Jiný ALENÄSH

V tichosti domova myšlenky na uplatnění ambicí nelze snadno utišit. Co býval nepatrný hlásek v zákoutích mysli, se dnes jeví jako nesnesitelný jekot; „Měl bys nějak zkrášlit tu svou haciendu! Co takhle pořídit knihovnu?!“

I poslechl jsem volání po dobrodružství, a ještě v poledne mi dva zakuklenci, Bohdan a Čenda, přivezli krabici s knihovnou LIATORP. Pojmenovat knihovnu dává smysl ze dvou důvodů. Jednak máte pocit, že neskládáte pouze prachobyčejnou knihovnu, co má každý druhý, ale skládáte LIATORP! Ať to znamená cokoliv, hned to má punc vznešenosti! Jednak nemohu opomenout i praktické hledisko; když dáte kupříkladu jméno nezbednému kotěti, jen těžko se jej pak můžete zbavit. Stejné je to žel bohu i s nezbedným nábytkem.

Právě zmíněný punc je totiž jediné uspokojení, které vás při skládání čeká. Švédové v sobě mají geny krutého, až sadistického národa Vikingů. Již na první pohled je zřejmé, že tyto genetické predispozice také vtiskli do návodů k sestavení LIATORPU.

Hodinu po hodině jsem vymýšlel jiné postupy, jak smontovat ten či onen kus prkna, který z čiré nenávisti nazývám sakramentským šmejdem. Přiložené náčiní mi práci nijak neusnadnilo; tu se šroubky zachovaly jako světloplaché svinky a schovaly se pod nejbližší skřínku do nejtemnějších koutů tak, abych na ně nedosáhl, jindy si zas počínaly jako žížaly, ne a ne se pevně zavrtat do desky; celé desítky minut jsem neměl v hlavě nic než tyhle problémy, až jsem se chvílemi děsil, jak jsem sám sobě nepřítelem.

Dovolil jsem si proto pro budoucí generace upravit pár lidových přísloví, které snad naleznou uplatnění:

1. Co dřevěný kolíček spojí, už nikdo nerozpojí.
2. Cos jednou rozmontoval, už stejně nesestavíš.
3. Co se neviklá, nevrtej.
4. Co nejde rozumem, to půjde silou.
5. Kam čert nemůže, tam strčí hmoždinku.

Jediné použitelné přísloví v originále je šesté: Dal ses na vojnu, tak bojuj!

Zbrocený potem hledám v lednici ryzlink. Nepoučen dogmatickým šesterem stojím po úmorných hodinách před urychlovačem částic jen vzdáleně připomínající knihovnu. Těžko stála na nohou a úpěnlivě vrzala při sebemenším doteku. Usrkávám doušky suchého a kochám se. Hlásek v hlavě pominul. Cítím se jako hrdý rodič asociálního dítěte; je trochu jiný, ale náš.

Text vznikl v rámci kurzu Současný český jazyk I. pod vedením Terezy Klabíkové Rábové.

Foto: Pixabay.com