KOMENTÁŘ: Svoboda si zastřílet

Kdyby byli ozbrojeni zaměstnanci škol, dalo se do pár minut zabránit střelbě na střední škole v Parklandu, při které zemřelo 17 lidí. Právě to prohlásil prezident USA Donald Trump po tom, co si se soucitným výrazem v Bílém domě vyslechl emotivní projevy přeživších masakru na floridské střední škole. Tato věta je esencí myšlenkového rozpoložení nekončícího problému se zbraněmi v USA – problém s vzrůstajícím násilím přerůstá přes hlavu, tak vyzbrojme pro jistotu všechny.

Nutno dodat, že Trump začíná podporovat změnu legislativy k řešení již tak komplexního problému, třeba zvýšením věkového limitu pro nákup palných zbraní na 21 let. Jeho odpovědi ale mají hořkou pachuť. Zvlášť když hovoří k příbuzným obětí střelby na středních školách, v nichž od roku 1999 zahynulo 149 lidí, většinou nezletilých studentů. Při setkání s prezidentem frustraci studentů a příbuzných obětí shrnul Samuel Zeif, jeden z přeživších: „Den po tom mi bylo osmnáct a probudil jsem se už s tím, že můj nejlepší přítel tu není. Nechápu, jak ještě pořád můžu přijít do obchodu a koupit si zbraně používané ve válkách. Viděl jsem, jak si válečnou pušku koupil člověk s prošlou občankou, a to pořád, po všech těch útocích.“

Přibližně v tu samou dobu, kdy Samuel s dalšími truchlícími tlumočil názory většiny svých spolužáků, tisíce studentů vyrazilo pochodovat do ulic Washingtonu D.C. v protestu proti nečinnosti úřadů. Vzrůstající frustrace a další plánované masové protesty dokazují jen to, že dosavadní řešení při dalších situacích fatálně selhávají. Argumenty o svobodě a právu nosit zbraň nefungují v momentě, kdy je pravděpodobně psychicky nemocný mladík schopen legálně nakoupit v místním obchodě několik pušek a naplánovat si detailně celý útok. A to i přes to, že FBI měla mít informace o jeho příspěvcích na sociálních sítích, ve kterých opakovaně podobným útokem vyhrožoval. Podle logiky amerických republikánů bychom museli být vyzbrojeni všichni, včetně prodavačů v obchodech, protože zóny, kde nejsou povolené zbraně, útočníky jen vybízejí k akci. Proč posilovat prevenci, když si každý může pořídit zbraň. Argumentací o svobodném nošení zbraní se tak paradoxně posiluje represe, která je poskytnuta jednotlivcům přesvědčených o tom, že mohou vzít právo do vlastních rukou, kdykoliv to uznají za vhodné.

Studenti v ulicích tak přestavují velice cenou reflexi současného problému s ozbrojenými násilnostmi na amerických středních školách, který pomalu přerostl únosnou míru. Přestože je mnoho výroků na adresu politiků zastřeno vyhrocenými emocemi, kampaň sdružující se pod hashtagem #NeverAgain (tedy “Nikdy znovu”) přináší spontánní vzepětí veřejnosti. Jenomže jak naznačuje průběh protestní kampaně, k nápravě jizev americké společnosti vede dlouhá cesta. Nejpříznačnějším obrazem pro další vývoj situace je rozhořčení směřované floridskému senátorovi Marcu Rubiovi. Senátor, jeden z největších obhájců druhého dodatku ústavy Spojených států, totiž považuje regulací prodeje zbraní za neúčinnou a od Národní asociace držitelů zbraní obdržel velké sponzorské částky při své prezidentské kampani.

Nespokojenost vedená směrem k senátorovi započala kampaní inspirovanou filmem Tři billboardy kousek za Ebbingem, který byl letos nominován na Oscara v hlavních kategoriích. Před senátorovou kanceláří zaparkovaly týden po útoku kamiony s mobilními billboardy a nápisy: „Zmasakrováni ve škole“, „Pořád žádná kontrola zbraní? „Jak je to možné, Marco Rubio?“ Odkazují na zápletku filmu, kde v okresním městě nechá žena vylepit obdobné billboardy, aby popohnala místní polici ve vyšetřování znásilnění a vraždy její dcery.

Billboardy představují zajímavý fenomén prolínání popkulturních odkazů a politické angažovanosti. Pravděpodobný následující průběh kampaně ale také přináší pozoruhodnou paralelu s filmem samotným. Snímek mimo jiné řeší beznaděj rodičů, kteří ztratí dítě a nikdy už nedojde ani k nejmenšímu zadostiučinění. Vyznění celého filmu je, stejně jako boj za regulaci prodeje zbraní, trpké. Postavy filmu se často chovají zbrkle, iracionálně a zdlouhavý případ, který zanechává nevratné stopy na komunitě v malém městě, není nikdy vyřešen. Američtí studenti připravují na 24. března další velký pochod centrem Washingtonu D.C. a reakce Marca Rubia nebo Donalda Trumpa kopírují krátkodobá řešení a neochotu filmových maloměšťáckých strážníků. Snahy a kampaně studentů zastřešené pod #NeverAgain znamenají vítanou změnu a potřebný hlas naděje, že to jde jinak. Vše je ale přes všechny veřejné výzvy a diskuze  nakonec právě v rukou strážníků z Ebbingu, kteří sedí v kongresu a velkých zbrojařských korporacích. A než je nahradí někdo jiný, naděje na efektivní nápravu a zahojení jizev americké společnosti zůstane jen na marketingových billboardech.

 

Text vznikl v rámci předmětu Tvůrčí dílny – komentář pod vedením Mgr. Davida Klimeše, Ph.D.

 

Foto: Flickr.com

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *