Esej: Mají bulvární servery specifické publikum?

Pokud si mám představit typického čtenáře bulvárních serverů a titulů, vybaví se mi nepříliš oduševnělý člověk s nižším vzděláním, který pravděpodobně nemá moc věcí na práci, a tak sahá po svém oblíbeném zabíječi dlouhé chvíle – po skandálech, drbech, zprávách o nehodách a životech slavných. Po takových zprávách, u jejichž čtení se moc nenadře a nemusí se ani pokoušet hlouběji přemýšlet. Nakolik je ale tato představa zkreslená či stereotypní, a jak moc ji ovlivňuje má sociální bublina?

Podle Věry Noskové bulvární typ médií skutečně vyhledává skupina lidí s nízkým vzděláním, vysokou mírou emocionality a infantilnosti. Jde o čtenáře, kterým prý naopak chybí racionální uvažování. Vysoká čtenost bulvárních médií je pak dle Noskové zapříčiněna tím, že ve společnosti převládá právě tato skupina obyvatel.

„Zatímco ve starověku davy nadšeně povzbuzovaly gladiátory v boji na život a na smrt nebo si užívaly předhazování křesťanů vyhladovělým lvům, zatímco ve středověku přihlížely s gustem veřejným popravám nebo upalování zaživa, dnes jim vzrušení přinášejí bulvární zprávy o mordech a neštěstích. Je třeba dodat, že s jistou dramatičností a intimitou pracuje samozřejmě i umělecké dílo. Jeho výrazové prostředky jsou ale sofistikovanější, bohaté. Na rozdíl od bulváru takové dílo podněcuje a vede k přemýšlivosti, odhaluje hlubší významy a problémy lidské existence, a dopřává tak konzumentům požitek umělecký i estetický.“

Pravdou je, že bulvární média patří (nejen) v České republice k velice čtenářsky oblíbeným. Deník Blesk je kupříkladu dlouhodobě nejčtenějším tuzemským deníkem. V posledním měření čtenosti za třetí a čtvrté čtvrtletí 2018 potvrdil svou vedoucí pozici na trhu, jedno vydání čte v průměru 932 000 lidí a jeho čtenost oproti poslednímu sledovanému období dokonce vzrostla.

Myslím si, že by však bylo krátkozraké usuzovat, že všichni čtenáři bulváru patří mezi nevzdělanou či nízkopříjmovou skupinu lidí. Pravdou je, že bulvár patří mezi mainstream a jeho publikum lze definovat jediným možným způsobem – jde o publikum masové. Do masového publika patří obyvatelstvo ze všech vrstev společnosti. Rozdíl je však v tom, že racionálně uvažující lidé nepovažují bulvár za relevantní a jediný zdroj informací o světě, ve kterém žijí.

Součástí „čtenářské masy“ bulvárních médií tak proto nutně nemusí být jen nevzdělaní infantilní lidé nebo lidé s nízkými příjmy. Kromě dělníků, uklízeček, skladníků či prodavaček bychom v této obrovské mase lidí našli i vysokoškoláky, učitele či manažery. Domnívám se, že je tomu tak z toho důvodu, že bulvár nabízí kromě jakéhosi útěku od reality vlastního života také snadná řešení, jednoduché a rychlé odpovědi na mnohdy uměle vytvořené problémy.

Svým způsobem lze přirovnat bulvár v žurnalistice k populismu v politice. A jak je známo, i vzdělaní lidé mohou uvěřit populistickým politickým tendencím, přestože k tomu mají možná menší předpoklady, než lidé nevzdělaní. Podle Jindřicha Šídla je v bulváru stěžejní předat čtenářům poselství: „Jsme na vaší straně, na straně obyčejných lidí proti institucím, systému, proti nebezpečí, o které byste možná vůbec nic netušili, kdybychom vám o něm neřekli.“

Síla bulváru spočívá v tom, že uspokojuje emotivní potřeby čtenářů. V bulvárních textech vždy převládá emotivní složka nad racionální, čehož je dosaženo nejen textovými, ale také vizuálními prostředky. „Jde o pestrou směsici textů zabývající se tím, co lidi zajímá. V podstatě odpovídá spektrum zájmu bulváru tomu, o čem by se bavili průměrní lidé, kdyby se potkali na návštěvě nebo v hospodě či kavárně.“ Kromě emocí nabízí bulvár čtenářům ještě například pocit sounáležitosti. Čtenáři se v bulvárních textech můžou ztotožnit s příběhy dalších lidí, utéct na chvíli od svých problémů a uspokojit svou zvědavost sledováním životů jiných.

Je důležité zmínit, že v dnešní době mnohdy přebírají roli bulváru i jiné typy médií než tištěné bulvární noviny či online servery. Jeden z hlavních prvků bulváru – jakýsi společenský voyeurismus neboli sledování života jiných – můžeme najít například v televizních reality shows. S nástupem mobilních technologií se dalším způsobem, jak sdílet a sledovat bulvární témata, staly sociální sítě. Na Instagramu lze sledovat osobní profily celebrit, sportovců a dalších slavných osobností, které mnohdy na této sociální síti zveřejňují intimní informace ze svého soukromí. Celebrity se tak samy stávají zdroji bulvárních informací a „tradiční“ bulvární média mnohdy jejich informace pouze přebírají, aniž by obsah musela vytvářet.

Bulvární témata se objevují ve všech platformách a jsou již několik staletí součástí mediálního prostoru. Publikum bulváru je masové a dle mého názoru jej nelze striktně specifikovat. Bulvární témata jsou totiž to, u čeho lidé odpočívají. A nezáleží ani tak na tom, zda jde o internetový bulvární server, Výměnu manželek či sledování života slavné celebrity na Instragramu. Na bulvární témata lze narazit v podstatě kdekoliv v mediálním prostoru a v prostoru sociálních sítí, které mnohdy na bulvárním principu fungují. Konzumentem bulváru se tak stává kdokoliv, kdo se v tomto prostoru pohybuje a tato „odpočinková“ témata vyhledává. Klíčovou roli však vždy hraje to, zda daný čtenář dokáže posoudit relevantnost informací, které se mu v mediálním prostoru naskytují.

Zdroje:

OSVALDOVÁ, Barbora, KOPÁČ, Radim. eds. Co je bulvár, co je bulvarizace. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2016, 142 s. ISBN 978-80-246-3229-2.

VÝZKUM ČTENOSTI TISKU – MEDIA PROJEKT. Unie Vydavatelů [online]. 8. 2. 2019 [cit. 2019-05-05]. Dostupné z: http://www.unievydavatelu.cz/cs/unie_vydavatelu/medialni_data/vyzkum_ctenosti

Text vznikl v rámci předmětu Bulvární média a jejich společenský význam pod vedením Doc. PhDr. Barbory Osvaldové.

Foto: Aktuálně.cz