Dominik Feri: Lidský politik

Pojďte na Facebook a začněte mi tykat. Výzva, kterou Dominik Feri napsal odhadem ve čtvrté až páté SMS zprávě v průběhu procesu domluvy rozhovoru. Lehkost tohoto sdělení protínala nejen onen rozhovor, ale i komunikaci mimo něj. Po iPhone domluvě se její těžiště přesunulo právě na nejpopulárnější sociální síť světa a od zdvořilostního vykání se nenásilně přešlo na civilní tykání. Souhlasila jsem ihned, a to i přesto, že jsem o pár let starší než nejmladší radní v české historii, a navíc žena, tudíž mám ve světě etikety přednost. Feri je totiž dost jiný. Vzhledem, energií, kterou ve svém nízkém věku věnuje politice, slovy a výrazy, které ve svém věku volí i celkovým přístupem.

Neobvykle nízký věk, exotický vzhled, boj za demokratické hodnoty a lidskost, hvězda sociálních sítí, nový typ politika… Všechny tyto atributy a zkratky formují mediální obraz Dominika Feriho, který z nich tě podle Tebe definuje nejvíc? 

Asi nejvýstižnější je podle mého názoru „nový typ politika“. Ale na můj vkus to vyznívá trochu moc pateticky. Ve skutečnosti jen v politice zkusmo hledám rozměr bezprostřednosti a přirozenosti. Aby byly moje politické aktivity naprosto autentické, ergo lidské. Tedy přístupné a srozumitelné co možná největšímu počtu lidí.

Proč ses rozhodl prosazovat svůj pohled na politiku skrze TOP 09?

Pocházím z rodiny, kde se vždycky volila pravice. Nadto jsem stoprocentně proevropsky smýšlející. Nedovedu si představit, že by těžiště našeho zájmu leželo na východě. TOP 09 tyto moje požadavky zcela splňuje.

Kam myslíš, že bude strana dál směřovat bez jejího nejsilnějšího symbolu, tedy Karla Schwarzenberga?

Karel odchází jako předseda, nicméně neodchází jako osobnost a už vůbec neodchází jeho ideály. Pro TOPku bude největší úkol najít osobnosti, které stranu budou rozvíjet a reprezentovat ve chvíli, kdy na to již Karel nebude stačit. Již teď je neuvěřitelné, že se ve svých letech aktivně a energicky zapojuje do celospolečenské debaty.

Co tě vůbec donutilo vstoupit do politického světa? Je možné, že k tomu přispěla i tvoje jinakost a jakési vnitřní pnutí bojovat za práva těch, co úplně nezapadají do pohodlí českých šablon?

K politice mě přivedla láska k místu jako elementární emoce poměru ke svému okolí. Miloval jsem a miluji své město a chci, aby se rozvíjelo a aby se v něm dobře žilo. Vždycky jsem říkal, že chci v Teplicích bydlet a založit rodinu. To není zrovna myšlenka, kterou mladí berou za aktuální, a tak se nejde divit, že jsou ve vztahu ke svému okolí apatičtí. Nicméně očekávám, že s tím, jak se jim budou měnit preference, změní se i tohle.

Oni mladí, o kterých mluvíš, zapadají do tzv. generace Y, stejně jako ty.  V jednom rozhovoru jsi řekl, že právě to se pro tebe rovná „spokojená generace“. Nepřijde ti, že ta spokojenost je dost relativní? Že je na „papíře“, ale uvnitř mnoha mladých absentuje?

Myslím, že je „na papíře“ a zároveň implicitně, nepřiznaná, uvnitř nás všech mladých. Nicméně když společností táhnou negativní emoce, je až nemyslitelné, že by mladí procitli, uvědomili si, že žijí v dějinném blahobytu, mají téměř neomezené možnosti a mohou jich kdykoliv využít.

Co tě v politickém světě nejvíc přakvapilo?

Všudypřítomná nutnost jednat, diskutovat, schůzovat. Ale to k demokracii patří a dojít ke konsenzu je krásné.

K tvému profilu patří i aktivní účast na sociálních sítích. Jde podle tebe už o nezbytnou součást politické soutěže? 

Začíná převládat trend, že politika se dělá na Facebooku. Takový posun je logický. Snažím se tam být aktivní co možná nejvíce, komentovat dění a zprostředkovávat informace. Zároveň mám v přátelích velké množství zajímavých lidí a jsem za to strašně rád. Každý den tak získám velké množství nových pohledů, ať již od umělců, novinářů, či aktivistů. Jedním dechem ale dodávám, že Facebook není všespásný. Politika je o kladném poměru k lidem. Čili navštěvovat je, naslouchat jim, srocovat se „po staru“ v hospodách.

Právě v oněch hospodách, stejně jako na sociálních sítích, teď poměrně silně rezonuje uprchlická otázka. Jak vnímáš současnou českou náladu v souvislosti s uprchlickou krizí?

Začíná se mlátit prázdná sláma. Když odezní vliv nějaké velké události (jednání o kvótách, Paříž aj.), už se jen tak bezděčně hádáme. Věcné argumenty nahradila emoce. Já jsem v téhle věci naprostý pragmatik. Pomoci potřebným je na místě a strach by měla nahradit obezřetnost.

Studuješ práva. Kde vidíš svou budoucí kariéru? 

Rád bych byl advokátem, pracoval v Praze, ale bydlel v Teplicích.

Chystáš se do Etiopie, kde máš kořeny? 

Nechystám. Rád bych se podíval do Izraele. Mám židovský národ ve velké úctě.

Rozhovor vznikl v rámci předmětu Novinář jako politický aktér vedený Romanem Hájkem.