Od Goyi po Luthera

Možná pro vás budou odpovědi Dany Koubkové a Filipa Karbana v rámci úkolu z předmětu Propaganda, Argumenty, Konfrontace důvodem podívat se na oba filmy – Luther z roku 2006 německého režiséra Erica Tilla a Goyovy přízraky Miloše Formana z téhož roku. 

Jaká byla výchozí pozice (ve společnosti a církvi) pro Johanna Tetzela – výběrčího odpustků?

Johann Tetzel byl kazatel, který ve filmu svými neortodoxními (až divadelními) výstupy sháněl finance ve formě odpustků od naivních věřících. Například si popálil ruku, aby ukázal, jak „trpí“ duše v ohni zkázy po soudném dni, věřící se pak vykoupili odpustky, které pomohli s financováním výstavby baziliky sv. Petra. (D.K.)

Kdybych měl být ostrý, jako Martin Luther ve svých 95 tezích, tak bych Johanna Tetzela nazval papežským vymahačem. Jednalo se o významného kazatele, který skrze svá kázání manipuloval věřícími ve prospěch římskokatolické pokladnice. Konkrétně měl prostřednictvím odpustků shromáždit peníze na výstavbu Baziliky sv. Petra v Římě. Vymáhal tedy peníze na lidech, u kterých vyvolal pocit, že mají u Boha peněžitý dluh v podobě svých hříchů. (F. K.)

Jaké byly nástroje jeho manipulace s lidmi a propagandy, kterou používal?

Využíval bolest, strach a zármutek věřících. Snažil se útočit na jejich svědomí. Manipuloval s emocemi pozůstalých. (D. K.)

Hlavním nástrojem Tetzelovy manipulace byl strach. Už od první scény, kdy si před zraky věřících popálí ruku do masa, chce lidi vyděsit. Nabádá je, aby si představili, jak by se asi cítili, kdyby věčně hořeli. Jako rekvizitu k tomu má zlověstně vypadající malbu hořícího člověka. Potom, co přihlížející k smrti vyděsí, jim nabídne velmi prostý způsob vykoupení – odpustky. Vykoupení hříchů za peníze. Právě v oné falešné jednoduchosti nabízeného řešení vnímám přesah do soudobé propagandy. Až Luther ale vysvětlí, že odpustek je jen pouhý cár papíru, který s odpuštěním hříchu nemá nic společného. (F. K.) 

Definujte taktiku reformátora Martina Luthera.

Při studiu Písma dospěl k poznání, že Písmo obsahuje vše, co je zapotřebí znát k dosažení spásy. Snažil se ukázat podstatu víry v Boha lidem, kteří neuměli latinsky, a tak byli odkázáni na to, co jim kazatelé řekli. Uveřejněnil 95 tezí, určených pro akademickou diskusi, které zejména kriticky reagovaly na praxi odpustků a následně přeložil Bibli do němčiny. (D. K.)

Na rozdíl od církve se Martin Luther nesnaží nikým manipulovat. Zpočátku při svých přednáškách na fakultě naopak své postoje a názory vykresluje s humorem a ironií. Následně církvi téměř celou dobu oponuje s důvtipem (viz Lutherův soud). Lidé, kteří se k jeho názoru přidávají, se však v důsledku volnosti interpretace Lutherových kázání uchylují k násilí a „bezbožným“ činům. V tom vnímám hlavní slabinu Lutherových myšlenek. (F. K.)

Napište jeden, nebo více výroků z filmu, které vás zaujaly. A proč?

„Pár blesků ti spálilo zadek a ty tomu říkáš bůh?“ – částečně oprávněný hněv otce, ale tahle věta mě pobavila, každý má očividně ke své víře svoje důvody.

„Vaši milovaní křičí, ale za pár mincí, je můžete vysvobodit z jejich trestu a bolesti.“ – krásná ukázka manipulace skrze emoce a pocit vinny. (D. K.)

„Lev byl trpaslík, zatímco církev potřebovala obra jako je Luther.“ – výrok kardinála Kajetána z konce filmu poté, co zemře papež. Tento výrok vnímám jako úsměvný paradox, kdy jeden z nejvyšších stoupenců papeže, který usiloval o Lutherův život, protože se zprotivil postojům církve, uznává, že obyčejný kněz s pokrokovým názorem byl „větším“ člověkem než samotný papež. 

Tady se sice nejedná o výrok, ale i tak bych to rád zmínil. Celá pasáž, kdy Luther poprvé přijede do Říma hned v úvodu filmu, na mě působila velmi silnou symbolikou. Ačkoli je natočená prostě a informovanější divák nad ní prakticky nemusí přemýšlet, je v ní krásně vidět Lutherova „čistota“ v kontrastu se zkorumpovaností tehdejší římskokatolické církve. Na kvalitě této části filmu také přidává fakt, že Luther v ní prakticky téměř nepromluví a přesto víme, co si o dění kolem sebe myslí ještě před tím, než své pocity po svém návratu sdělí otci Johannu von Staupitzovi. (F. K.)

