Ze zákulisí Evropské ligy: Co fandové nevidí?

Utkání fotbalové Ligy mistrů a Evropské ligy patří mezi nejprestižnější sportovní události světa. Na stadiony dorazí tisíce fanoušků, televizní obrazovky zapínají miliony dalších. Na precizní průběh každého utkání dohlíží přímo na místě v zákulisí tým, jehož činnost však obvykle očím diváka zůstává zcela skryta. O jejich profesionalitě a důslednosti se pravidelně přesvědčují také v Liberci.

Je půl deváté večer a v neustávajícím dešti na fotbalovém trávníku svádí dvaadvacet hráčů mezinárodní souboj. Proti týmu Slovanu stojí například hráč ze Španělska, Kypru nebo Anglie. Nejde však o tolik očekávaný zápas Liberce s Fiorentinou.

Přesně takhle vypadá teambuilding mezi činovníky klubu a zaměstnanci Unie evropských fotbalových asociací (UEFA). Nápad na fotbalový zápas přišel od Ivana Marota, Španěla s těžko uchopitelnou funkcí. „Říká se tomu VOBM, celé to znamená Venue operating and broadcasting manager. Ve zkratce jsem zodpovědný za marketingovou a mediální stránku utkání,“ usmívá se čtyřicetiletý bývalý televizní novinář a velký fanoušek Atlética Madrid.

Pracuje převážně ve dvojici s kolegou mladším o deset let, Stylianosem Potamatisem z Kypru. Říkat si nechává zkráceně Stelios a kromě práce pro UEFA, kde dohlíží na správný průběh utkání, zároveň pracuje pro kyperskou fotbalovou asociaci. Oba již liberecké prostředí velmi dobře znají, stejnou funkci zde zastávali už v minulosti.

Spolu s nimi patří do týmu UEFA také sedmička techniků, kteří musejí před každým zápasem Evropské ligy „převléknout“ stadion do slavnostního hávu. Vede je prošedivělý Angličan Steve, do jehož skupiny patří několik Němců, Slovák Roman nebo Portugalec Mario.

Ten pravidelně vzpomíná, jak jako řidič kamionu poprvé mířil na liberecký stadion U Nisy. Dopravní situace tehdy pořádně komplikovala uzavírka, dostával tedy velmi svérázné instrukce. „Řekli mi: Zákaz vjezdu můžeš ignorovat, normálně skrz něj projeď. A těsně před zavřeným mostem vjeď na cyklostezku! Dokážete si asi představit, jak na obrovský kamion kolemjdoucí na úzké cyklostezce koukali,“ vypráví s úsměvem.

Liberec? Dovolená!

Obecné veselí panující během přátelského zápasu už následující ráno vystřídá soustředění. Technici během úterý zakryly veškeré reklamy sponzorů klubu, které se nesmí objevit v záběru všudypřítomných kamer. „Místo toho je musíme všude nahradit reklamními panely sponzorů Evropské ligy,“ vysvětluje Roman se sadou nářadí v ruce, zatímco lepí jedno z log na střídačku hostujícího týmu.

Do repertoáru jeho kolegů patří i mnohem nebezpečnější úkony. Čeká je například šplhání na střechu stadionu, kde zaplňují další reklamní plochy, nebo výměna nad tribunou umístěných vlajek. Pro všechny je to však rutina. „Jsme tu v Liberci skoro jako na dovolené. Dělám také Ligu mistrů, kde kolikrát musíme takto přestavět šedesátitisícový mnohapatrový stadion za stejný čas. Práci tady si užíváme,“ směje se Steve.

Mezitím se jeho kolegové v zázemí stadionu věnují tradiční úřednické práce. Ivan se svým asistentem vyřizuje akreditace pro další zaměstnance UEFA, kteří na zápas dorazí, a také pro jednotlivé týmy a vysílající televizi. Stačí připravit akreditaci, vsunout ji do speciálního pouzdra, přidat k ní štítek s číslem a vše pečlivě zapsat do tabulky. „Nic náročného, ale je to úmorné, dáme do kupy třeba dvě stovky akreditací na každý zápas,“ usmívá se Španěl. Z míry ho nevyvede ani ta nejnudnější činnost.

