvíce vepředu.

Následuje nejnáročnější výběh na trati, který se nachází v nájezdu do stoupání. Schody je potřeba v rychlosti naskočit a následně se znovu pokusit co nejrychleji rozjet do stoupání. I kvůli sklonu kopce se tato pasáž řadí mezi jednu z nejtěžších na okruhu.

Další náročnou zkouškou, která na závodníky čeká, je část s umělými překážkami, které jsou hodně do kopce. Závodníci, kteří si věří a dokážou je přeskočit, zde mohou získat cenný náskok tří až pěti vteřin před svými oponenty.

Následující pasáž těsně před cílem je charakteristická pro svůj často rozbitý a bahnitý terén. V tomto úseku je potřeba mít již dopředu připravenou co nejlepší pozici pro nájezd do cíle. Trať zde vede poměrně dost z kopce, je tu mnoho zrádných a prudkých zatáček, které mohou jezdce nemile překvapit. Závodníkům se v tomto úseku špatně předjíždí. Tady se rozhoduje o konečném pořadí v cíli.

Slibné čtvrté místo Kateřiny Hladíkové mezi juniorkami

Největší cyklokrosový svátek na našem území se do Tábora vrátil opět po roce. Závodníky a závodnice již od brzkých ranních hodin přivítalo typické podzimní počasí – chlad a mlha vznášející se nad Lužnicí. V těchto končinách nic zvláštního. Důležité ale bylo, že během závodů nepršelo. Závodní trať byla již od rána promrzlá, ovšem postupem času stačila trochu změknout. I tento faktor mohl být důvodem změny strategie, nejen pro závodníky, ale také pro jejich mechaniky.

Na rozdíl od prvních pěti světových pohárů se v Táboře závodí ve všech věkových kategorií. Vypsány byly kategorie juniorů, juniorek a mužů do 23 let. Stejně tak tomu bude v Namuru, Dendermonde, Flamanville či Hoogerheide.

O nejlepší český výsledek dne se postarala juniorka Kateřina Hladíková, která skončila v závodě juniorek na čtvrtém místě. V cíli zvítězila Britka Zoe Backstedtová, úřadující mistryně světa na silnici. Hladíková v souboji o bronzovou medaili prohrála jen velmi těsně s Italkou Federicou Venturelliovovou, na kterou ztratila 46 sekund. Pro talentovanou Hladíkovou to znamenalo vůbec nejlepší výsledek v její kariéře. Takovéto výsledky a úspěchy jsou přesně tím, co český cyklokros do budoucna potřebuje, třeba i s výhledem na mistrovství světa, které se v roce 2024 pojede právě na táborské trati.

„Zajela jsem nejlepší výsledek za celý svůj život. Je to pro mě neskutečné. Hodně jsem trénovala, protože mi začátek sezony vůbec nevyšel. Docela jsem se trápila, jak psychicky, tak i fyzicky. Do závodu jsem šla s čistou hlavou a nakonec to vyšlo, za což jsem velmi ráda. Na trati jsem nechala všechno, co jsem natrénovala,“ popsala Hladíková a ke své strategii uvedla: „Dostala jsem radu, že musím jet co nejdelší dobu v háku, protože se tady většinou jede za své, když jede člověk první. Takže jsem se snažila hodně odpočívat, a získala tak hodně sil do závěru. Věřila jsem si, že bych mohla i to třetí místo dát, ale Italka byla opravdu hodně silná.“

„Se čtvrtým místem jsem absolutně spokojená, i když to na medaili nakonec nevyšlo. Byl to teprve můj druhý nebo třetí světový pohár a doufám, že jich ještě hodně bude,“ dodala Kateřina Hladíková na otázku, zda je se čtvrtým místem spokojená, když byla tak blízko od medaile.

Mezi juniory si nejlépe z českých jezdců vedl Václav Ježek, který obsadil 16. místo. Za vítězným Nizozemcem Davidem Haverdingsem zaostal o více než minutu. Ten v cílové rovince přespurtoval Brita Nathana Smithe, a mohl tak slavit svůj třetí vítězný závod v této sezoně.

Nabitý závodní program pokračoval závodem mužů do 23 let, který odstartoval ve dvanáct hodin. Představil se v něm například Matěj Stránský, který v loňském roce slavil na této trati vítězství mezi juniory. Nová, rychlá, a především velmi technická trať v táborském areálu Komora byla podle Stránského velmi náročná. A s odstupem jedné minuty na vítězného Nizozemce Meese Hendrikxe finišoval až jako sedmnáctý.

Stále neohrožené Nizozemky

V závodě žen se očekával napínavý souboj mezi dominantní nizozemskou ekipou a zbytkem startovního pole. Nejlépe ze všech závodnic odstartovala Lucinda Brandová, která absolvovala velkou část úvodního kola na čele závodního pole. Tempo, které nastolily nizozemské závodnice bylo od samého začátku závodu velmi vysoké. Těsně před vjezdem do čtvrtého kola zbývalo v souboji o vítězství jen sedm jezdkyň: Brandová, Pieterseová, Vasová, Alvaradová, Worstová, Betsemová a Van Anrooijová. Teprve devatenáctiletá Puck Pieterseová, závodící za tým Alpecin-Fenix, jela velmi agresivně a svými neustálými útoky znepříjemňovala závod svým soupeřkám. Sérií ataků ve čtvrtém kole odpárala Maďarku Vasovou.