Definujte postavu bratra Lorenza ve filmu Goyovy přízraky.

Bratr Lorenzo je jednou z “krys”, která si všude najde svoji stoku. Klasický „převlékač kabátů“. Na konci filmu, po vpádu britských vojsk na území Španělska, se mu jeho chování rozhodně vrátilo. Vytvářel obětní beránky, a nakonec se jedním z nich stal, vlivem svojí marnivosti. Nebyl vzorným křesťanem, ani dobrým člověkem. (D. K.)

Bratr Lorenzo byl hrdý, arogantní a manipulativní. Zdálo se, jako by mu v situacích, ve kterých měl kontrolu, šlo především o skrytí svých skutečných motivací a emocí. Měl snahu ovládat ostatní a silou jim vnucovat vlastní vůli založenou na slepém podporování nějaké ideologie, aniž by o ní kriticky uvažoval. Na vrchní stupeň žebříčku svých priorit a hodnot stavět hlavně sebe. (F. K.)

Charakterizujte jeho techniky manipulace a propagandy.

Lorenzo většinou používal polopravdy a odkazoval se na vyšší princip, případně Boha. Ve funkci prokurátora pak využíval už jen moc, kterou dostal a popíral všechno v co sám před lety věřil. Výjimkou nebyl ani „vztah“ s Ines, kterou poslal do blázince (po tom co jí zneužil a nechal 15 let hnít ve vězení), protože nechtěl přiznat otcovství. (D. K.)

V úvodu filmu (při vyslýchání Inés) používá několik argumentačních klamů, kterými se ze ženy snaží získat přiznání k praktikování judaismu. Potom vidíme extrémní techniku manipulace: mučení s cílem získání přiznání. Následně vzbuzuje důvěru v Inés předstíráním toho, že mu jde o její blaho. Při rozhovoru s Alicií využívá zastrašování, vydírání a uplácení zároveň k tomu, aby se ji pokusil dostat ze země. (F. K.)

Jaký je odkaz jeho filmového příběhu v kontextu odkazu celého filmu?

Goyovy přízraky mají značné paralely s totalitními režimy a jejich taktikami propagandy. (D. K.)

Bratr Lorenzo je symbolem útlaku, boje o moc a jejího zneužívání. Jeho příběh končí potom, co se inkvizice opět dostává k moci a opět ho nahrazuje v jeho pozici člověka, který ostatní odsuzuje k smrti. V životě i konci postavy bratra Lorenza vidím poselství o vrtkavosti moci a o tom, jak si ji jednotlivé strany přehazují a navzájem se perzekuují. (F. K.)

Jak byste charakterizovali společné rysy obou filmů a jejich poselství?

Církev využívala ve značné míře propagandu ke svým ziskům. Ať už zisky dalších přívrženců, nebo financí. (D. K.)

Tematicky jsou oba filmy propojené minimálně z hlediska tématu náboženství, které je zde (už jen z historického principu) hodně stěžejní. V obou filmech je také vyobrazena lidská zloba a nespravedlnost. Ačkoli v Goyových přízracích je toto hlavní téma, naproti tomu Luther se především soustředí na osobnost Martina Luthera a ona zlovolnost je zde v rámci příběhu pouze jako vedlejší důsledek. (F. K.)

Napište jeden, nebo více výroků z filmu Goyovy přízraky, které vás zaujaly. A proč?

„Naslouchejte, co si lidé říkají. Například zaslechnete-li někoho tvrdit, že se hmota skládá z malých částeček zvaných atomy, musíte zjistit jeho jméno. Je to kacíř šířící ďáblovi myšlenky.“ – absolutně překrásné skloubení propagandy a zpátečnických, téměř středověkých metod na počátku 19. století. (D. K.)

Zaujal mě výrok bratra Lorenza „There will be no liberty for the enemies of liberty“. Myslím si, že je dobrou ukázkou pokrytectví nejen této postavy, ale i institucí, ve kterých byla zapletena. (F. K.)

Napište stručnou – výstižnou (jedna, dvě věty) emočně zabarvenou charakteristiku obou filmů.

Oba filmy ukazují stinnou stránku víry v Boha v určité době, respektive lidí, kteří využívali víru v Boha k vlastnímu užitku a jako výmluvu pro své zájmy. Zároveň i naivnost některých věřících. (D.K.)

Luther – Filmograficky velmi jednoduše vyprávěný příběh, jehož význam a ideje ale výrazně přesahují rozsah filmového plátna. Ačkoli vůči náboženským tématům chovám většinou poměrně vlažný postoj, tento film mě upřímně bavil. Jedná se o sofistikované historické drama, které namísto grandiózních bitev servíruje svou epičnost prostřednictvím silných dialogů a mnohdy také monologů. 

Goyovy přízraky – Miloš Forman připodobnil film dílům samotného Francisca Goy – velmi naturalisticky zobrazoval nepříjemné motivy, jako je mučení, znásilnění, šílenství nebo vražda. Ty jsou svázány dějovou linkou s tématem moci a lidské odpornosti. (F. K.)

Foto: Pixabay.com