Studijní neúspěšnost vysokoškolských studentů na pozadí veřejných výdajů
Studijní neúspěšnost na vysokých školách je jedním z nejproblematičtějších a zároveň nejpřehlíženějších fenoménů českého školství. V bakalářských oborech dosahuje dlouhodobě hranice 60 procent. V tomto ohledu je Česká republika jednou z nejhorších zemí v OECD i v Evropské unii. V generaci dospělých od 25 do 64 let je v ČR 27,8 procent lidí (Schylke 2014), kteří ukončili studium na vysoké škole neúspěšně. Hůře je na tom z 15 evropských států účastnících se výzkumů PIAAC jen Nizozemsko a Itálie.
Jak ukazuje srovnání mezi starší a mladší generací a jednotlivými zeměmi, problém se v Česku dále prohlubuje. Nicméně to je dáno především změnou modelu terciárního vzdělávání u nás z elitního, přes masové k univerzálnímu (Trow 2006). Procentuální neúspěšnost v dospělé generaci se tak bude v Česku ještě zhoršovat s tím, jak budou dospívat studenti, kteří prošli vysokoškolským studiem (ať už úspěšně či nikoliv) v rámci univerzálního modelu.
Tento přechod fází univerzitního školství ale nevysvětluje, proč míra studijní neúspěšnosti dosahuje v Česku takových čísel, zatímco v severní a západní Evropě, kde nastupuje na vysokou školu minimálně třetina kohorty, se drží na daleko nižších hodnotách (Německo – 27 % lidí nastupuje na VŠ (OECD 2014), neúspěšných je 14,7 % (Schylke 2014)).
Problém to přitom není jen statistický. Vysoká studijní neúspěšnost se podepisuje na nepřiměřených výdajích veřejných rozpočtů. Zároveň je demotivující pro studenty, kteří zklamáni opouští předčasně studijní dráhu. A nakonec vypovídá něco o nastavení českého vysokého školství jako takového, které uvázlo v elitním paradigmatu, ačkoliv je dávno ve fázi systému univerzálního.
Tato seminární práce si klade za cíl podrobněji prostudovat fenomén studijní neúspěšnosti na českých veřejných vysokých školách. V první části se zaměří na představení studijní neúspěšnosti na pozadí strategických dokumentů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a doporučeních Evropské komise (EK). Druhá část krátce představí financování českého vysokého školství s modelovým odhadem výdajů na neúspěšná studia v roce 2018. Třetí a závěrečná část ukáže možná řešení vedoucí ke snížení studijní neúspěšnosti.
Studijní neúspěšnost a teoretická východiska
Jednou ze základních obtížích v diskusi o studijní neúspěšnosti je nejednotný náhled na tento problém. Řada vysokých škol, pedagogů v řídích funkcích na fakultách i odborníků ji považuje za pozitivní fenomén, protože podle nich „nastavuje laťku“ a udržuje kvalitu vysoké školy (Vlk et al. 2017). Značný počet fakult navíc přistupuje k prvnímu ročníku jako k prodlouženému přijímacímu řízení a počítá s tím, že většina studentů do druhého ročníku nepostoupí.
Například bakalářská studia zahájená na všech veřejných vysokých školách v roce 2017 skončila ve 43 procentech neúspěchem už do 31. 12. 2018. Data lze vyčíst z webové aplikace, kterou na základě statistik ze Sdružené informace matrik studentů (SIMS) vytvořila Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity. Sběr konečných čísel za daný rok probíhá vždy k poslednímu prosincovému dni. V našem případě se tak jedná o studia, která byla ukončena buď v prvním ročníku, nebo na začátku třetího semestru. Většinově půjde ale o konce v prvním ročníku, ostatně tak čísla hodnotí i samy univerzity ve výročních zprávách. Jen v prvním semestru (tedy do 31. 12. 2017) bylo ale v bakalářském programu uzavřeno 5,8 procent studií.
Nejextrémnější je situace v některých technických oborech. Na Technické fakultě České zemědělské univerzity skončí neúspěchem 65,1 % studií v prvním ročníku bakalářských programů.
Ještě horší je situace na Fakultě strojního inženýrství Univerzity J. E. Purkyně, kde je bez absolvování uzavřeno 78,4 % studií.