Pietersenová během chvíle získala menší náskok před skupinou pronásledovatelek, kterou vedla Vasová. Do předposledního kola vyrazila Pieterseová s náskokem necelých deseti sekund. Po tvrdém ataku Betsemové na začátku kola se však náskok Pieterseové záhy rozplynul. Jezdkyně z Texelu v sobě zjevně našla druhý dech a z posledních sil se dokázala nalepil na kolo Pieterseové. Z taktizování vedoucí dvojice profitovaly Vasová, Worstová, a Brandová. Před posledním šestým kolem se ovšem obě skupiny spojily. Současná mistryně Evropy Lucinda Brandová perfektně využila své současné formy. V závěrečných pasážích posledního kola dokázala ujet z vedoucí sedmičlenné skupiny a připsala si druhé vítězství v aktuální sezoně Světového poháru. Svým aktivním závodnickým stylem si Pieterseová vybojovala druhé místo, ve kterém těsně porazila krajanku Annemarie Worstovou. Podle Brandové hrála v její prospěch skutečnost, že se jednalo o velmi taktický závod, čehož dokázala, i díky svým zkušenostem využít. O nejlepší výkon z českých cyklokrosařek se postarala Kristýna Zemanová, která v cíli obsadila dvacátou pozici. 

Napínavá bitva mužů do posledního kola

Hlavní tahák dne, mužský závod kategorie Elite, měl naplánovaný start ve 14:50. Třetí hodina odpoledne byla pro start závodu velmi netradičním časem z důvodu brzké tmy. Organizátoři tuto volbu vysvětlovali tím, že byli nuceni přizpůsobit čas startu závodu belgické výpravě. Řediteli závodu Petru Baloghovi ovšem nedělal vrásky na čele jen pozdní start, ale také vládní protipandemická opatření, kvůli kterým bylo uspořádání závodů ještě před dvěma týdny ohroženo. Nakonec ale dostal start Světového poháru od úřadů zelenou. Mohlo se tak závodit.

Do hlavního mužského závodu se přihlásilo celkem 37 závodníků z dvanácti zemí. Ve startovní listině figurovala také čtveřice českých závodníků ve složení Michael Boroš, Tomáš Paprstka, Šimon Vaníček a Lubomír Petruš, která chtěla předvést před domácím publikem svůj nejlepší výkon. Nejlepší z kvarteta českých závodníků a současný cyklokrosový mistr republiky Michael Boroš před startem závodu plánoval útok na první desítku.

Ačkoli ty největší hvězdy současného cyklokrosového pelotonu jako Wout van Aert, Mathiue van der Poel či Tom Pidcock letos do Tábora nezavítali, organizátoři ani fanoušci nemuseli litovat. Na startu nechyběla všechna ostatní velká jména současnosti, včetně Eliho Iserbyta či Larse van der Haara, kteří okupují první a druhé místo v průběžném celkovém pořadí šampionátu.

Suchá trať v Táboře umožnila rychlý závod. V prvních dvou kolech se všichni drželi těsně u sebe, průběh závodu určovala velká osmičlenná skupina. Ve třetím kole se Lars van der Haar rozhodl zamíchat kartami a snažil se soupeře překvapit několika tvrdými nástupy. Posléze zaútočil Vanthourenhout, stejně jako Quinten Hermans a Toon Aerts. Eli Iserbyt byl však na takové pokusy připraven. Ve čtvrtém z osmi kol se čelo závodu znovu spojilo a vznikla vedoucí skupina, která čítala šest lídrů: dvojici Van der Haar a Toon Aerts, dvojici Iserbyt-Vanthourenhout a duo Van Kessel-Hermans. Quinten Hermans měl však smůlu a musel měnit kolo s píchlou pneumatikou, což znamenalo, že se propadl až na osmé místo za Laurense Sweecka a Vincenta Baestaense. Páté kolo přineslo zklidnění tempa ve vedoucí skupině, díky kterému se Hermans dotáhl zpátky do čela, stejně tak jako Sweeck a Baestaens. Vedoucí skupinu tedy znovu tvořilo osm nejlepších jezdců, kteří vjeli pospolu do šestého kola.

Po výšlapu schodů se rozhodl přišlápnout do pedálů Eli Iserbyt. Vytvořil si malý náskok, který ovšem brzy sjel Lars van der Haar. Quinten Hermans musel předvést maximum ze svých fyzických možností, aby van der Haara s Iserbytem dojel. Dvě kola před koncem se Van der Haar rozhodl nečekat. Zrychlil a do závěrečného kola vjel s náskokem jedné sekundy na Iserbyta a třetího Hermanse. Aerts a Vanthourenhout následovali s odstupem patnácti sekund. V napínavém finále se Iserbyt snažil v poslední technické pasáži snížit náskok, což se mu ale nepodařilo. Van der Haar zvítězil o 11 sekund před Iserbytem, a radoval se tak z prvního vítězství ve Světovém poháru po čtyřech letech. Hermans dojel třetí s odstupem 15 sekund. Aerts skončil čtvrtý před Vanthourenhoutem. Michael Boroš obsadil osmnácté místo.

„Nebyl to jednoduchej závod. Bylo to hodně rychlý. Přede mnou jela velká skupina, takže jsem musel být furt ve střehu, hlídat si pozici, nedělat chyby a nenechat si to zbytečně ujet,“ okomentoval Boroš svůj výkon v cíli.

Tomáš Paprstka dojel dvacátý první, o místo horší byl Šimon Vaníček. Lubomír Petruš závod po technických problémech nedokončil. Eli Iserbyt vede celkovou klasifikaci s 205 body, Van der Haar je druhý se 154 body, třetí je Quinten Hermans se 153 body.

Závodní den přinesl plno zajímavých a napínavých soubojů, krásného závodění a příjemné atmosféry v této nejisté době.

Foto: Pixabay.com

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.