Stelios pro změnu na schůzce se zástupci klubu řeší, co je nutné do dalšího dne připravit. Zachází do nejmenších detailů, jako například jak daleko od zábradlí ochozů mohou být fanoušci na vozíčku. Musí také připomenout, že na stadionu ani v jeho bezprostředním okolí není během utkání povoleno prodávat alkoholické nápoje.

My už to samozřejmě víme, ale třeba v Košicích, kde jsme před dvěma lety hráli, na to koukali docela vyjeveně. Evropskou ligu hráli poprvé. Na schůzce to odkývali, ale soukromě nám prozradili, že s tím nepočítali a že všude mají alkoholické pivo. Doslova se modlili, aby ho nikdo z delegátů nešel osobně ochutnat,“ vypráví Tomáš Čarnogurský, který jako manažer marketingu a komunikace za klub s týmem UEFA jedná nejčastěji.

Konference v posilovně

Po mítinku a krátké pauze na oběd je na řadě další schůze. Tentokrát Ivan komunikuje se zástupci televize Nova Sport, jež utkání vysílá. „Kolik budete mít kamer? A budete mít u trávníku připraveného reportéra na rozhovory během poločasové přestávky?“ ptá se dle zvyku. S televizním koordinátorem však vše domluví během několika minut a hned se přesouvá k dalším úkolům.

V tu dobu mají nejvíce práce technici. Tiskové středisko uvnitř tribuny nenabízí dostatečný počet míst pro novináře, Slovan tak pořádá tiskové konference ve vedlejší posilovně. Do čtyř hodin, kdy startuje ta první, tak Stevův tým musí vyklidit těžké posilovací stroje a umístit do posilovny spoustu židlí i pult pro řečníky včetně odpovídajícího pozadí se sponzorskými logy.

Dřív jsme si museli vše připravovat sami, ale teď takovéto věci zajišťuje UEFA. Pro nás je to velká úleva, zastanou spoustu práce,“ usmívá se Čarnogurský. Jen o několik minut později ho však úsměv přechází.

Nouzové tiskové středisko se zaplnilo italskými i českými novináři, někdo však chybí. Trenér Jindřich Trpišovský má zpoždění. „Zasekl se v koloně na cestě z Prahy,“ hlásí tiskový mluvčí Lukáš Váňa po krátkém telefonátu. „Bude tu do čtvrt hodiny,“ dodává nervózně. „Ale pozdě jste začínali už minule,“ připomíná Stelios, který si vše zapisuje do notesu.

Před zápasem s řeckým týmem PAOK Soluň totiž liberecký trenér rovněž nestihl tiskovou konferenci. A nejen to, také si vysloužil varování za chování během utkání, které spolu s asistenty prožíval a komentoval až příliš bouřlivě. Tentokrát už se vše neobejde bez poznámky do Steliosova reportu pro vedení UEFA. To už ale Trpišovský rychle chvátá do posilovny a usazuje se na své místo.

Díra v plotě netřeba

Původně dojednaná překladatelka sice na poslední chvíli účast na konferenci odřekla, její funkci však úspěšně zastala narychlo sehnaná italsky mluvící průvodkyně. Hráči Slovanu se tak konečně odebírají na oficiální trénink. Ten neabsolvují na trávníku stadionu U Nisy. „Tráva je tu dlouhodobě horší, takže se ji snažíme šetřit co nejvíce,“ vysvětluje několikaminutový pěší přesun na vedlejší hřiště Tomáš Čarnogurský.

Profesionální fotbalisté tak zažili i situace, které hraničí spíše se zážitky z okresního přeboru. Před jedním ze zápasů Evropské ligy v minulé sezoně si totiž tým zapomněl klíče od brány na trávník. „Než aby se vraceli do kabiny, zkrátka tam všichni hráči i trenéři prolezli dírou v plotě. Přímo před českými i zahraničními novináři. Ti si to vše nafotili a natočili a hned jsme byli v hlavních zprávách,“ vzpomíná marketingový ředitel.