Meziroční zlepšení naopak vykazují bakalářské programy na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské Českého vysokého učení technického. Dnes je bez absolvování ukončeno “jen” 54 % studií. Ještě v ročníku 2013 ale byly po dvou semestrech uzavřeny čtyři z pěti studií a absolvovat se po pěti letech podařilo jen 12 % z nich. To je způsobeno hlavně tím, že byl omezen počet studentů přijatých na tyto obory. V roce 2013 dosahoval celkový počet studií 979, zatímco o čytři roky později 361 studií. Vychází to ostatně i z výroční zprávy ČVUT (2018) za rok 2018: „Studijní neúspěšnost je v jisté míře nevyhnutelnou součástí studia. Nejvýznamnějším společným opatřením všech součástí ČVUT proti nadměrné studijní neúspěšnosti je přiměřeně náročné přijímací řízení.“
Problémem vůbec je, jak neúspěšnost jako takovou definovat a jak ji počítat. Je důležité si uvědomit, že počet neúspěšných studií se v dnešní době nerovná počtu neúspěšných studentů. Řada z nich totiž i kvůli přetrvávajícímu chápaní prvního ročníku jako prodlouženého přijímacího řízení nastupuje na více oborů najednou a teprve po něm se skutečně rozhodují o tom, ve kterém z nich pokračovat. Fučik a Slepičková (2014) zjistili, že z celkového počtu odchodů je z tohoto důvodu ukončeno až 40 procent studií.
Ve výročních zprávách a dlouhodobých záměrech velké části vysokých škol se studijní neúspěšnost v minulosti řešila minimálně, nebo jen formálně. Analýzu výročních zpráv veřejných vysokých škol z let 2009-2016 a dlouhodobých záměrů 2011-2015, 2016-2020 a jejich aktualizací provedla Richterová (2016): „Popisy studijní neúspěšnosti ve výročních zprávách veřejných vysokých škol jsou většinou spíše na obecné úrovni a nelze z nich jednoznačně usoudit, zda se daná škola o studijní neúspěšnost opravdu zajímá.“
Podle Richterové (2016) tak sice lze u některých univerzit pozorovat náhlý vzrůst nebo pokles studijní neúspěšnosti, školy ale ve strategických dokumentech neuvádí jejich důvod.
Vysokým školám to ale nelze úplně vyčítat, protože ani pro MŠMT nebyla studijní neúspěšnosti dlouho tématem. Jak upozorňuje Vlk et al. (2017), konkrétní opatření se objevila až v Dlouhodobém záměru pro roky 2016-2020 (MŠMT 2015). Mimo něj se mu věnuje ještě Rámec rozvoje vysokého školství do roku 2020, který byl vytvořen jako nutná pordmínka pro čerpání Evropských strukturálních a investičních fondů (MŠMT 2014a).
„Česká vysokoškolská politika se tak tématem studijní neúspěšnost začala zabývat spíše v důsledku tlaku nadnárodních struktur než z vlastního popudu“ (Vlk et al. 2017).
Její rizika si ale vedení MŠMT uvědomuje. Potvrzuje to v rozhovoru s autorem i náměstek pro řízení sekce vysokého školství, vědy a výzkumu Pavel Doleček (2019):
„Samozřejmě stojí proti sobě dva názory. Jeden říká, že první ročník je pouze prodloužené přijímací řízení a během něj se uvidí, jestli na to student má, nebo nemá. Druhý pohled, který mohu zastávat třeba já za ministerstvo, je, že my všechny tyto studenty proplácíme, takže my nechceme mít zmařenou investici. Hlavně si ale musíme uvědomit, že nastupující generace studentů jsou jiné než v devadesátých letech. Jejich znalosti se mění, jejich očekávání se mění a je nutné přizpůsobit tomu i výuku.“
Na rozdíl od České republiky bere snižování studijní neúspěšnosti jako jednu z priorit už od začátku tohoto tisíciletí Evropská unie. V návaznosti na Lisabonskou strategii (Evropská rada 2000) z roku 2000 se Evropská komise (EK) ve sdělení Investing Efficiently in Education and Training: an Imperative for Europe (Evropská komise 2003) studijní neúspěšnosti podrobně věnuje, a to hlavně z pohledu ekonomické neefektivity terciárního vzdělávání, která je způsobena třeba prodlužováním studia. Na druhou stranu se na ní dívá i z hlediska společenské inkluze a jako její příčinu vidí příliš brzkou volbu oboru, ke které studenty nutí strnulý vzdělávací systém.
