Počátky doby bezkontaktní

Ke dvacátému roku dvacátého prvního století
datujeme začátek nové doby,
vše to začalo u karantény, takového zajetí,
prý pro bezpečí vlastní osoby.

Člověk izolovaný ve vlastním domě,
ve strachu z viru číhajícího tam venku,
naučil se ve snaze zabránit pohromě
nejednomu novému zvyku.

Obchod je zavřený, máme ale kliku,
stačí párkrát kliknout, objednat balíček
a bez námahy tak podpořit ekonomiku.
Doba internetu, krásný to věk.

Aspoň pro přežití zásadní potraviny,
ty jsou otevřeny
i offline nakupování.
Ale do pekla s tím, kdo zvolí platbu kontaktní.

Kontakt. Kontakt se zakazuje.
Nebydlíte spolu? Ať se děje, co se děje,
nevykecávejte, držte si odstup,
radši zkuste videohovor, to je správný postup.

Skype a Zoom přece nahradí hospodu,
snad ji dokonce předčí,
podívejte, má to nejednu výhodu,
pohodlnější, levnější, zkrátka lepší.
Ťuknutí na zdraví už dávno neplatí,
Vždyť je to tak staromódně kontaktní.

Home office a domácí výuka
jdou přece skvěle dohromady,
čas poznat příbuzné pořádně zblízka
přiváží v ponorce rozvody.

Je to tak, příliš kontaktu dělá neplechu.
Naštěstí za cestu do lesa, do parku,
nadýchat se čerstvého vzduchu
nikdo do rejstříku nedostane čárku.

Je to sice na vlastní nezodpovědnost,
že tam v těch davech něco chytnete,
když na pěšině neudržíte bezpečnou vzdálenost.
Je to jen na vás, jak se rozhodnete:
Plicař nebo psycholog?

Text vznikl v rámci kurzu Současný český jazyk I. pod vedením Terezy Klabíkové Rábové.

Foto: Pixabay.com