Letos už je raději brána předem odemčená. Po čtvrthodině otevřeného tréninku odvádí Ivan novináře dle pravidel zpět do útrob stadionu. „Naštěstí všichni dobrovolně odcházejí. Tím, že se trénuje na zcela veřejném prostranství, vedle kterého vede cyklostezka, bych je přitom jen těžko mohl vyhnat. Trénink obvykle ve všech klubech bývá v uzavřeném areálu. Ale proti pravidlům to není,“ kroutí Španěl hlavou.

Fiorentina už o dvě hodiny později trénuje přímo na hlavním stadionu. „Sice jsme jim říkali, ať se snaží šetřit okraje hřiště, ale podívejte se sami! Celé to tu zorali. Ale co, sami na tom budou zítra hrát,“ láteří jeden z trávníkářů, zatímco po tréninku zahrabává čerstvé drny.

Po dvanácti hodinách strávených na stadionu pro tento den práce všech členů týmu UEFA končí. Čeká je už pouze večeře v restauraci jednoho ze sponzorů klubu, kam je doprovázejí například vedoucí týmu, asistentka ředitele klubu nebo marketingový ředitel Tomáš Čarnogurský. Večer se nese v poklidné přátelské atmosféře, pracovní záležitosti počkají až na ráno.

Delegát je formalitou

Den zápasu začíná opět schůzkou. Té se kromě zástupců klubů a týmu UEFA účastní i členové integrovaného záchranného systému a vedení pořadatelské služby. Právě pořadatele čeká po předchozí zkušenosti poměrně klidný zápas. „Ze Soluně před třemi týdny přijelo na patnáct set fanoušků. Takřka všichni z kategorie rizikových,“ připomíná Čarnogurský.

Pro zhruba tři desítky pořadatelů v hostujícím sektoru prakticky neřešitelný úkol. Řečtí příznivci je po minutě hry nekompromisně vyhnali a nastolili si na tribuně vlastní řád, do situace se odmítli míchat i policisté. „Možná to bylo nakonec dobře. Oni pouze nesnesli cizí dohled, pak se uklidnili a žádné škody v podstatě nenapáchali,“ vysvětluje Stelios, který pro UEFA chování příznivců monitoruje. Jako Kypřan je s jižanskou náturou velmi dobře obeznámen.

Z Itálie však má na utkání dorazit pouze hrstka neorganizovaných fanoušků, problémy tedy nikdo neočekává.

Jakmile se překlopí poledne, vše již směřuje k blížícímu se zápasu. Ivan míří do televizního tábora, kde jednu po druhé kontroluje veškeré grafiky připravené pro vysílání. Technici ještě zajišťují poslední šroubky na reklamních panelech, které připevnili i na střídačky, Stelios se pro změnu věnuje delegátovi UEFA. Ten má na stadionu hlavní slovo, jeho pozice je však dle mladého Kypřana přeceněna. „Je to spíš taková funkce za zásluhy. Taková formalita. Dělat bych ji nechtěl, raději jsem v centru dění!“

Pod Ivanovým dozorem se mezitím televize přemístí na trávník, kde nacvičuje natáčení úvodních jedenáctek. Vše má svůj daný řád, dokonce i nosiči plachty na středovém kruhu musejí dodržovat jasně stanovená pravidla. Veškerý předzápasový program by měl klapat na sekundy přesně.

Po všech zkouškách začínají na tribuny proudit první fanoušci a do kabiny přijíždějí nejprve Slovan Liberec a o pět minut později také Fiorentina. Ani v tuto chvíli nemá tým UEFA klid. Stelios poučuje přítomné rozhodčí, Ivan kontroluje podmínky pro VIP hosty a novináře. „To je hrozně zodpovědná práce, protože například ochutnávám, jak kvalitní jídlo je připraveno ve VIP stanu!“ směje se v nadsázce Španěl.