V roce 2010 nahradila Lisabonskou strategii nová vize Evropa 2020. Ta mimo jiné jmenuje jako jeden z cílů pro rok 2020 překročení 40% hranice úspěšného absolvování terciárního vzdělání v populaci 30-34 let (Evropská komise 2010). K dosažení tohoto bodu vede podle navazujícího sdělení EK (2011) Supporting Growth and Jobs – An Agenda for the Modernisation of Europe’s Higher Education Systems cesta prostřednictvím snížení studijní neúspěšnosti. Pro EK je to jedno ze tří hlavních opatření.
Kolik se na neúspěšné studenty vynaloží peněz, MŠMT nesleduje, existují jen odhady. Lompart (2016) vypočítal, že jen za studenty, kteří prodlužovali standardní dobu studia o jeden rok, utratily v roce 2014 veřejné rozpočty 1,1 miliardy korun. Kdyby tito studenti ukončili studium v řádné době a začali pracovat, státnímu rozpočtu by na přímých i nepřímých daních přinesli ještě navíc 4,7 miliardy korun. Částku za neúspěšná studia odhaduje ministerstvo na miliardu.
„Kdybychom si udělali nějaká pracovní čísla, kolik nás stojí jednotlivý student, a vynásobily je, tak bychom asi získali nějaký výpočet, které by se mohl blížit k miliardě, ale to v tuto chvíli nemám propočítáno, takže bych nerad říkal přesná čísla,“ popisuje náměstek MŠMT Doleček (2019).
V následující části se pokusíme takový zjednodušený model vytvořit a vypočítat.
Výdaje státního rozpočtu za neúspěšné studenty
Nejdůležitějším zdrojem příjmu veřejných vysokých škol jsou peníze ze státního rozpočtu. Jednotlivým institucím je Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozděluje podle zákona o vysokých školách ve třech formách: příspěvek ze státního rozpočtu určený na vzdělávací činnost, podopora výzkumu a inovací a dotace.
MŠMT rozděluje finance mezi veřejné vysoké školy podle Pravidel pro poskytování příspěvku a dotací. Dělí se na čtyři rozpočtové okruhy: RO I – Institucionální část, RO II – Sociální záležitosti studentů, RO III – Rozvoj vysokých škol a RO IV – Mezinárodní spolupráce.
Nejvíce peněz (80 %) jde do části institucionální RO I. Čtyři pětiny z této částky spadají do fixní oblasti. Zjednodušeně jde o násobek počtu studentů, průměrného normativu a průměrného koeficientu ekonomické náročnosti studií. Průměrný normativ určuje MŠMT. Koeficient ekonomické náročnosti (KEN) má přidělen při akreditaci každý studijní program.
Z této části rozpočtové kapitoly pak lze vypočítat, jak velká část peněz je každoročně utracena za neúspěšně ukončená studia. Výpočet se opírá o webovou aplikaci studijní neúspěšnosti, kterou provozuje na základě dat ze Sdružené informace matrik studentů (SIMS) Provozně ekonomická fakulta České zemědělské univerzity v Praze.
V rámci kohortní míry studijní neúspěšnosti vázané na rok zápisu lze s jistou přijatelnou mírou zkreslení zjistit, kolik studií bylo v určitém roce ukončeno ve standardní době studia. Ve výpočtu jsem se zaměřil pouze na bakalářská, navazující magisterská a nenavazující magisterská studia s tím, že jsem pro zjednodušení za standardní dobu studia (SDS) považoval v případě bakalářského studia nejobvyklejší dobu 3+1 roku a v navazujícím magisterském 2+1. V nenavazujícím magisterském jsem zvolil dobu 5+1.
Počet studií je pouze odhadem, protože z agregovaných dat nelze vyčíst, zda ukončené studium už zčásti nebylo placeno samotným studentem z důvodu překročení maximální povolené doby studia. Na druhou stranu v součtu chybí studia, která mají standardní dobu delší a jejich ukončení tak mohlo proběhnout i v dalším roce, což už výpočet nezachytí (např. poslední rok lékařských oborů, ty se dají studovat v SDS 6+1).
