Strážničtí koledovali v krojích, na voze i s dvoumetrovou pomlázkou

Na Velikonoční pondělí ožívá jihomoravské město Strážnice hudbou, zpěvem a tancem. Ulice jsou plné malých i velkých koledníků, kteří chodí od domu k domu s „žilami“, jak se tu pomlázkám říká, ve snaze vysloužit si barevná vajíčka a sladkosti. A taky aby děvčatům předali mladost a svěžest obsaženou ve vrbových proutcích. Doma nezůstávají ani muži z folklorních souborů, kteří vyrážejí ven v krojích a s hudebními nástroji v ruce. Město má sice jen 5 500 obyvatel, ale soubory jsou tu hned tři.

Mužská část Žerotínu, jednoho z nich, má napilno. Začíná v půl sedmé ráno a než obejde všechny dívky ze souboru, je devět večer. „Nejdřív se vyšlahají přespolní děvčice, potom ty ve Strážnici,“ říká Milan. Odhaduje, že za den jich dohromady navštíví kolem patnácti. „Každá se chystá, připraví občerstvení a chce nás pohostit, takže musíme zahrát, zazpívat a chvíli posedět,“ vysvětluje, proč koledování zabere tolik času. Postěžuje si na nedostatek mladých lidí v souboru, ale nemyslí si, že by ztráceli zájem o folklor, důvodem je podle něj spíše ročníkový propad.

Skupiny koledníků však netvoří pouze místní. Kromě členů z okolních obcí, jako jsou Petrov nebo Tvarožná Lhota, dorazil i čtyřiadvacetiletý Martin z Prahy. Po otci, který byl Strážničan, zdědil lásku k folkloru. Hraje na housle v pražském souboru Rosénka a od třinácti let tráví Velikonoce s Žerotínem. „Když už jsem nebyl roztomilý prďola, lidé v Praze mi přestali otevírat. Zvonil jsem v 11:20 a řekli mi, že už je poledne a pozdě. V 8:20 mě zase vyhodili, že je moc brzo,“ popisuje, co ho na Velikonoce láká do Strážnice. Vynechal jen jednou a už by to nikdy neudělal. „Ať se děje, co se děje, nestojí mi to za to, abych zůstával jinde než ve Strážnici.“

Soubor Danaj vyráží koledovat na voze taženém koňmi, Demižon zase plete skoro dva metry dlouhou pomlázku. Členové přiznávají, že mezi soubory vládne mírná rivalita, hlavně když si přebírají děvčata. Milan i ostatní z Žerotína věří, že tradice nikdy nezaniknou. Jsou na svůj původ hrdí a dále budou usilovat o udržování zvyků, nejen těch velikonočních.

Koledovat se chodilo i v jiných moravských obcích, jako třeba ve Staré Břeclavi nebo ve Vlčnově, kde velikonoční průvod tradičně vede král. V Pavlovicích a Němčičkách se zase předháněli o nejdelší pomlázku. Ta němčická měřila deset metrů a místní ji pletli sedm hodin, ale pavlovická ji o osm a půl metru překonala.

Text vznikl v rámci kurzu Žurnalistická tvorba II pod vedením Mgr. Ondřeje Trunečky a publikován byl v CAROLINĚ.

Foto: Kristýna Schönová