Téměř celý zápas v kanceláři

Steve a jeho kolegové se s vysílačkami rozmisťují podél trávníku, připraveni okamžitě upravit jakékoliv nedostatky. Ty se hlavně nesmí dostat do záběru kamery. Po rozcvičce hráči na několik minut mizí v útrobách, následně se už v dresech řadí v tunelu na slavnostní příchod. Ten řídí podle přesného družicového času Stelios.

A hned přichází zádrhel. Úvodní video s odpočtem se ne a ne spustit, a když konečně naběhne, není synchronizované se zvukem. Zápas tak začíná zhruba o minutu později. Pro fanouška banalita, kyperský člen týmu UEFA se však plácá do čela. „Přesně na tohle jsem vás upozornil už minule. Stejně zase nejsme schopni začít včas,“ vrhá zlostné pohledy na Tomáše a další přítomné zaměstnance v klubu.

Ivan pro změnu kontroluje, zda se mezi novináře nedostal někdo cizí, poté spokojeně vyráží do kanceláře, kde tráví většinu zápasu. „Že bych si raději měl užívat fotbal? Pracuji kolem něj celý život. Viděl jsem už tolik utkání, že tohle klidně oželím.“ Raději si tedy připravuje své pozápasové hlášení.

Na trávníku v tu dobu padá první branka, Italové v utkání dominují. Kromě gólu padá také jedna z reklam na střídačce Liberce, Roman však okamžitě přiskakuje a upevňuje ji zpět. O poločase pro změnu nemohou rozhodčí nalézt klíče od své kabiny, okamžitě se ale z kanceláře objevuje Ivan, který jim předává svůj náhradní svazek.

Zápas končí jasným vítězstvím Fiorentiny 3:0. „To je možná dobře, alespoň neměli trenéři důvod se znovu vztekat,“ ulevilo se tiskovému mluvčímu Váňovi. Skutečně, čtvrtý rozhodčí nemusí řešit takřka žádné konflikty mezi střídačkami. V Liberci během Evropské ligy nepříliš často vídaná situace.

V tu chvíli se práce týmu UEFA pomalu chýlí ke konci. Zbývá jim pouze zabalit veškeré materiály, absolvovat závěrečný míting se zástupci libereckého klubu.

Postačí domluva

Na schůzi si Tomáš Čarnogurský a spol. vyslechnou veškeré nedostatky. „Trenér dorazil pozdě na konferenci, před zápasem nefungovala technika a utkání tak začalo pozdě. Co se dalších připomínek týče, měli jste tu dva VIP stany. Kvalita jídla v nich ale byla zcela odlišná. Proč?“ vytýká puntičkářsky Ivan.

Marketingový ředitel si mezitím vše smířeně zapisuje a očekává verdikt. Ten ale po krátké debatě nijak přísný není. „Tyhle věci musíme zanést do reportu, příště se jich ale určitě vyvarujete, že?“ mrká Španěl. „Takže to dál řešit nebudeme,“ loučí se Stelios. Zápasové soustředění na jeho tváři opět vystřídal vstřícný úsměv.

Za zavřenými dveřmi pak Ivan své počínání vysvětluje. „Takové maličkosti se pokazí i na zápasech světových velkoklubů. Musíme týmy motivovat k tomu, aby na sobě pracovaly, ale postihovat je nebudeme,“ usmívá se. „A to jídlo? To přece nenapíšu ani do reportu!“ uzavírá, zatímco zamyká kancelář.

On i Stelios ráno odlétají, technici ještě v pátek odstraní veškeré reklamy Evropské ligy a vrátí vše do původního stavu. „Cíl naší práce je vlastně to, aby na konci nebyla vůbec vidět,“ krčí rameny Steve. A přesně tak to také je. Odpoledne už by náhodný kolemjdoucí nepoznal, že na stadionu U Nisy o den dříve hrál italský velkoklub.

 

Text vznikl v rámci kurzu Specifika sportovní žurnalistiky pod vedením Mgr. Ondřeje Trunečky.

Foto kredit: martha_chapa95 / Flickr CC

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.