Výpočtem s jistými uvedenými omezeními ale docházím k závěru, že na veřejných vysokých školách bylo v roce 2018 ukončeno neúspěšně v různých fázích 50 968 studií. Průměrný normativ v tomto roce stanovilo MŠMT na 42 881 Kč. Průměrný koeficient ekonomické náročnosti oborů ministerstvo v rozpočtech neuvádí. Nestanovuje ho navíc ke konci roku, ale k 31. říjnu. Aktuální průměrná hodnota podle MŠMT dosahuje čísla 1,63 u bakalářských programů, 2,09 u magisterských a 1,61 v případě navazujících magisterských. Průměrná hodnota pro všechny programy včetně doktorských je pak 1,69. Ve výpočtu vycházím právě z této hodnoty, ačkoliv jsou v ní zahrnuty i doktorské programy (Hodnota KEN se od roku 2006 pohybuje na hranici 1,6, od roku 2012 stoupá jen o setiny (Lompart 2016), takže případný rozdíl v KEN na úrovni jedné desetiny je zanedbatelný, pohybuje se ve výsledku okolo 200 milionů korun).
Započtením průměrného normativu na rok 2018 společně s průměrným KEN za veřejné vysoké školy vychází, že za neúspěšně absolvovaná studia vydal státní rozpočet 3,7 miliardy korun.
Počet ukončených studií k 31. 12. 2018
| Kohorta | Bakalářské studium | Navazující magisterské studium | Nenavazující magisterské studium |
| 2013 | – | – | 93 |
| 2014 | – | – | 200 |
| 2015 | 3181 | – | 311 |
| 2016 | 7227 | 1909 | 633 |
| 2017 | 25387 | 5206 | 1132 |
| 2018 | 4120 | 1195 | 374 |
| Celkem | 39915 | 8310 | 2743 |
Možná řešení studijní neúspěšnosti
Vynaložené prostředky ale nemusí být nutně zcela ztracené. Pokud student ukončí studium, ale pokračuje souběžně v jiném nebo se znovu přihlásí do dalšího programu, který mu více vyhovuje, může nakonec absolvovat. Potíž nevyužitých investic se ale může objevit u studentů, kteří neúspěšně ukončí studium ještě v prvním ročníku vysoké školy a v dalších dvou letech žádné jiné studium nezahájí. U nich lze mluvit o tom, že jde s velkou pravděpodobností o studenty, kteří nikdy vysokoškolské studium nedokončí. Nejčerstvější data jsou známá pro studenty zapsané v roce 2015. Z tohoto ročníku ukončilo a znovu ve studiu nenavázalo 9 224 lidí (číslo je souhrnné za veřejné i soukromé vysoké školy). Jde pouze o studenty v bakalářských a nenavazujících magisterských studiích, navazující magisterská a doktorská se do výpočtu logicky nezapočítávají, protože studenti už jedno studium ukončené mají.
Ani utracené prostředky za studenty, kteří ukončí studium a dalším už nenavážou, ale nelze považovat za zcela ztracené. I neúspěšní absolventi ze studia profitovali, i když nezískali titul.
„V prvé řadě bych vůbec nepřistupoval na to, že to jsou vyhozené peníze. Já bych řekl, že jsou to ne zcela efektivně vynaložené prostředky. I student, který dva roky studuje vysokou školu, tak získá nějaké znalosti, dovednosti a kompetence, které se mu mohou hodit, i když nebude mít vysokou školu. Ale je to samozřejmě neefektivní, protože on mohl získávat tyto znalosti jinými způsoby,“ popsal svůj pohledu v rozhovoru s autorem náměstek MŠMT Doleček (2019).
Jak jsme odhadli v předchozí části, výdaje za neúspěšná studia mohou výrazně přesahovat tři miliardy korun. Jde tak o značný a také zbytečný výdaj státního rozpočtu. V úvahu však nelze brát jen ekonomické hledisko. Na vysokou studijní neúspěšnost doplácí studenti, terciární vzdělávání i společnost jako taková. Čerství vysokoškoláci opouští terciární vzdělávání zklamaní a často znechucení, vysoké školy investují peníze a energii do končících studentů zbytečně a společnost přichází o potenciálně vysoce kvalifikované pracovníky.
Už v první části jsme naznačili, že redukci studijní neúspěšnosti na vysokých školách se v tuzemském měřítku věnuje jako první Dlohodobý záměr pro oblast vysokých škol na období 2016-2020. Ten si klade za cíl nejen identifikovat příčiny rostoucí studijní neúspěšnosti, ale i její snižování prostřednictvím nabídky kvalitních poradenských služeb (MŠMT 2015). Pro rok 2019 byla v rámci Plánu realizace dlouhodobého záměru (MŠMT 2018) studijní neúspěšnost součástí prioritního cíle 2: „Zvýšit cílenou kampaní informovanost studujících na středních školách o základních podmínkách studia na vysoké škole s cílem předcházet špatné volbě studijní dráhy a snížit studijní neúspěšnost v prvních ročnících studia (např. zřízení speciální sekce na webu MŠMT, spolupráce s Národním informačním centrem mládeže).“
V dlouhodobém záměru byla jako kvantitativní cíl stanovena studijní úspěšnost 60 % u bakalářských studií započatých v roce 2015 (MŠMT 2015). K 31. prosinci 2018 dosahovala ale studijní úspěšnost pro tuto kohortu pouze 25,6 % a neúspěšnost 56,1 %, cíl se tak splnit nepodařilo.
Studijní neúspěšnosti se věnoval i základní strategický dokument MŠMT (2014b) Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Avšak v nástupnickém dokumentu Strategii 2030 (Veselý 2019), zatím výraznější zmínka o řešení studijní neúspěšnosti chybí. Na jeho tvorbě se ale ještě pracuje.
Představeny byly v listopadu 2019 jen Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Z pohledu vysokých škol byly částečně podrobeny kritice, protože se terciárnímu vzdělávání věnují jen v omezené míře. Téma studijní neúspěšnosti je zmíněno jen v části o snížení nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělání jako jeden z indikátorů (Veselý 2019): „Bude snížena studijní neúspěšnost studentů vysokých škol přicházejících ze středních odborných škol na maximálně 25 % u studentů přicházejících z oborů kategorie M (nyní 30 %) a 35 % u studentů přicházejících z oborů kategorie L (nyní 48 %).“
Nejkomplexnější studií o studijní neúspěšnosti z posledních let je Dropout and Completion in Higher Education (Evropská komise 2015), kterou nechalo v roce 2015 vypracovat Generální ředitelství Evropské komise. Mimo přehledu politik věnujících se snížení studijní neúspěšnosti představuje i paletu konkrétních opatření.
Jako příklad uvádí studie Dánsko, které má s 81 % jednu z nejvyšších studijních úspěšností v Evropě. Reformou z roku 2013 dánská vláda navázala financování vysokých škol na úspěšnost jejich studentů a rychlost, s jakou svá studia dokážou ukončit. V návaznosti na to musely dánské vysoké školy nabídnout studentům také flexibilnější studijní programy.
Druhým příkladem je Nizozemsko, které motivuje studenty k dokončení studia v řádné době nevratnými granty. Systém zjednodušeně funguje tak, že si každý student bere kvůli vysokoškolskému studiu půjčku. Pokud ale svůj studijní program dokončí do 10 let, mění se půjčka na nevratný grant. Díky tomu se zvyšuje snaha studentů získat titul a neopouštět vysokou školu předčasně, třeba i kvůli momentálně lepší pracovní nabídce.
Jeden malý, ale zato konkrétní krok, plánuje i české MŠMT v novele zákona o vysokých školách, který na začátku roku 2020 předloží vládě. Studentům, kteří chtějí změnit svůj studijní program, umožní přestup na jiný bez toho, aby museli neúspěšně ukončovat původní studium. Dnes jsou totiž takoví studenti nuceni provést hned několik náročných administrativních kroků – ukončit původní studium, přihlásit se na jiné, znovu složit přijímací zkoušky, zahájit nový studijní program a nakonec se pokusit o uznání některých již splněných zkoušek.
„My chceme vysoké škole dát možnost, když na to bude mít kapacity, aby student mohl z jednoho studijního programu přestoupit do druhého. V pěti, šesti nových paragrafech popíšeme toto v zákoně, aby všichni věděli, za jakých podmínek to půjde. Slibujeme si od toho, že se nám podaří řadu studentů udržet na vysoké škole s co nejmenší administrativní zátěží pro ně i pro školu, že nám to může pomoci, byť to není všelék, ke snížení studijní neúspěšnosti a hlavně k flexibilitě studia, protože nastává doba, aniž bych chtěl příliš filozofovat, kdy školy musí začít umožňovat nabízet studium heterogenní skupině studentů, která bude mít jiné znalosti, jiné morálně volní vlastnosti a jiná očekávání, a to z hlediska flexibility studia, různých paralelních a alternativních studijních drah nebo servisních a podpůrných opatření,“ vysvětluje náměstek MŠMT Doleček (2019).
Závěr
Poslední analýza MŠMT (2019) o studijní neúspěšnosti v bakalářských programech za rok 2018 naznačuje, že se nárůst nedokončených studií po roce 2014 zastavil. MŠMT to dává do souvislosti s řadou přijatých opatření – lepším informováním uchazečů o terciárním vzdělání, rozšiřováním nabídky vyrovnávacích kurzů nebo větší flexibilitou studia. U posledních kohort studentů lze ale stále očekávat, že se míra studijní úspěšnosti bude pohybovat kolem 40 %. Na druhou stranu se ukazuje, že neúspěšné studium nerovná se neúspěšný student. Z nastupujícího ročníku 2010 úspěšně završilo nějaký studijní program 60 % uchazečů o bakalářský titul, 70 % u nenavazujícího magisterského studia a 85 % v případě navazujícího magisterského studia.
Literatura
ČVUT (2019). Výroční zpráva o činnosti ČVUT v Praze za rok 2018. Praha: ČVUT.
DOLEČEK, P. (2019). Rozhovor s Josefem Mačím. 29. listopadu 2019.
EVROPSKÁ KOMISE (2003). Investing Efficiently in Education and Training: an Imperative for Europe. Brusel: Evropská komise.
EVROPSKÁ KOMISE (2010). Europe 2020: A Strategy for Smart, Sustainable, and Inclusive Growth. Brusel: Evropská komise.
EVROPSKÁ KOMISE (2011). Supporting Growth and Jobs – An Agenda for the Modernisation of Europe’s Higher Education Systems. Brusel: Evropská komise.
EVROPSKÁ KOMISE (2015). Dropout and Completion in Higher Education in Europe. Brusel: Evropská komise.
EVROPSKÁ RADA (2000). Lisbon European Council 23 and 24 March 2000. Lisabon: Evropská rada.
FUČIK, P., L. Slepičková (2014). Studenti, kteří odcházejí: Kvantitativní analýza nedokončených vysokoškolských studií. Praha: Aula.
LOMPART, O. (2016). Je predlžovanie štúdii na VŠ v ČR efektivne pre študentov a pre spoločnosť? Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze.
MŠMT (2014a). Rámec rozvoje vysokého školství do roku 2020. Praha: MŠMT.
MŠMT (2014b). Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Praha: MŠMT.
MŠMT (2015). Dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol na období 2016 – 2020. Praha: MŠMT.
MŠMT (2018). Plán realizace Dlouhodobého záměru vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové a inovační, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol pro rok 2019. Praha: MŠMT.
MŠMT (2019). Studijní úspěšnost na českých vysokých školách v roce 2018. Praha: MŠMT.
OECD (2014). Education at a Glance 2014: OECD Indicators. Paříž: OECD Publishing.
RICHTEROVÁ, K. (2018). Studijní neúspěšnost z pohledu veřejných vysokých škol. Praha: Univerzita Karlova.
SCHNEPF, S. (2014). How do Tertiary Dropouts fare in the Labour Market? A Comparison between EU countries. Bonn: Forschungsinstitut zur Zukunft der Arbeit GmbH.
TROW, M. (2006). Reflections on the Transition from Elite to Mass to Universal Access: Forms and Phases of Higher Education in Modern Societies since WWII. Dordrecht: Springer Netherlands.
VESELÝ, A. et al. (2019). Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Praha: MŠMT.
VLK, A. et al. (2017). Studijní neúspěšnost na vysokých školách: teoretická východiska, empirické poznatky a doporučení. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON).
Foto: Pixabay.com
